„Zajímavostí jistě je, že po boku slavného otce vystaví svá umělecká díla, včetně dvou plastik, i jeho syn Michal Uher, který je taktéž známým sochařem," uvedla Kateřina Martykánová, mluvčí výstavy.

K vidění bude také zmenšenina světoznámé plastiky Kameň a oheň od Rudolfa Uhera. Plastika byla součástí Expo v japonské Ósace. „Ačkoliv výstava v OÓsace se konala již v roce 1970, Uherovu plastiku zde mohou lidé obdivovat dodnes," dodala Kateřina Martykánová.

Nyní se s plastikou mohou seznámit i obyvatelé krajského města. „Jsem rád, že se nám podařilo uspořádat výstavu Rudolfa Uhera k výročí jeho stých narozenin. Je to umělec, kterého si pro jeho dílo a současně i schopnost vzdorovat komunistickému útlaku nesmírně vážím," svěřil se Čestmír Vančura, předseda Dozorčí rady Kovárny Viva.

Připomněl ještě, že společná výstava otce i syna Uherových je ojedinělá. Mimo ni můžete v Kovárně Viva navštívit i další expozice.

Nejen Zlíňany jistě zaujmou také fotografie Baťova areálu od Josefa Sudka a Libora Stavjaníka. Prohlédnout si můžete i plastiky od Zdeňka Smída a kovářských mistrů Karla Bureše, Jiřího Bati a Mariána Volentiéra.

Umění dnešních kovářů i ukázky z historie řemesla jsou v Kovárně Viva k vidění již po několikáté, protože jsou součástí dlouhodobé expozice.

Kovárnu Viva najdete v 74. budově areálu Svitu. Výstava Rudolfa Uhera potrvá do 14. prosince. Poté bude přemístěna do prestižní bratislavské Galerie Nedbalka. Právě v Bratislavě ji spatřila nedávno Miriam Vránová z Prahy, která si nenechala ujít ani vernisáž ve Zlíně. „Pana Uhera obdivuji," dodala.

S hlínou otec začínal a nakonec se k ní i vrátil. Byla to ale bouda

Zlín - /ROZHOVOR/ Michal Uher na svého otce vzpomíná s nostalgií. Komunisté Rudolfu Uherovi sice vzali možnost prezentovat díla v galeriích, nezlomili však jeho vůli a odhodlání tvořit. Pracoval, i když ztratil vládu nad pravou rukou.

Váš otec byl významným slovenským umělcem, současně byl ale také perzekvovaný režimem. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Řekněme, že v šedesátých letech se dostal do takové pozice, kdy jeho tvorba nekorespondovala s kulturní politikou státu. Nesympatický jim byl například kvůli tomu, že zvítězil v mezinárodní soutěži a měl pro Expo v japonské Ósace vytvořit plastiku Oheň a kameň. Jednalo se o nefigurální plastiku, do níž je zakomponována blikající zářivka. Ta symbolizuje zmíněný oheň. Musím říct, že je to nádherné dílo. Sám jsem se na něj v Ósace byl podívat. Soudruzi v blikající zářivce však viděli pulsující srdce Jana Palacha. Chtěli plastiku dokonce využít jako odpadní materiál. Naštěstí ale zůstala v Japonsku.

Čím dalším soudruhy Rudolf Uher popudil?

Otec si přál navštívit umělecké sympozium v Americe. Tam ho ale nepustili, takže otec předstíral, že jede navštívit svou sestru, která žila v Chicagu. Během návštěvy Ameriky stihl kromě rodinného setkání i zapovězené sympozium. Fotografie jeho práce ale vyšla na první straně kulturní přílohy The New York Times. Soudruhům to pochopitelně neuniklo. Otcova neposlušnost a tvrdohlavost mu popularitu u komunistického režimu, jak si jistě dokážete představit, nepřinesly. Zabavili mu některé z rozdělaných prací. Zakázali mu vystavovat. Přitom v šedesátých letech vystavoval téměř všude. Jeho sochy viděli lidé v Benátkách i v Paříži.

Jaký důsledek měla tahle perzekuce na jeho zdravotní stav?

Vyrovnával se s tím velmi těžko a utrpěl dokonce mozkovou mrtvici, kvůli které ochrnul na pravou ruku. Mohl používat jen levou ruku a byl odkázaný na pomoc druhých. Čtrnáct roků jsem s ním v podstatě trávil každý den.

Jak se s tím vyrovnal?

Můj otec byl zvyklý celý život tvrdě pracovat. Svá díla tvořil zejména z těžko opracovatelných materiálů, jako je kámen a dřevo. S nimi již dále pracovat nemohl. Proto jsme na něj narafičili takovou boudu a donesli jsme mu hlínu. Věděli jsme, že s ní začínal. S hlínou mu to šlo, a proto se k ní i vrátil. (zoe)