VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Frontman Poutníků Karas Pola: V Moskvě nás brali jako zjevení

Pozlovice - Valašský šenk Ogar přivítá už v pátek v 19.30 hodin českou bluegrassovou a country legendu. Po několika letech se do Pozlovic na Luhačovicku vrátí Poutníci.

5.3.2009
SDÍLEJ:

PoutníciFoto: Bedřich Maleček

„Před pěti lety jsme Ogar vyprodali. Lidi se tehdy mačkali i na schodišti. Byl to krásný koncert s výbornou atmosférou,“ vzpomíná kapelník Jiří Karas Pola.

Příležitostně si vyjedou s plzeňskou skupinou Cop na společné turné. Návštěvníci pátečního koncertu tak budou mít možnost si poslechnout hned dvě kapely, které jsou českém bluegrassu pojmem.

Skupina příští rok oslaví čtyřicet let hraní. Jak Pola sám říká, takových kapel je spousta. Ale Poutníci jako jedni z mála celé čtyři desetiletí aktivně hrají.

Je přirozené, že za tak dlouhou dobu se ve skupině vystřídala řada hudebníků. Která sestava byla nejsilnější?

Nejsilnější a taky nejslavnější byla asi ke konci osmdesátých let v čele s Robertem Křesťanem. Ten pro Poutníky napsal největší hity, které hrajeme dodnes.

Chystáte velké oslavy?

Vždycky, když máme výročí, jezdíme se vzpomínkovým pořadem. Je to průřez celou naší tvorbou. Pokaždé taky uděláme velkej koncert, na kterém se všichni sejdem. Včetně bývalých členů. Vždycky se to snažíme nasměrovat na 4. prosince, kdy jsme měli vůbec svoje první oficiální vystoupení. Takže něco podobného připravujeme i na čtyřicítku.

Když jste v roce 1970 začali hrát, okamžitě jste si získali věrné publikum. První deska ale vyšla až po sedmnácti letech. Proč tak dlouhá doba?

No takhle. Popularita byla v rámci jihomoravského kraje. Poutníci byli známá kapela, ale za hranicemi regionu už tak známí nebyli. To všechno přišlo až v roce 1982, kdy jsme získali první Malou Portu. Robert Křesťan přišel do kapely v roce 1980 a já jsem nastoupil o rok později už do rozjetého vlaku. Právě až úspěchy na plzeňských Portách, na kterých bývalo i třicet tisíc lidí, nám pomohly vetřít se do povědomí publika z celé republiky.

A proč vznikla deska tak pozdě? To máte tak. Dneska není problém cédéčko natočit, ale je velký problém ho prodat. Za socialismu byl obrovský problém album natočit, ale zase se úplně samo prodávalo. (Úsměv.) Kapela tehdy musela mít za sebou nějaké úspěchy, nesměla politicky vyčnívat a škodit a pak to šlo. Prostě byla úplně jiná doba.

Sám jste řekl, v roce 1981 jste naskočil do rozjetého vlaku. Poutníci tehdy zažívali svoji největší slávu. Jaké jsou vaše vzpomínky?

Ty nejhezčí! Hlavně proto, že jsem byl skoro o třicet let mladší. (Smích.) A taky proto, že jsem zažil veškerý ty úspěchy. Malou Portu, dvě Velký Porty, dostali jsme Zlatou Portu, pak jsme šli na volnou nohu, takže jsme se stali profesionály…Jednou jsme měli v průběhu jednoho roku dvě stovky koncertů. Bylo to hektické období. Ale jak už to bývá, nic netrvá věčně. Robert se pak rozhodl postavit se na vlastní nohy a založil si skupinu Druhá tráva. Nastala trošku krize, ale zase jsme se z toho dostali. Myslím si, že i současná sestava Poutníků je moc dobrá a má lidem co nabídnout.

Začátek devadesátých let přinesl kapele řadu změn. Odešel zakladatel Poutníků František Linhárek, také Křesťan a poprvé jste do té doby ve výlučně pánské formaci přivítali ženu. Byla jí zpěvačka Hana Černohorská. Z čí hlavy vzešel ten nápad?

Tehdejšího kytaristy Mirka Hulána. Asi to byl nápad dobrej. Říkali jsme si, že ať bychom sehnali sebelepšího zpěváka, všichni ho budou srovnávat s Robertem. Mirek došel s nápadem, že vezmeme zpěvačku. Spolupráce s Hankou trvala tři roky. Vydali jsme s ní album Je to v nás a já si myslím, že je hodně povedlo. Máme na Hanku hezkou vzpomínku, ale co si budem povídat. Chlapská kapela je chlapská kapela… S ženskou v souboru jsou vždycky problémy. Je to rušivý element. (Smích.) Už jenom tím, že když jsme jeli na šňůru, musela mít zvlášť pokoj a bylo s tím spojeno spoustu jiných drobností. A taky v té době už byla vdaná, měla potomka a manžel to velmi těžce nesl.

Určitě jste za ta léta zažili spoustu nádherných okamžiků. Co vám utkvělo v paměti?

Toho bylo tolik, že teď po ránu si na žádný nevzpomenu. Víte, na mě vždycky zapůsobilo, když jsme hráli na slavných plzeňských Portách. Vystoupení před třiceti tisíci lidmi bylo neskutečné. Když jsme vyhráli, do rána se pak slavilo. Byla tam spousta hospůdek, které si kapely rozdělily mezi sebe podle stylu. Takže bluegrassisti hráli v hospodě Bajkal. Na hektické oslavy do rána moc rád vzpomínám. Ty už se asi nikdy nevrátí.

Měli jste vůbec čas na soukromý život?

No musel být. Všichni jsme měli rodiny. Manželky to musely nějak přežít a děti vychovávaly bez nás. Vychovaly je dobře. Já si na své potomky nemůžu stěžovat. Mám tři vnuky a čekáme čtvrtého, je to nádhera. Ženský to prostě měly těžký. Vlastně byly neustále samy doma. Za to jim dodatečně děkuju. Měli jsme třeba šňůru, která trvala měsíc. Jeli jsme po Česku, pak do Švýcarska a zpátky po Česku. Nebo jsme byli třeba měsíc v Moskvě.

Jak vás přijalo moskevské publikum?

Oni tu muziku vůbec neznali. Hrávali jsme po ulicích, po parcích a hleděli na nás jako na zjevení. (Smích.) Ale stačila trocha slovanské melodiky a už nás brali.

Největší šlágry vyšly z pera Roberta Křesťana. Máte teď dvorního textaře?

Nechci se chlubit, ale na posledním cédéčku jsem většinu věcí napsal já. Tedy většinu melodií a dva texty. Nemáme vyloženě jednoho dvorního textaře, ale máme jich povíc.

Poslední album vyšlo před třemi lety. Pracujete už na dalším?

Naši fandové si zvykli, že vydáváme desku vždycky jednou za tři roky. Letos by mělo vyjít. Nějaký nápady mám. Ale přemýšleli jsme s klukama, jestli nepočkat až na příští rok, že bychom k výročí udělali nějaký remake s Robertem Křesťanem a s bývalými členy. Natočili bychom všechny ty pecky jako Panenka a jiné. Lidé je totiž shání a cédéčka nejsou k dostání. Ale zatím je to v plenkách. Musím si ještě promluvit s Robertem. Prostě by to bylo vzpomínkové album a nové bychom nechali na později.

Můžete pozvat lidi na páteční koncert?

Samozřejmě budu rád za každého návštěvníka. Věřím, že na Zlínsku se najde spousta fanoušků bluegrassu. Tak prostě přijďte, určitě to bude fajn večer.

Autor: Silvie Pospíšilová

5.3.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Zlína (ve žlutém) v nedělním 11. kole  doma nečekaně vysoko podlehli Mladé Boleslavi 1:5.
11

Ševci inkasovali tři góly za sedm minut. S Mladou Boleslaví prohráli 1:5

Zlínští hokejisté (v modrém) v 16. kole extraligy doma hostili Liberec. Na snímku brankář Kašík

Kašík v euforii: Neskutečné. Straší nás minulé roky

AKTUALIZOVÁNO

Hokejisté Zlína předvedli další famózní finiš a zdolali Liberec

Další obrat dokonán! Hokejisté Aukro Berani Zlín dokázali dotáhnout další obrat. Tentokrát po dvou slepených gólech během 42 vteřin Liberec vedl 2:0. Jenže beranům stačily poslední dvě a půl minuty, aby vyrovnali na 2:2 Lotyši Robertsem Bukartsem a Ralfsem Freibergsem.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Výsledky voleb ze všech obcí v našem okrese

Emocemi a překvapeními nabitý volební víkend přinesl spoustu zajímavých změn, výsledků a reakcí. Tištěný pondělní Deník jich bude plný.  

Alena Gajdůšková: Radost mi kazí neúspěch, chci bojovat za pacienty

S rozporuplnými pocity se vrací do vrcholové politiky Alena Gajdůšková z ČSSD. „Z výsledků sociální demokracie jsem smutná a nešťastná. V kraji máme jediný mandát a získala jsem ho já. To je pro mě velice rozporuplné. I vůči Antonínu Seďovi, kterého takto ve sněmovně střídám a který byl vždycky slušným politikem,“ říká Gajdůšková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení