Centrum Zlína není koncertní zóna, přesto se daří nabízet divácky atraktivní program.

„Je to náročné, ale všechno musí nakonec dopadnout dobře. Víte, já miluji svoji práci a doufám, že je to vidět," směje se Martina Lerlová, která ví, že celý rok příprav musí proměnit ve spokojený měsíc lidí chodících do centra krajského města.

Právě ona má největší podíl na organizaci vánočního programu v centru krajského města.

Odpusťte mi tu otázku, ale přesto, co se může při pořádání tak velké akce pokazit?

Pokazit se může nejvíc to, co nemůžete ovlivnit. Tedy počasí a technické zabezpečení. A také D1.

Když je třeba ucpaná?

Cestování kapel někdy zdrží. V zimě pak hrozí, že kvůli ledovce či bouračce ani nedorazí. Také vichr na náměstí může přivodit komplikace. To jsou pro mě největší můry.

Jak se s tím nejlépe vyrovnat?

Dřív jsem si to hodně připouštěla a bralo mi to spoustu energie. Teď už se snažím být nad věcí a hlavně být co nejlépe připravena na to, co uhlídat mohu. Na druhou stranu těžce nesu, když jsem něco ovlivnit mohla a nepodařilo se to tak, jak bych chtěla. To se při této práci a možných starostech může stát. Touha po dokonalosti někdy ubližuje, ale to se týká spíše mě samotné. Ale učím se s touto energií pracovat.

Jak dlouho dopředu vánoční program připravujete?

Některé kapely musíte domlouvat rok dopředu, už nyní se jim plní program na rok 2018. Ostatní soubory či regionální kapely doplňujeme tak čtyři až šest měsíců před adventem.

Máte volnou ruku při výběru interpretů? Anebo plníte přání například pana primátora?

Předkládám návrh možných vystupujících, které bych v programu ráda měla. Pracuji ale i s návrhy, které přijdou z radnice. Pak to společně probíráme i s ohledem na rozpočet až do finální podoby. Snažím se, aby si každá cílová skupina přišla na své: od dětí přes teenagery až po ty dříve narozené. A samozřejmě aby to byl výběr kvalitní.

Hlavně mě baví být ve své práci kreativní a stále překvapovat.

Čím například?

Třeba když jsem vloni a předloni pozvala velkého třináctimetrového anděla, který chodil po náměstí. Nebo na mikulášskou neděli devět čertů z Valašska, kteří mají vyřezávané masky a jde z nich strach. Bála jsem se, aby děti nedostaly šok, ale opak byl pravdou. Smály se, tahaly čerty za zvonce, fotily se s nimi a rodiče to podporovali.

Je známo, že myslíte i na dobročinnost.

Před třemi roky jsem si vzala do hlavy, že budeme na náměstí rozdávat betlémské světlo. Již se stalo tradicí, že podporujeme Charitu Zlín, kdy se díky vyrobeným lucerničkám v Domovince vybírá na nemocné děti. Nadace Korunka Luhačovice zase každoročně na náměstí na andělskou neděli předává šek pro dítě upoutané na lůžko- Letos jsme navázali spolupráci s dětským oddělením Krajské nemocnice Tomáše Bati a měli krásný program na pódiu.

Pomáhá vám někdo? Nebo to celé stojí a padá s vámi?

Vzhledem k tomu, že program připravuji dramaturgicky a pak jej celý produkuji, je to vše na mně.

Při realizaci celého adventního programu už mám ale kolem sebe tým lidí, kteří mi pomáhají. Jsou to asistenti produkce, brigádníci ke kapelám a najatý tým pro technické zabezpečení. Ale osobně jsem tu stejně každý den, abych si vše pohlídala.

A nesmím ani zapomenout na odbor cestovního ruchu, hlavně paní Pavlu Julinovou, šéfku informačního centra.

Povídejte.

Patří jí velké poděkování, úzce spolupracujeme. Každá máme na náměstí své úkoly já pódium a celý program a ona celkový jarmark včetně stánkařů, hasiče s koši, technické služby a mnoho dalšího. Obdivuji její práci, kdysi jsem si to zkusila v Kroměříži a pořádala jarmarky. Kdo nezažije, neuvěří, jak je to těžké uspořádat, aby byli všichni spokojení.

Kdo následně vaši práci hodnotí? A podle čeho? Například podle počtu návštěvníků?

Počet je určitě velmi důležité kritérium. Minulý rok byl poprvé program každý den a lidé si na to postupně zvykali. Letos to už věděli a stále bylo plno.

Jaké máte reakce přímo od návštěvníků?

Někdy je škoda, že když se jim program líbí, přijdou nám to říct do zákulisí, ale nikdo už to dál nepošle nebo nenapíše. A řeknou si to také mezi sebou. Pravda také je, že ti, co se jim něco nelíbí, jsou aktivnější. Ale my se zase rádi poučíme a zpětná vazba funguje.

Za poslední léta se na zlínském náměstí vystřídalo poměrně hodně hvězd. Setkáváte se se všemi?

Ano, o všechny se starám osobně.

Jací slavní interpreti jsou?

Je to opravdu tak, jak už je všeobecně známo: čím větší osobnost, tím skromnější.

Kdo vás opravdu zaujal?

Všechny vyjmenovat nelze, ale například Pavel Šporcl miluje Zlín, takže to bylo vidět. Minulý rok tu byla Marta Jandová se svojí holčičkou. Nečekaně se na pódiu propojila s Markem Ztraceným a zpívali spolu přes telefon písničku. Hodně vzpomínám i na Lenny, je mladý, neskutečný talent. Dále Petra Janů, ženská s úžasným hlasem a do Zlína přijela na antibiotikách. I Dasha, která tu byla taky nachlazená a s miminkem a byla skvělá. A co teprve Janek Ledecký, který odmítal odejít z radnice ze šatny, jak moc se mu tu líbilo. Ráda bych jmenovala i Yvettu Blanarovičovou. Je úžasná žena a neskutečná zpěvačka. Mám pocit, že se to ještě málo ví. A mohla bych ještě dlouho pokračovat.

V zimě strávíte hodně času venku, jak nejlépe čelíte sychravému počasí a případnému nachlazení?

Letos už je k dispozici i vyteplený produkční stan s horkým čajem. Navíc tento rok je advent opravdu nejdelší žijeme každodenně na náměstí už od 27. listopadu od první adventní neděle s rozsvěcením stromečku až po velký závěr s Kamilem Střihavkou. (uskutečnil se včera pozn.red.).

A vaše obrana proti nachlazení?

Já osobně cvičím jógu, medituju a snažím se do těla dostat vitaminy a minerály. Ale stejně ke konci vždy přicházím o hlasivky a po skončení celého programu, jakmile se uvolníte, se tělíčko stejně přihlásí.

Pokud byste měla neomezený rozpočet, koho byste Zlínu na náměstí „přivedla"?

Líbila by se mi spousta kapel či osobností, ale musíme si uvědomit, že náměstí zastavěné stánky není koncertní zóna s ohledem na bezpečnost či dostatek místa pro diváky. Navíc hodně kapel, které jsem oslovila a které bych tu moc chtěla mít, nechtějí hrát venku v zimě.

Mrzí vás to?

Chápu to, mají nasmlouvané koncerty po celý advent na různých krytých místech a nechtějí riskovat, že se nachladí… a ani pro nástroje nejsou nízké teploty bůhvíco.

Když jsme i ve spolupráci s vámi pořádali na náměstí akci Česko zpívá koledy, bylo teplo…

Samozřejmě se snažíme komfort udržet tepelnými lampami či fukary, ale určitě nevytvoříte prostředí jako v sále v kulturním domě. Ale musím říct, že všechny vystupující opečováváme, takže odjíždějí s tím, že se do Zlína rádi vrátí a to je pro mě důležité.

Jaký je to pocit, když stojíte někde v zákulisí a náměstí opouštějí spokojení návštěvníci akce?

Nejkrásnější pocity mám, když lidé visí očima na interpretovi. Nebo když zpívá celé náměstí, to máte až husí kůži. I šťastné a usměvavé děti vám to samozřejmě vždycky vrátí.

Jak moc vás tato práce naplňuje?

To, že se lidé naučili na vánoční jarmark chodit, každodenně navštěvují koncerty, potkávají se, komunikují, mají tady firemní srazy, přejí si krásné Vánoce a hlavně jsou spolu… to je pro mě to nejvíc.