VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kovanda: Narodili jsme se na šťastném území

Zlín /ROZHOVOR/ - Ovládat několik řemesel se hned tak někomu nepodaří. Zlínský umělec Jaroslav Kovanda je nejenom malíř a sochař, ale také básník, spisovatel a poprvé ve svém životě ifilmový scénárista. Jeho námět zvítězil vsoutěži, kterou dvakrát do roka vypisují barrandovské ateliéry. „Moji práci přijali a teď mají tři měsíce na vyjádření, jestli film budou točit. Ale ikdyby ne, svoje jsem si splnil,“ říkáautor.

30.6.2009
SDÍLEJ:

Všestranný umělec Jaroslav Kovanda. Foto: DENÍK/Filip Mach

Před nedávnem se vrátil z ruského města Tver, kde na prvním ročníku Festivalu slovanské poezie reprezentoval nejenom Zlín, ale celou Českou republiku.

Jak se to stane, že básníka pozvou na festival do Ruska? To si vaše sbírky našli na internetu, nebo jste někoho z organizátorů znal?

Život je jedna velká náhoda. V Rusku jsem byl už třikrát. Poprvé jsem se tam dostal díky časopisu Psí víno, který jsem vydával, v roce 2004. Jeden přítel si ho nesl pod paží, když šel v Moskvě kolem Slovenského institutu a potkal šéfa toho institutu, který byl mimo jiné také překladatel a básník. Navázali jsme kontakt, on mi začal posílat překlady do Psího vína. Pak mne pozval na jedno setkání básníků. Honosně se to nazývalo Setkání básníků Viszegrádské čtyřky.

To byla první návštěva. A co ta druhá a třetí?

Mezitím v Rusku vydali antologii současných českých básníků - jako osmou v řadě dvanácti výborů ze slovanských literatur. Mezi devadesáti čtyřmi autory jsou i moje básně. Z Českého centra měli zájem, aby tam někdo jel uvést publikaci na trh. Už si nevzpomínám, jakým přesným „jásotem náhod“ jsem se do Moskvy dostal. A za třetí: Hlavnímu organizátorovi těch antologií, Sergeji Glovjukovi, se podařil husarský kousek. S dalšími nadšenci uspořádal letos první ročník básnického festivalu Singing letters čili Zpívající písmena v Tveri. Protože o mně věděli, obrátili se na mne, abych se obrátil na některé autory z výše zmíněné antologie. Rusové hradili náš pobyt tam, cestu si museli básníci platit ze svého. Nebo sponzorského. Což byl kámen úrazu. Takže nakonec jel jenom bohatý důchodce JK.

Jaká byla cesta na Východ?

Jel jsem lehátkovým vlakem. Cesta byla perfektní. Sám festival ale místy dost bombastický. Organizátoři si dali záležet nejenom na programu samotném, ale také na ubytování a stravě. Příště bude možná lepší, když budeme spát na koleji a ne v luxusním hotelu a za ušetřené peníze pozvou mladé autory, kteří by si jinak tak dalekou cestu nemohli dovolit.

Kolik autorů na festival zavítalo?

Deset. Ze Srbska, Makedonie, Černé Hory, Polska, Ukrajiny, Slovinska, Běloruska a z Česka. Podobný počet byl básníků ruských, místních a funkcionářů.

Zajímalo by mne, zda byl ze strany veřejnosti zájem o poezii?

(Úsměv.) Víte, básníci u nás, když to trochu přeženu, jsou lidé čtvrté kategorie. Když u nás do nějakého nakladatelství pošlete sbírku básní, tak první, co po vás chtějí, jsou peníze. U nich je to podobné, ale co se týká vztahu některých Rusů k poezii, je většinou jiný. Aneb jak mně říkal jeden petersburský básník: Byl jsem ve vesnici, kde živořilo sedmdesát procent nezaměstnaných, z toho velkým dílem opilci. A mezi nimi jeden básník, a toho nosili na ramenou… A také se u nás „pěstuje“ hlavně volný verš, který Rusové dost nemusí. Úplně odlišně také prezentují svoje básně.

Tomu nerozumím. Recitace je snad všude stejná, ne?

Ne. Oni si stoupnou před lidi a spustí. A často tím kolovrátkem do publika úplně buší. My vystoupíme na pódium a pomalu se omlouváme za to, že jim chceme něco říct. Ve dny, kdy jsem byl v Rusku, měl Puškin akorát dvěstědesáté výročí narození. Malá vesnice Bernovo byla zaplavená auty a autobusy. Jen pro představu: Bernovo nebylo jeho rodiště. Jezdil tam za přítelem Vulfem, možná tam měl nějakou ze svých milostných afér. A přeci ho ve vesnici tak uctívali. Nebo další příklad. Básník Vladimír z Běloruska mi říkal, že když se loučil se svojí zemí, protože měl nějaké neshody s Lukašenkem a odcházel do Finska, na jeho rozlučkový koncert přišlo deset tisíc lidí. Já třeba neznám zpaměti jedinou svoji báseň a oni jsou schopni recitovat zpaměti mnohdy hodiny a hodiny. A nejenom svoje verše.

Jaký je vztah Rusů k České republice?

Lidé, kteří u nás kdy studovali, nebo byli na zájezdě, a s nimiž jsem se potkal, často spontánně reagovali a vzpomínali. V dobrém. Dokonce abych toho a toho pozdravoval. Z tverské univerzity by měli zájem navázat spolupráci s nějakou českou školou. Myslím, že bychom tuhle možnost neměli zahazovat. Víte, tady je tendence člověka podezřívat, že když jede do Ruska, jede do Sovětského svazu…

Tohle už snad opadlo, ne?

Já si myslím, že ne. Atmosféra ve společnosti je stále stejná: pokud možno Rusko upozadit. Ale když se odtamtud vrátíte a přijedete na nádraží v Olomouci, kde bezdomovci v noci bloudí a otravují, přečtete si noviny, tak najednou ucítíte taky provincii. To trapné topolánkování a paroubkování a sebestrašení…, a přitom naše problémy jsou oproti světu strašně malé. Protože jsme se de facto narodili na šťastném, našimi předky dávno zkulturněném území.

Rusové tak kritičtí nejsou?

Jsou. Dostal jsem se i na dědinu, kam normálně turisté nejezdí. Domy polorozpadlé, auta zrezivělá, jen sem tam nějaký děduška nebo babuška. Ale když si uvědomíte, že v té zemi, která byla tolik sužovaná válkami, revolucemi, byste bydlela sama, co byste si počala jenom s kritikou? Buď rezignovat, anebo zaťat zuby. Hovořil jsem s velice energickými mladými ženami, které nefňukají…

Chystá se další ročník festivalu?

Chystá. Pokud gubernátor dá peníze… Jenom doufám, že nebude tak oficiózní, jako tento první. Možná by bylo dobré, kdyby autoři dopředu poslali své básně, které by se přeložily, byly by rozdány studentům, a pak by probíhaly diskuse. Aby básníci nebyli bráni jako ikony. Pokud bude takový program, lidovější, který celé setkání posune dál, rád pojedu. Život je totiž zajímavá zkušenost. A já ho tak beru.

Autor: Silvie Pospíšilová

30.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Brankář zlísnkých hokejových beranů Libor Kašík si volby nenechal také ujít.
8

Kašík: Na kandidátce jsem zakroužkoval lidi ze Zlína, vždycky jsem byl srdcař

Hokejisté Aukro Berani Zlín. Ilustrační foto

Další obrat nestačil. Zlín má z Pardubic bod

Fryšara nevěděl, jak slavit gól. Úžasná euforie, zářil

Ani jsem nevěděl, jak mám slavit. Prostě jsem zvedl ruce a díval se okolo,“ vykládal Štěpán Fryšara, 19letý útočník hokejistů Aukro Berani Zlín, který v nedělním zápase s Plzní svou premiérovou trefou stáhl náskok na 3:4 a zařídil parádní infarktovou koncovkou bod za porážku 4:5 po samostatných nájezdech.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Zlámala mlha nepřekvapila. Olomouc není na kopci, tohle tady bývá, smál se

Mohl zažít ostřejší premiéru? Těžko! Když pomineme utkání MOL Cupu v Písku, ostrý debut si brankář Zdeněk Zlámal v dresu Zlína připsal až ve čtvrtečním utkání Evropské ligy proti Kodani. A jako jediného přímého aktéra utkání jej nepřekvapila ani hustá mlha, kvůli které se zápas málem nedohrál.

Fotili jste se u voleb? Pošlete nám svoji fotku a my ji zveřejníme

Máte fotku, jak letos volíte? Pošlete nám ji na editori.zlin@denik.cz, rádi vám ji zveřejníme na našem webu a ty nejlepší i tištěném vydání.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení