Hra Je třeba zabít Sekala je pro diváka vychovávaného dnes spíše komediálním duchem přece jen neveselá, možná až náročná. Proč se divadlo rozhodlo k jejímu uvedení?

Náročná, to si nejsem jistý. Já jsem šťastný, že ten text jako první v republice uvádíme. Přirozeně navazuje na linii vesnických dramat uváděných v našem divadle, vzpomeňme například na Rok na vsi či Maryšu. Dcery pana Křižana po premiéře říkaly, že si myslí, že by nám za naše zpracování pan Křižan po čuni nedal. To považuji za velké vyznamenání.

Předpokládám, že jste premiéru Je třeba zabít Sekala navštívil. Zajímal by mě jednak VÁŠ divácký pohled na hru, jednak postoj divadelního ředitele, odhadujícího úspěšnost této hry.

Sekala jsem sledoval na generálních zkouškách, premiéře a chystám se i na reprízu. Na základě této zkušenosti bych toto představení všem divákům rozhodně doporučil. Silný příběh, dynamické členění obrazů, přesah. Proto věřím, že si tato produkce své diváky najde.

Polemizujete s recenzemi, které vaši novou hru nevychvalují?

Jsem přesvědčen o tom, že mi to nepřísluší. Jsem rád za každý názor, ať už ten v novinách zveřejněný, či ten u kávy povězený. Kdybych měl nyní polemizovat jen s jedním z nich, považoval bych to za nefér. Hodnocení každého uměleckého díla je navíc natolik subjektivní, že v tomto nevidím ani moc smyslu. Doporučuji proto všem, aby přišli do divadla a udělali si názor sami.

Na druhou stranu se mohou v recenzích, subjektivních i rádoby objektivních ohlasech objevit konkrétní připomínky a nápady. Lze s nimi i pracovat. Je to opravdu tak, že se jimi nezAbýváte, nepřemýšlíte nad nimi a necháváte je tištěné ležet opodál?

Přemýšlím nad všemi připomínkami, na to vemte jed. Dokonce je vyhledávám. O nějakém „ležení opodál“ proto nemůže být řeč. Na druhou stranu je mou povinností vnímat vše s nadhledem (nikoli povýšeným) a koncepčně, s dlouhodobou vizí. Mít schopnost vytáhnout to podstatné, vytušit trend. Dám vám konkrétní příklad: připomínka ke scéně Sekala, že je moc a zbytečně velká, je pro mě stejně relevantní jako připomínka, že je naše velké jeviště konečně funkčně zabydlené. Slyšel jsem obě, opakovaně.

Jaké další novinky divadlo a jeho diváky čekají?

V tuto chvíli již zkoušíme další hru. Jmenuje se Komunismus a napsal ji velmi populární slovenský autor Viliam Klimáček. Mám jeho dramatiku moc rád a tato hra se mu povedla. Má skvělé obsazení a dobrého režiséra, takže se na květnovou premiéru ve Studiu Z upřímně těším.

Do jaké míry necháváte volnou ruku při výběru her uměleckému šéfovi Veselému?

Za dramaturgický plán zodpovídá umělecký šéf a jeho dramaturgové. Díky své původní profesi jsem však ve finální části součástí podstatných rozhovorů na dané téma.

Na jakou hru byste ve zlínském divadle zašel vícekrát?

Takových her je víc. Většinu našich her už jsem navíc vícekrát viděl. Nyní bych asi nejvíce doporučil Strýčka Váňu. Už proto, že se blíží poslední uvedení této hry. Je pro mě vždy velkým zážitkem.

Jste původně dramaturgem. Nosíte v sobě nějaký dramaturgický plán?

Brzy se bude v ostravském Národním divadle uvádět jeden můj překlad. Přijal jsem také titulní roli v drsné komedii Pan Kolpert hrané na Malé scéně. Ale to je spíš titulní štěk na asi jednu minutu. Taková kamarádská výpomoc. Na víc v tuto chvíli není čas. Co je však podstatné – svou práci považuji za tvůrčí už nyní!

Jaké je pro vás zlínské publikum? Pro koho divadlo hraje?

Máme v součtu více než šest tisíc předplatitelů. Proto se na tuto otázku odpovídá poměrně těžko. Ale pečlivou analýzu jsme si pochopitelně udělali. Na jejím základě jsme pak připravili předplatné na přání, mimochodem možnost jeho pořízení končí už prvního dubna. Mým přáním je, aby měli Zlínští po divadle větší hlad. Nejenom zájem nebo povědomí, ale hlad.

Vnímáte kulturní život ve Zlíně? Jaký je podle vás vztah Zlínských k němu?

Cítím, že by mohli jednotliví pořadatelé spolu mnohdy více spolupracovat. Rád bych proto v budoucnu inicioval i neformální společné setkání všech, kteří se na něčem podílejí. Ve výsledku je totiž podle mého názoru jedno, jestli to lidé dělají v rámci příspěvkové organizace města nebo jako dobrovolnou činnost.

Jakou kulturu, kromě té divadelní, ve Zlíně vyhledáváte?

Považuji za svou povinnost mít o kulturních aktivitách ve Zlíně nejenom přehled, ale přímo se i jednotlivých akcí účastnit. Proto jsem opakovaně navštívil filharmonii, vernisáže, koncerty. Přiznávám ale, že bych rád chodil častěji.

DAGMAR PLAMPEROVÁ