VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Květa Fialová: Člověk sám o sobě nezmákne nic

Zlín - Limonádový Joe, Babička, Dařbuján a Pandrhola, Účastníci zájezdu nebo Adéla ještě nevečeřela. To je jen velmi stručný výčet snímků, ve kterých měli diváci možnost vidět jednu zpředních hereček české filmové a divadelní scény Květu Fialovou.

25.2.2009
SDÍLEJ:

Květa FialováFoto: DENÍK/Šimánek Vít

Ve středu 25. února zavítá i do zlínského Academia centra UTB. Se svými hereckými kolegy diváky pobaví od 19 hodin veselohrou Víš přece, že neslyším, když teče voda.

Komedie má za sebou desítky repríz. Můžete zavzpomínat na začátky?

Ještě za totáče jsme ji velice dlouho hráli za režiséra Ornesta. Pak jsme ji nazkoušeli pro zájezdovku pana Hanzlíčka. Dělal to můj muž Pavel Háša. Samozřejmě je tam pan Nárožný, Vašek Vydra, no prostě výborné obsazení. Už ji hrajeme přes deset let a pořád máme plno.

Já jsem slyšela, že když jste si před lety přečetla scénář, byla jste ke hře trochu skeptická…

No jistě! Já se dodnes divím, že to tak zabralo.

Čím si vysvětlujete, že se hra těší takové popularitě?

Tak popularita… Já nevím. Lidé jdou hlavně na herce. Na pana Vydru, pana Nárožného…

Paní Fialovou…

(Úsměv.) No já nevím. Ale jsou na mne slušní. Nebijou mě.

Kromě toho, že jste nesmírně vytížená herečka, ještě jste si přibrala roli sudičky v uherskohradiš­ťském divadle. Odkud přišla nabídka být kmotrou?

To byla náhoda. Jejich mluvčí, okouzlující pan Kubáník, mě oslovil, jestli bych se přijela podívat na jejich muzikálové zpracování hry Adéla ještě nevečeřela. No a já jsem tam přijela s Naděnkou (herečkou Naďou Konvalinkovou, pozn. red.). Byla jsem tam jako exponát a hrozně se nám představení líbilo.

Bylo to vaše první setkání se souborem Slováckého divadla?

V podstatě ano. Vím, že dělají dobré divadlo, dokonce si troufám tvrdit, že jedno z nejlepších. Nedávno jsem viděla Fausta a byl také nádherný. Víte, taková soudržnost mladých lidí je úžasná. Jsem tím okouzlena. Vím, že tam začínal Vašek Postránecký jako elév, a když přijedu do Hradiště, tak si říkám: Taky je Vaškova kolébka… A myslím si, že měl krásnou kolébku. Prostě se domnívám, že hradišťské divadlo má kolem sebe všechny anděly.

V čem spočívá role sudičky?

No já nevím. Držím nad nimi ochrannou ruku. A odevzdala jsem jim své srdce. (Úsměv.)

Paní Fialová, diváci snad nikdy neměli příležitost vás vidět zamračenou. Jste stále usměvavá, plná pohody. Jak to děláte?

To je jednoduché. Měla jsem velké štěstí. Moje maminka byla zavřená v ruském gulagu a tam přišla k buddhismu. Když jsem se 1. září 1929 narodila, tak už tam stál oltář Buddhy. A nic jsem nemusela hledat. Buddhismus není náboženství, ale životní styl. Pochopitelně, jako mladá jsem to nechápala. Ale pozorovala jsem, jak žila maminka. Je to jednoduché. Člověk sám o sobě nezmákne nic. Musí uvěřit těm nahoře. Uvěřit, poděkovat a zvládnout. Víte, oni vědí, kdy máme dostat přes držku a kdy nás mají pohladit.

Takže důvěřovat a nechat se vést?

Ano. Nekecat jim do toho. Oni vědí víc než my.

Velkou událostí pro vás muselo být setkání s Dalajlámou. Jak na něj vzpomínáte?

Bylo úžasné! Vy to víte?

Samozřejmě.

Víte, já jednou větou žiju už léta. Einstein kdysi z vlastní zkušenosti řekl: Většina lidí ví, že něco nejde udělat. Tak to nedělají. Pak přijde někdo, kdo neví, že to nejde, on to udělá a ono to funguje. A podle toho já žiju. Dalajlámu miluju. Na naší planetě je to, alespoň si to myslím, nejúžasnější duchovní bytost. Tak jsem ho chtěla vidět. Znám se s panem Rabasem, který byl ředitelem chomutovské zoo. Věděla jsem, že tam má Dalajláma přijít, tak jsem šéfa zoo poprosila, jestli bych se setkání mohla zúčastnit. A klaplo to. Vrhla jsem se na něj a objala jsem ho. Mám plno fotek, jak ho držím, jak mu líbám ruku… No úchvatné.

Vy jste známá svým, řekněme, shovívavým pohledem na muže…

Já ani moc shovívavá nejsem. (Smích.)

Ale Dalajlámy si velmi vážíte…

No jo, ale to je duchovní muž! Není jako kdejaký heterouš, který vidí ženskou a je hotový. Opakuji, je to duchovní muž. Já mám ráda duchovní muže, ale tady je pohledejte s lucernou. (Smích.)

Kam si chodíte odpočinout?

Já skoro vůbec neodpočívám. Hraju denně. Vlastně ani nepotřebuju odpočívat. Víte, my tady jsme kvůli ostatním. Kvůli sobě tady nejsme. Já miluju Dalajlámovu modlitbu: Ať se stanu v každé době, nyní a navždy ochráncem těch bez ochrany, vůdcem pro ty, co ztratili cestu, lodí pro ty, kteří plují přes oceány, mostem pro ty, kteří přecházejí řeky, úkrytem pro ty, co jsou v nebezpečí, svítilnou pro ty, co nemají světlo, útočištěm pro ty, co nemají kde hlavu složit a sluhou pro všechny potřebné… Tady je celý smysl života. Pakliže se tím budeme řídit, tak nás to naplní a na světě bude dobře.

Na co se těšíte v nejbližší budoucnosti?

Já se těším na každý den. A teď doufám, že mi vyjde velký plán. Řadu let jsem hrála v inscenaci Harold a Maud. Když jsem potkala mluvčího Slováckého divadla Pepíčka Kubáníka, tak jsem si hned řekla: Hmm, tady je Harold. Tak se pustíme do zkoušení.

Můžete pozvat diváky na dnešní představení?

No já je zvu, ať přijdou. Myslím, že se potěší a pobaví. Já to hraju moc ráda a taky ráda jezdím do Zlína.

O vás se ví, že si publika nesmírně ceníte.

Já mám takovou hierarchii. Na prvním místě je divák, pak herec, pak autor, aby herci neblábolili, a pak výtvarníci, aby se na to dalo koukat. Ale kdyby nebyl divák, jsme zatraceni a děláme, nevím co. Mám ráda televizi i film, ale divadlo je jedinečné právě v tom přímém kontaktu s publikem. Nesmírně si vážím toho, že za lístek dají tolik peněz, ženské jdou k holiči, koupí si nové boty a jdou do divadla. Je tam obrovský střet lásky a pozitivní energie.

Autor: Silvie Pospíšilová

25.2.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Den zdraví ve zdravé škole
21

Bulgur, kuskus, nebo čočkový salát: běžná jídla na základní škole

Žena je psychicky nemocná.

Hledá se Naděžda Skácelová

AKTUALIZOVÁNO

To jsou oni! Poslanci, kteří budou hájit zájmy Zlínského kraje

Profily poslanců zvolených ve Zlínském kraji  

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

Chceme se omluvit fanouškům. Bylo to hrozné, říká Bačo.

Fotbalistům Zlína to proti Mladé Boleslavi před domácím publikem vůbec nejde.

Lidovec Benešík: Česku je to jedno. Slovák či Japonec

„Česká republika je maximálně tolerantní země. Když se podíváte na to, že volby vyhráli ekonomičtí migranti, tak jednoznačně můžeme EU říct, že nejsme žádní xenofobové. U nás je to jedno: Slovák nebo Japonec,“ sdělil Ondřej Benešík jediný lidovecký poslanec z našeho kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT