VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marcel Sladkowski: Revizor jako hořce povědomé panoptikum

Zlín – Z Gogolových komedií, jež se v Městském divadle ve Zlíně objevují docela často (naposledy Ženitba v roce 2010), náleží čelné místo Revizorovi: nynější inscenace je v sedmdesátileté historii divadla už pátá.

16.1.2016
SDÍLEJ:

Hra Revizor v Městské divadle ve Zlíně.Foto: DENÍK/Jan Karásek

Ve srovnání s rázně kráceným Revizorem Hynštovým (1983), tradičněji pojatou inscenací Balaďovou (1999), ale i zmíněnou Ženitbou, nakládá úprava Filipa Nuckollse s předlohou nejvolněji v tom smyslu, že se vyvazuje z jejího časoprostoru. Výsledek je pozoruhodný, zároveň však nedůsledný a vybízející k úvaze, zda posun, se kterým inscenátoři přišli, hra unese.

Režisérova slova o textech, u nichž „došlo k metamorfóze lokálního a časově ukotveného příběhu v mýtus", jistě pro Revizora platí. Ve Zlíně však nejde o mýtus, nýbrž o poměrně explicitní přenos do současného českého prostředí.

Jistá míra zobecnění je sice dodržena, takže místo vypuštěných ruských jsou užita jména spíš neutrální (Chlestakov se představuje jako Ivoš) a zdůrazněny funkce (hejtman, soudce, ředitel atd.), stačí však na chvíli promítnout portrét Miloše Zemana a nemůže být pochyb, kde jsme.

Podobně je tomu se skromnou scénografií, pracující jen s nezbytnými kusy nábytku (postel, židle, stůl), takže jejím nejzřetelnějším prvkem je posuvná žaluziová stěna v polovině hloubky jeviště, na níž se v prvním a posledním dějství promítá obraz rozkvetlého sadu. Přicházejí snad hrdinové hry z višňového sadu (na Čechova odkazuje i Chlestakov letmou zmínkou o Treplevovi), tedy přece jen přiznaně z ruské kultury? Nebo je to mylná interpretace?

Pokud bychom považovali přenos do soudobých českých reálií jako možná úmyslně zastřený, přece však nezpochybnitelný, potom nelze nevidět, že se takovému řešení vzpírá jednání některých postav i situace. I když je zřejmé, že tu nejde o realistické zpodobení vztahů a motivací, přece se vkrádá otázka, kdo je tento Chlestakov, odkud, kam a proč míří. Snad příslušník zlaté mládeže z „hlavního města" (tak je jmenována metropole, odkud prý přijel, tedy žádný Petěrburg ani Praha), jemuž na tahu s kumpánem Osipem (postavě skvěle vystižené Janem Leflíkem zůstalo ruské jméno i původní kluzce sluhovské rysy) vyschly finanční zdroje, a tak se kdesi na venkově hojí na místních křupanech? Budiž, ale že by jej hejtman – a těžko v daném kontextu opustit myšlenku, že jde o šéfa české krajské samosprávy – a ostatní chybně identifikovali jako velké zvíře na inspekci, k němuž je třeba se chovat s patřičnou servilností? Revizor zkrátka v mnohém zůstává vkořeněn v době svého vzniku a nelze jej přesazovat bez úhony.
Na druhou stranu úprava umožnila vytvořit účinné panoptikum figur, jež jsou věrným obrazem úpadku politické kultury u nás. Nuckollsova hořká, ale v lecčem asi i cenná zkušenost, kterou nedávno učinil s místní politickou reprezentací Ústí nad Labem, sice na druhém konci republiky divácky tak nerezonuje, ale podíváme-li se na dění optikou kauzy hejtmana Davida Ratha, pak nám roztodivné kejkle s úplatky prezentovanými jako půjčky, svět zúžený na materiální prospěch a postavy, které – ač by měly být výběrem těch nejlepších z nás – se vyjadřují vulgárním, ale zejména hrozivě banálním a vyprázdněným jazykem, jímž mimo jiné dští síru na všechny ty novináře a „aktivisty", pak už věru rozumíme lépe.
V tomto duchu je vskutku potěchou sledovat hyperbolizované karikatury vyděšených i obratně kličkujících potentátů, jak je podávají L. Randár (hejtman), R. Marek (ředitel školy), G. Řezníček (soudce), R. Julinová (ředitelka nemocnice) či J. Řezníček (vedoucí pošty). Hůř je s rolí hejtmanovy ženy, kterou P. Domžalová, obsazená mimo svůj obor, zvládá jen s křečovitou šarží. Z menších rolí lze zmínit zvědavé důchodce Bobčinskou s Dobčinským (J. Tomečková, P. Leicman), potrhlého policejního velitele (J. Koller) a Mišku (Z. Lambor), úchylného poskoka v hejtmanově domácnosti, který na konci první půle pronese mrazivě varovná biblická slova o lživých vůdcích.

Že úsměv může nezřídka zamrzat na tváři, dokládá i zralý, plastický výkon Pavla Vacka v titulní roli. Chlestakov je v jeho podání dokonalý obojetník upravující postoje rychle dle toho, co je mu zrovna ku prospěchu, ale zároveň i riskantně propadající pocitu vlastní důležitosti. Famózní jsou v tomto ohledu dvě scény: u hejtmanova stolu, když pochopí, že je považován za celebritu, zabředne do prášilovsky sebechvalného projevu, jímž stupňovaně prokmitají zlověstné diktátorské tóny (obraz místní honorace zapisující si pilně jeho výroky do notýsků je tu zjevným ironickým citátem propagandistických snímků severokorejského vůdce Kim Čong-una); podobně sebeopojnou gradaci má scéna bizarních „audiencí", při nichž Chlestakov tahá z místních papalášů peníze čím dál bezostyšněji. Pavel Vacek umně rozehrává stav až fyzické rozkoše z moci, která je mu dopřána, a i díky nenápadné, leč výmluvně podkreslující hudbě je zřejmá zlověstnost snadné a eruptivní ztráty jeho zábran.

Výkon Pavla Vacka korunuje inscenaci, která promlouvá nepřeslechnutelným hlasem, ovšem s výhradou, že respektabilnímu inscenačnímu záměru by patrně více odpovídalo zpracování formou variace na téma Revizor než „jen" úpravou, jíž se text chtě nechtě vzpírá.

Autor recenze: Marcel Sladkowski

Městské divadlo Zlín

  • Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor
  • PŘEKLAD: Zdeněk Mahler
  • SCÉNA: Lukáš Kuchinka
  • KOSTÝMY: Lucie Šperlov
  • HUDBA: Ondřej Švandrlík
  • DRAMATURGIE: Kateřina Menclerová
  • REŽIE: Filip Nuckolls

Autor: Redakce

16.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

hokej Aukro Berani Zlín - HC Kometa Group Brno
25

Vítězný hattrick nevyšel. Berani nestačili na Kometu

Naši prvňáci. Ilustrační foto

NEPŘEHLÉDNĚTE! Prvňáci ze ZŠ Slavičín ve středu Zlínském deníku

Fantom hotelů z Fryštáku je v cizině, zřejmě v Austrálii

Drahé večeře, alkohol i hotelová apartmá. A za to vše Adam B. z Fryštáku neměl zaplatit ani korunu.

Jedna z nejsledovanějších soudních kauz opět ve Zlíně: případ guru Járy

Přesně za týden se opět začne u krajského soudu ve Zlíně projednávat sledovaná kauza Jaroslava Dobeše alias guru Járy a jeho „pravé ruky“ Barbory Pláškové. Případ do Zlína vrátil po odvolání vrchní olomoucký soud.

Beauguela stále zlobí koleno. „Navštívil jsem i lékaře Barcelony,“ tvrdí

/ROZHOVOR/ Úvodní letošní trénink absolvoval normálně s týmem, ale v nominaci na první přípravné utkání s Rapidem Vídeň nebyl. Útočník Fastavu Zlín Jean-David Beauguel po dlouhém zranění stále není úplně v pořádku.

Oděv v běhu staletí. Vystavují se modely vycházkové i slavnostní

/FOTOGALERIE/ Jaké šaty nosily dámy ve Francii v době renesance (na snímcích), na začátku 16. století v Itálii nebo za časů secese, si můžete do 18. února prohlédnout v napajedelském muzeu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>