Na hlavě měl paruku, jeho hlas předabovali a ani písničku ve filmu nezpíval. „To je na tom nejvtipnější,“ smál se herec Maroš Kramár, který ztvárnil loutnistu Mariána ve slavné pohádce Za humny je drak.

„Vždycky se divím, že z té pohádky někdo poznal, že jsem to já,“ dodal. Zrovna končil hereckou školu, když pohádku ve Zlíně, vlastně v Gottwaldově, natáčeli.

PROLETĚT ZDÍ ODMÍTL

Přiznal, že být hercem není jen tak. Ve filmu je záběr, kdy Marián prolítne hradní zdí.

„Byl to můj první filmovací den a já jsem scénu odmítl udělat,“ přiznal Maroš Kramár. Bál se, že si ublíží. Měl skočit do zdi, která byla podle techniků z lehkého materiálu, který byl však spojený maltou. Ta po třech týdnech již dobře vytvrdla.

„Chtěl jsem alespoň bandáže, i když mi všichni tvrdili, že se mi nemůže nic stát,“ dodal. Režisér se ho ale zastal, a tak zavolali kaskadéra.

„A stalo se přesně, co jsem říkal. Kaskadér skočil a zeď se ani nehnula,“ vysvětlil oblíbený herec se smíchem. Zeď tedy rozebrali a postavili znovu tak, aby jí herec mohl lehce prolézt.

„Tak už to bývá s námi herci. Kaskadér dostal zaplaceno navíc, byl připraven lékař, sanitka, měl bandáže… Ale po nás hercích to chtějí jen tak. V rámci role,“ postěžoval si naoko herec.

Dokonce prý i koně jsou pojištěný. „Ale ten herec na tom koni pojištěný není,“ řekl zvesela Maroš Kramár.

Bývá velmi obezřetný. U natáčení ho totiž už jednou zranili. Proto o všech možných rizicích dopředu přemýšlí.

„Jednou zase chtěli, abych skočil z mostu do vody,“ vyprávěl. Ale nikdo už se nepodíval, co je pod hladinou. Teprve až když na tom trval, tak zavolali potápěče, který zjistil, že se pod vodou schovávají sloupy ze starého mostu.

„Kdybych skočil, tak jsem se mohl napíchnout,“ uvedl. Prý mu vždycky říkali, že se mu nemůže nic stát.

„Jo jo, to říkali všem a všichni, co se jim něco stalo,“ dodal. Maroš Kramár je na Slovensku stejná ikona prince jako u nás Jan Čenský. Hrál v pohádkách postavy dobré i zlé, dokonce si zahrál i dvojroli v pohádce o dvou bratrech dvojčatech, kteří se tváří k nerozeznání podobají, ale duše mají zcela jiné.

DŘÍVE PRINC, TEĎ KRÁL

„Hrál jsem hodně princů,“ vysvětlil, i když už se podle jeho slov posouvá spíše do rolí králů. Do princů prý dorostli už mladí herci, ale on ještě nezestárnul natolik, aby mohl hrát staré krále. Zatím hrál takového middlekrále.

„To je král, do kterého se ještě princezna zamilovala,“ připomněl pohádku Královský slib.

„V podstatě jsem vděčný za každou vrásku,“ smál se s tím, že vypadat mladě je fajn, ale jako herec musí čekat, až zestárne. „Abych zase dostal nějakou zajímavou roli,“ vysvětlil s humorem.