Po absolvování Pedagogické fakulty byla vybrána za nejlepší studijní výsledky ke dvouletému stipendijnímu pobytu na univerzitě v jižním Německu. Nyní pobývá na největším Kanárském ostrově Tenerife, kde působí jako sólistka komorního souboru.

Táňo, kdy jste se rozhodla, že Vás hudba bude živit?

Hudba byla pro mne vždy důležitým bodem v životě. Od malička jsem zpívala, v sedmi letech jsem začala hrát na klavír a později také na varhany. To, že mne hudba bude živit, tak nějak během dospívání přirozeně vyplynulo.

Jak jste se ocitla na Tenerife?

Já tomu říkám Boží režie. Na Mezinárodním Mistrovském pěveckém kurzu jsem se seznámila s mnoha pěvci z celého světa. Byli tam umělci z Ameriky, Japonska, Afriky a samozřejmě také Španělé. Všichni tito přátelé mi pomohli, abych zde mohla vystudovat magistru španělštiny a dali mi také možnost koncertovat a pěvecky na sobě pracovat. Tím, že jsem vyhrála 1. místo v nejsledovanější pěvecké soutěži pořádané Karnevalem Santa Cruz de Tenerife, jsem se dostala do povědomí lidí a zároveň jsem dostala nabídku zůstat pracovně na Tenerife.

Jak se Vám žije na ostrově?

Lidé na Tenerife jsou trošku jiní než my. Pokud umíte dobře jejich řeč, otevřou vám nejenom dveře svého domu, ale také svá srdce. Jsou velmi otevření, přátelští a rodinní. Nejen, že jsou velmi pracovití, ale také se velmi rádi baví. Líbí se mi tenerifská příroda, která je také jedinečná. Můžete zde najít faunu i floru ze všech světových pásem, od mírného až po tropický.

Tenerifské klima mi také velmi vyhovuje, říká se mu jarní. Teploty se pohybují během celého roku od dvaceti do osmadvaceti stupňů a velkou výhodou je blízkost moře. Nikdy nezapomenu, jak mi sólistka z Moravského divadla v Olomouci vyprávěla, že potřebuje moře k regeneraci hlasivek. A protože Česko moře jaksi postrádá, kupovala si jodizovanou mořskou sůl a inhalovala. A vidíte, já bych mohla inhalovat každé ráno a bez balíčku!

Operní zpěv klade také velké nároky na znalost jazyků. Jak jste na tom Vy?

Zpívám ve všech světových jazycích. Ovládám ruštinu, němčinu, španělštinu, italštinu i francouzštinu. Momentálně se zdokonaluji v angličtině a chtěla bych se naučit japonsky. Vzhledem k tomu, že jsem v této zemi měsíc pobývala a projela ji od severu na jih, moc bych si přála porozumět také jejich jazyku.

Život pěvkyně je jistě velmi zajímavý, ale také náročný. Co děláte pro své hlasivky?

Je to neustálá dřina a odříkání. Protože hlasivky jsou velmi jemné svaly, musí člověk neustále trénovat, aby se pěvecky udržel. Je to jako u sportovců. Jinak prostě svaly ochabnou.

Které setkání s kolegy z oboru bylo pro Vás nejzajímavější?

Velmi příjemné bylo setkání s Evou Urbanovou na Operním festivalu v Litomyšli, kde ona vystupovala jako sólistka a já tehdy ještě jako sboristka Janáčkova Národního divadla v Brně. Další příjemná záležitost byla společná večeře s Dagmar Peckovou, která přijela koncertovat k nám na Tenerife. No a také jsem spolupracovala s Petrem Dvorským, nejenom jako jeho žákyně, ale také jako sólistka v Zahajovacím koncertu s Moravskou Filharmonií.

Stává se i operním pěvkyním, že mají během vystoupení tzv. okno?

Jasně, že se to stává. Mně se stalo několikrát, že mi v nervozitě vypadlo slůvko a já ho musela v rychlosti nahradit. To se potom zpěvák většinou nestačí divit, jaké má textařské nadání. V naší branži se tomu říká – zase zpíval čínštinou. Eva Urbanová kdysi vzpomínala, jak zapomněla text na jednom z velkých koncertů v Americe. Naštěstí hudbu ovládala perfektně, takže celou árii nazpívala svým vlastním způsobem. Úsměvné na tom všem je, že po představení za ní přišel posluchač, aby ji pochválil a vyzdvihl právě onu árii o dvou slovech. Prý na něho mimořádně zapůsobila.

Plánujete návrat domů nebo chcete zůstat v zahraničí?

Tuto otázku si kladu sama sobě častokrát. Vyrůstala jsem v nádherném Valašsku, které se ze srdce vymazat nedá. Vždycky se domů ráda vracím, a když je mi ouvej, zvažuji opětný návrat do nějakého divadelního angažmá tam u nás. Někdy opravdu není jednoduché žít na vlastní noze v zahraničí. Člověk musí stále hledat nové příležitosti, vystoupení, koncerty. Takový fenomén, jaký byl a ještě stále je v našich divadlech, v zahraničí neexistuje. Tady jsou sólisté zaplacení od vystoupení a často sami neví, co bude příští měsíc. Má to ale také své výhody. Tím, že nejsme vázáni celoroční smlouvou, si můžeme připravovat vlastní koncertní programy a dělat to, co se nám dobře zpívá.

Pomýšlíte na rodinu nebo se chcete nadále plně věnovat kariéře?

V každém případě bych chtěla mít v budoucnu rodinu. Sláva je pomíjivá a já bych ráda viděla něco za sebou, až nebudu zrovna nejmladší. Navíc rodina je pro každého zpěváka nepopiratelně velkou psychickou oporou, kterou umělec na jevišti potřebuje dvojnásobně.

Na čem pracujete momentálně?

Teď se připravuji na dva Jarní koncerty, kde budu interpretovat především árie z děl Vídeňských operet pro německé publikum a také španělské trubadúrské písně.

Silvie Pospíšilová