Do Zlína zavítal Miki Ryvola, skladatel, zpěvák a textař, z jehož pera vzešlo na pět stovek skladeb, které si už několikátá generace zpívá u táborových ohňů.

Nepřijel sám. Vzal s sebou své muzikantské přátele Pavla Jima Drengubáka a Pavla Zajíce a všichni tři si zabrali pódium na téměř tři hodiny.

K nejznámějším songům bezesporu patří Bedna od whisky. „Přesně si pamatuju, kdy vznikla. Dojížděl jsem do Prahy do práce a v autobuse jsem vždycky klimbal. Dokonce vím zatáčku, ve které mě to napadlo. Prostě mi přišlo na mysl, že by nebylo špatný, kdyby někdo stál pod šibenicí a zpíval si,“ zavzpomínal známý hudebník.

Původně ani on ani jeho bratr Wabi, také muzikant, vůbec nepočítali s tím, že se písnička ujme. Wabi dokonce prohlásil, že není nic moc. „A mně se taky moc nelíbila. Ale začala se sama probouzet a v šedesátých, sedmdesátých letech nás bez Bedny nepustili z jeviště,“ dodal Ryvola.

Na koncertě v Šopě jsem si připadala trošku nepatřičně. Nikdy jsem nebyla na čundru a publikum, zvyklé patrně právě od táboráků, se chovalo jako jedna velká rodina.

Nebylo to vystoupení Mikiho a jeho přátel. V sále zpívali úplně všichni, kromě mně. Každou skladbu pak odměnili bouřlivým potleskem a uznalým pokřikem „umí“.

Koncert hudebníci prokládali historkami, které polechtaly bránice všech diváků. „Jednou byl Miki s kámošem na čundru a v nějaké vesnici vlezli do místního konzumu. Když měli skoro nakoupené, všimli si košíku, který byl plný pastiček na myši. No a ty hlavy nenapadlo nic chytřejšího, než všechny horní pasti natáhnout…,“ prozradil Drengubák.

„Což o to, nápad to byl docela vtipný. Horší bylo, že nějaký strejda tam chvilku poté strčil ruku. Museli jsme hodně rychle utíkat,“ doplnil se smíchem Ryvola.

Ze Šopy jsem odcházela příjemně naladěná a v hlavě mi zněla známá Bedna. Sice jsem s davem nezpívala, ale dobrá nálada a pohoda byla zkrátka nakažlivá.