Oblíbený herec, bavič, komik a moderátor zaujal svým uměním ve Zlíně stovky diváků.

To ostatně mohli vidět diváci například v představení Sluha dvou pánů v Národním divadle, které se letos dočká 600. reprízy. Ani potolikáté Truffaldino v podání Miroslava Donutila určitě nezklame. Kdo by také neznal jeho pana Žemlu, poručíka Troníka, Josefa Dohnala, ale i Salieriho nebo starého Karamazova.

Kdo by neznal jeho úsměvné historky a příběhy, kterými dokáže bavit diváky ve svých představeních. Televizní seriál Doktor Martin, kde hraje hlavní roli, sleduje milion a půl diváků a kromě dospělých si jej překvapivě oblíbily i děti.

Mnozí si našli svého Donutila především v Pelíškách, kde ztvárnil otce Šebka, a v Dědictví, kde hrál nesmrtelného doktora Ulricha. Miroslav Donutil však dokáže uchopit i vážné a dramatické role. „Já si nestěžuji, chvíli můžu hrát roli komickou, za chvíli hraji roli velmi vážnou, tragickou, charakterově rozporuplnou," potvrdil herec.

Že Miroslav Donutil i se svými příběhy One man show a jeho vypravěčským nadáním táhne, dokázal do posledního místa diváky zaplněný sál zlínského divadla Malá scéna i neutuchající potlesk na samotném konci představení.

„Tuto příležitost jsme si nemohly nechat ujít, byl to skvěle strávený čas. Moc jsem se zasmála, bylo to bezva," svěřily se například po skončení představení kamarádky Iveta Voláková a Zdena Vitásková ze Zlína.

Miroslava Donutila mimo jiné pojí s naším krajem i společně strávené roky v Divadle Husa na provázku a společné filmové a televizní role se samozvaným valašským králem Bolkem Polívkou.

Pojí ho kamarádství s dalšími hereckými kolegy, kteří pocházejí z našeho kraje Pavlem Zedníčkem a Svatoplukem Skopalem. Kromě toho si herec, jak prozradil, oblíbil i Velké Karlovice, kde strávil 2,5 roku při natáčení seriálu Doktor Martin, kde v hlavní roli ztvárnil doktora Martina Elingera. Podle jeho slov má v tomto místě spoustu dalších přátel. Známý herec si také zamiloval Zlín, jak se svěřil, má prý krásnou atmosféru.

„Tady to mám rád, to město mám rád, protože má krásnou atmosféru," chválil Miroslav Donutil. Jak dál v rozhovoru prozradil, diváci jej v budoucnu mohou vidět v právě připravovaném koprodukčním česko-řeckém filmu Můj strýček Archimedes nebo také v druhé řadě úspěšného seriálu Labyrint.

Herec Miroslav Donutil pro Deník:

Při natáčení na Zlínsku jsem získal další dobré přátele

„Ptejte se mě na co chcete… já na co chci, odpovím." Tak zněl název pořadu Miroslava Donutila v divadle Malá scéna Zlín, kterým známý herec, bavič a moderátor potěšil v úterý ve Zlíně stovky diváků. Ti se bavili od prvních minut až do samotného závěru skvělými a vtipně vyprávěnými příběhy ze života oblíbeného herce i jeho kamarádů a kolegů. Miroslav Donutil má svým fanouškům stále co nabídnout.

Strávil jste více než dva roky v našem kraji, ve Velkých Karlovicích, při natáčení seriálu Doktor Martin. Jak jste se tady cítil, jak na vás Velké Karlovice zapůsobily?

Byl jsem v Karlovicích přesně dva a půl roku a musím říct, že to byla skvělá doba. S místními jsme se za ten čas skamarádili. Scénář byl velmi kvalitní, role byla zajímavá. Taky jsem měl kolem sebe skvělé herecké partnery, takže já si nestěžuji.

Dokázal byste si představit, že byste ve Velkých Karlovicích žil doopravdy?

Aniž by do toho zasáhl seriál, tak má žena tam již dávno předtím jezdívala mnoho let s dětmi na prázdniny a máme tam už celou řadu přátel. Takže kdykoliv tam přijedeme, tak je s kým se potkat. Jde o dlouholetá přátelství, která se ještě „rozmnožila" těmi přátelstvími, která jsme navázali během natáčení.

Co vás tak oslovilo v tomto kraji? Lidé, slivovička, atmosféra?

Lidé jsou tam výborní, slivovička také. Atmosféra je skvělá, příroda je tam krásná, jídlo je tam výborné, túry jsou tam skvělé, Jarůš, který půjčuje kola, je také výborný. Dá se tam projet na kole, lyžovat…Dá se tam dělat krásně všechno.

S Valašskem vás také pojí dlouholeté kamarádství a práce s dřívějším „valašským králem" Bolkem Polívkou…

To už dnes málokdo ví, ale my jsme byli s Bolkem dvacet let v jednom divadle a projeli jsme spolu půl světa. Strávili jsme spoustu času v jednom autobuse, hotelu, takže jsme spolu jeden čas byli víc než se svými partnerkami. Na to se zapomíná, že jsem spoustu rolí s ním hrál v divadle, potom taky v televizi. Třeba jsme měli možnost hrát takovou krásnou věc, která se jmenovala Prezident a anděl. Už v brněnské televizi jsme byli spolu. Potom z hlediska celonárodního naše dva nejznámější filmy jsou Pelíšky a Dědictví.

Ale vy tady neznáte jen Bolka, že ne?

Zlínský kraj, to není jen vztah já a Bolek, to je taky vztah já a Čmaňa (Pavel Zedníček, poz. red.), já a Svaťa Skopal další můj spolužák. Jezdívali jsme sem hrát s Provázkem, dost často jsem se tady zúčastňoval festivalů ve Zlíně. Jezdil jsem sem s kamarády za kamarády. Takže já to tady mám rád. Zlín mám rád, protože má krásnou atmosféru, je plný zeleně a parků. Dnes jsem si to uvědomil, když jsem si město procházel. Támhle leží hlouček studentů v parku a učí se, tam sedí babička s dědečkem na lavičce v zeleni. Tam v zahradě ve Školní ulici sedí na židličkách v cukrárně u kávy dva lidé jsem to já a moje kamarádka Iva Janálová. Je to tu příjemné.

Co se týká seriálu Doktor Martin, vy jste ztvárnil hlavní postavu. On ale byl takový trošku nevrlý člověk… On byl nevrlý hodně, ne jen trošku. Krásné na tom je, že jsem na tom Martinovi poznal, proč to tak vlastně je. My diváci to víme, ale postava, se kterou doktor Martin jedná, to neví. Většinou se lidem něco stane je to jako v životě. Máte třeba spor se šéfem, ale odnese to manžel. Tady je to taky tak: on má konflikt s rodiči, kteří přijedou po dlouhé době na návštěvu. Vyjde ven a tam stojí Lída a odnese to Lída. Ona neví proč, ale my jako diváci to víme. A v tom spočívá určitá komika a přitažlivost toho seriálu.

Jak jste se ztotožnil s tou rolí? Kromě komediálních dokážete výborně zahrát i role dramatické a vážné, máte je rád?

Vždy musíte postupovat podle toho, jakou roli vám přisoudí režisér, ředitel nebo producent. Já si nestěžuji. Mně se to v tomto případě hrálo moc hezky. Ta role je velmi dobře napsaná prostě krásná role, velmi pestrá. A taky zajímavé a krásné na tom je, a sama jste to zmínila, že u mě se ty role střídají. Takže chvíli můžu hrát roli komickou, za chvíli hraji roli velmi vážnou, tragickou či charakterově rozporuplnou.

Jak se vám líbila anglická verze doktora Martina?

V životě jsem ji neviděl. (Úsměv)

V prosinci skončí na obrazovkách druhá řada Doktora Martina. Kdyby přišli producenti s nabídkou na další, třetí řadu, přijal byste ji?

Už přišli. Ale je to zbytečné. Ono je to skutečně 210 dnů v roce, ta práce je strašně namáhavá, ať si o tom myslí kdo chce co chce. Ale když jsem skončil dvanáctihodinové natáčení, místo toho, abych si šel odfrknout, šel jsem do svého pokoje a tam se učil dalších dvanáct stran textu, který nebyl vůbec jednoduchý. A to den co den, jen s jedním dnem pauzy v týdnu. Také už mám nějaká léta a není radno to podceňovat, takže si už na to prostě netroufám. Myslím, že to stačilo i co se týče diváckého zájmu. Protože když se to začne natahovat a stanou se z toho takové ty nekonečné seriály, už to nemá dostačující kvalitu.

Dá se říct, co jste měl na seriálu Doktor Martin nejraději?

Hlavně tu roli, protože byla poutavá, byla vystavěná krásným způsobem. Lidé se mě neustále ptají: „Prosím vás, jak to bude? Co vy a ta Lída? Jak se to všechno bude vyvíjet? Jak to skončí?" Je vidět, že to lidé opravdu sledují. Nejzajímavější je, že za mnou chodí malé děti tak 5 až 6 let - a citují toho doktora Martina a říkají: 'My ho máme rádi toho doktora, vy jste tak výbornej.' A dokonce jsem slyšel od jednoho tatínka, že když se snažil synkovi vysvětlit, že jsem herec, malý mu odpověděl: 'Prosím tě, tati, nech toho, herec nemůže zahrát doktora.' Pak přišel na to, že mu doktor čte na dětském programu pohádky a to ho už úplně dorazilo.

Čekal jste, že si zrovna tuhle seriálovou postavu oblíbí i děti?

Velice mě to překvapilo, vůbec jsem totiž netušil, že děti bude zajímat doktor Martin takový bručoun a kakabus, že se na něj budou chtít dívat.

Určitě se vás stále lidé ptají na „veselou příhodu z natáčení"…

Ptají se a zrovna nedávno s tímto dotazem měla velký problém Jitka Čvančarová, protože ji nic vtipného z natáčení nenapadlo. Akorát se jí ptali, jaké bylo líbání s Miroslavem Donutilem. A řekla, že jsme oba profesionálové, tak jsme se líbali profesionálně. A pak si vzpomněla, že při jednom focení si ji oblíbila ve Velkých Karlovicích kráva a na rozloučenou jí olízla obličej. A ta redaktorka z toho bulvárního deníku napsala, že líbání s Miroslavem Donutilem Jitce Čvančarové asociovalo krávu. Tak mám takový pocit, že z těch natáčení nemá cenu ani vyprávět veselé historky, protože se to celé otočí proti vám. Také mám pocit, že ti lidé v tom bulváru jsou čím dál tím více dementní. Používají naprosto podpásové zbraně. Jitka z toho pak byla nešťastná, tak jsem jí říkal, ať se na to vykašle, ať si užívá babího léta. Je to bulvár, takových zpráv se denně objeví stovky.

Když už jsme u toho bulváru, tak jsem se někde v rozhovoru s vámi dočetla, že jako mladý jste chtěl být novinářem.

Ano, chtěl, ale jsem rád, že se mi to nesplnilo. Protože v té době, když jsem já chtěl být novinářem no potěš pán bůh. Až později mi došlo, co musel novinář v těch letech podstoupit a kam by musel vstoupit. Mně se líbily fejetony pana Křesťana, který psal do Mladého světa. Já jsem si tenkrát říkal, jaká je to paráda. Až pak mi došlo, že to jednoduché není. Že ten novinář býval tak trochu sklíčený tou dobou a dnes už to bohužel v mnoha případech začíná být podobné. Takže jsem spokojený, že jsem, čím jsem. Protože se mi splnily mé sny a dokonce jsem si už zahrál novináře, zahrál jsem si i doktory i námořníky, lesníky. Všechno, čím jsem chtěl být, už jsem si zahrál.

Na čem v současné době pracujete?

Ve výhledu mám celou řadu věcí. Postupem času to tak tím sítem prosévám, až dojdu k definitivnímu zacílení. A teď momentálně mám roztočený česko-řecký film, který se jmenuje Můj strýček Archimedes. Hraji tam spolu s Ondrou Vetchým, který je Řek a já jsem Čech jeho kamarád. Tvoříme nerozlučnou dvojici. Scénář od Petra Hudského je velmi krásně napsaný a vzniká v režii Georgise Agathonikiadise. Budeme točit i na Krétě. Příběh je zajímavý, těším se na to. Potom navazuje druhá řada seriálu Labyrint, který při svém premiérovém uvedení v televizi sklidil velký úspěch, tak doufám, že na něj navážeme i v té druhé řadě. No a pak je „připravena" celá řada věcí ve stadiu úvah. Opět bych měl zkoušet další inscenaci v Divadle Husa na provázku. Přibližte nám, jaké kromě filmových a televizních rolí hrajete role divadelní. Vystupuji stále v Národním divadle, kde trvá reprízování Sluhy dvou pánů, které skončí definitivně 27. prosince tohoto roku derniérou. Tato nejúspěšnější a nejnavštěvovanější hra všech dob v Národním divadle dosáhne 600 reprízy. Bude stažena z repertoáru na přání nového uměleckého šéfa činohry. Jestli je to rozumné, to ať posoudí on sám. Každopádně přijde o něco, co mu přináší do kasy spoustu peněz a vlastně je to docela škoda. Ale všechno má svůj konec. Potom hraji v Divadle Husa na provázku v Amadeovi, to je vynikající představení. Tam hrajeme pravidelně dvakrát třikrát do měsíce.

Ve vašich hereckých šlépějích jde už i váš syn. Jak se mu vede?

Ano, to je můj mladší jmenuje se Martin. Je už pátým rokem v Divadle Husa na provázku. Kromě toho, že tam hraje velké role, točí hlavní roli v seriálu Četníci z Luhačovic, což je také příběh ze Zlínského kraje. Tento historický seriál bude myslím uvedený na jaře příštího roku, kromě toho bude také hrát jednu z hlavních rolí v Labyrintu, kam si ho Jiří Strach obsadil. Jsem rád, že si jde svou vlastní cestou a dělá to dobře. Stejně jako si svou vlastní cestou jde i starší syn Tomáš. Ten má svou firmu, která vyrábí webové stránky, a dělá to také dobře.