VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na motorovou kosu musí Demeterová zapomenout

Zlín - Jako profesionálka v pravém slova smyslu se ukázala špičková česká houslistka Gabriela Demeterová. Před středečním zlínským koncertem totiž onemocněl klavírista Norbert Heller, který ji měl při vystoupení v rámci Mezinárodního festivalu mladých koncertních umělců Talentinum 2008 doprovázet.

23.5.2008
SDÍLEJ:

Houslistka Gabriela Demeterová.Foto: DENÍK/Silvie Pospíšilová

Demeterová se svým týmem tak byla nucena narychlo sestavit náhradní repertoár s mladou klavíristkou Evou Šilarovou.

První otázka se nabízí. Je složité tak rychle sehnat náhradu?

Tak já samozřejmě nespolupracuju jen s Norbertem Hellerem, mám v záloze ještě pár kolegů a Eva Šilarová mezi ně patří. Byla to spíše otázka dohody termínu a já jsem byla nesmírně ráda, že Evička mohla, protože jsme spolu zrovna nedávno vystupovaly na Pražském hradě. Také proto jsem zařadila v druhé půlce zlínského koncertu repertoár, který jsme měly nedávno secvičený.

Je to pro vás náročné, když se stane, třeba jako dnes, že klavírní doprovod je indisponován?

Samozřejmě. S Norbertem už jsme měli několik zkoušek, poctivě jsme se připravovali a ze dne na den zasáhne vyšší moc. V mém uměleckém životě jsem to už řešila několikrát, včetně mého zdravotního stavu. Asi dvakrát jsem musela svůj koncert zrušit, kdy mě sklátila nemoc. Ale vždycky se to musí nějak pořešit. Od toho jsme profesionálové a Eva je výborný profesionál v tom, že se dokáže okamžitě rychle přizpůsobit. Měla jsem i to štěstí, že Beethovenovy Sonáty má v repertoáru a já jsem velmi ráda, že jsme je nemusely stahovat z programu. Na nich hodně záleželo. Myslím si, že se z toho nakonec udělal krásný program. Na začátek jsme daly těžší látku a v závěru jsme to trošku odlehčily.

Sama jste se kdysi zúčastnila Talentina. Jaké máte vzpomínky na toto období?

Nesmírně krásné. Do Zlína se velmi ráda vracím, jezdím sem spoustu let, vlastně od roku 1994. Za tu dobu se u mě v profesní kariéře mnoho událo, takže už jsem tady na pódiu stála mnohokrát s různým repertoárem. Zlínskou filharmonii mám velmi ráda a byla jsem šťastná, když jsem se dozvěděla, že se opravdu realizuje stavba velkého sálu, byť jsou tam nějaké komplikace. Zlínu a vůbec zlínské filharmonii tenhleten prostor přeju, protože si myslím, že naše republika má velice málo krásných, kvalitních sálů. I když atmosféra dneska byla nádherná a k tomuhle pódiu mám sentimentální vztah, protože jsem tady začínala, tak bych si přála se sem vracet do krásné budovy, která se teď staví.

Talentinum je festival pro mladé umělce. Myslíte, že jim to nějakým způsobem pomůže v začínající kariéře?

Rozhodně. Osobně se domnívám, že Talentinum patří opravdu k těm málo akcím, které v republice máme, abychom upozornili na ty nové talenty. Měli bychom podporovat vznik vícero podobných festivalů a rozhodně Talentinum tady ve Zlíně udržet, protože mně to přijde jako nesmírně krásná myšlenka. Pro mladé interprety je to velmi důležité. I když třeba v začátku nemají celovečerní recitál, musí se s někým dělit na půlku, ale i to je zajímavé setkání. Potkají se zde začínající muzikanti a můžou si vyměňovat zkušenosti.

Trošku k vaší osobě. Když si chcete odpočinout od klasické hudby, jaký žánr si pustíte?

Ticho! Nic! (Smích.) Můj mozek mi přehrává pravidelně různé pasáže, jako třeba teď, když s váma mluvím, tak ještě pořád slyším druhou větu z Kreutzerovy Sonáty. Hraje mi tam téma klavíru v trylcích, takže mozek je hodně přetížený a zaměstnaný spoustou vjemů a úkonů. Když si opravdu potřebuju odpočinout, řídím se heslem, že ticho léčí. Jinak když jsem v takovém tom normálním rozpoložení a nejsem tak zatěžkaná, ráda si pouštím barokní hudbu. Ta mě nesmírně inspiruje. Nebo si pustím Stinga. Z té populární hudby je takový můj klasik a vlastně jsem se teď přistihla, že poslední dobou poslouchám jenom jeho. Z toho plyne, že nemám moc velký akční rádius! (Smích.) No a také mám ráda Dianu Krall. Pro mne je velmi zajímavou ženou. Hraje jazz. Vůbec na sobě pozoruju, že jsem začala konvertovat k modernímu jazzu. Je hodně analogický s klasikou. Interpreti musí být nesmírně technicky vyspělí, musí mít schopnost okamžitě na sebe reagovat a to je velmi podobné klasické hudbě.

Vy jste zmínila mozek. Mne by zajímalo, zda se vám někdy stalo, že jste měla během vystoupení takzvané okno?

Samozřejmě stává se to. Já tomu říkám Noční můra z Elm Street.

Jak řešíte takovou situaci?

Okamžitě se zapnou mozkové receptory a snažíte se chytit a pokračovat dál. Ty okna jsou různý. Někdy to lidi nepoznají, protože je to tak miniaturní lapsus. Podle mě se zasekne mozkový software z únavy, prostě nejste o krok nebo o dva kroky dopředu, jak je potřeba. To obrovské okno jsem zatím naštěstí nepocítila. Člověk se vždycky zmobilizuje. Já nejsem z těch, co panikaří. Spíš se racionálně zklidním a vím, že tu situaci musím řešit, musím se chytit. Orchestr na mě nepočká.

Uvedla jste, že máte ráda barokní hudbu. Proč zrovna ji?

Je to tak trochu moje srdeční záležitost. Já jsem možná známá jako moderní hráčka na housle, která se tím zabývá, což samozřejmě není standard. I když ve světě už dnes je zvykem, že pokud jste moderní houslistka, měla byste znát něco o barokní interpretaci a nehrát Bacha jako Brahmse, jak se hrávalo dříve, když jsem ještě studovala. Ale nejsem specialista ve smyslu, že bych se zabývala jen barokní hudbou. Je to taková moje deviza. Ráda střídám styly a ráda střídám styl hry na housle. A to mě nesmírně baví. Snažím se maximálně dát všem těm autorům to, co jim patří. Já si tam vlastně odpočívám od těch Beethovenů a od té romantiky, která je úplně v jiném systému dělaná. Baroko mě harmonizuje. Je v něm jasná forma, která vede odněkud někam a mě to tak vnitřně zklidní.

Co všechno si musí houslová virtuoska odpustit, aby si ochránila ruce?

Bohužel ani pomyslet nesmím na tenis, i když bych ho velmi ráda hrála. Ale to by mi hrozilo, že mi ztvrdne zápěstí a že bych si namohla lokty a šlachy. Samozřejmě házenou a všechny tyhle kontaktní sporty nesmím, ale já si to vynahrazuju jízdou na koni. No a taky nesmím pracovat s motorovou kosou. (Smích.) To jsem jednou udělala a už nikdy! Moje ruce byly hezky rozvibrované a jeden pan doktor mi řekl, že všechny elektrické přístroje působí na rozhazovaní jemné motoriky. Takže pro nás jako umělce je to naprosto nepřípustné.

Stalo se vám někdy, že jste se při koncertu odbourala smíchy?

Tak to ne. My máme úplně jiný starosti. U herců to jde, oni pracují se slovem, tam je legrace. Ale když o tom mluvím, jednou mě málem v Japonsku odbourali kolegové a to jsem měla co dělat, abych dohrála skladbu. Pak jsem odešla do portálu a tam jsem se začala strašně smát. Ale už vám neřeknu ani, proč to bylo. Vzniklo to vzadu u cellisty, šířilo se to jako lavina, proběhla i nějaká hláška. Já jsem zrovna hrála takovou tklivou skladbu, za mnou jsem slyšela takové to uprskávání, mně cukaly koutky, ale odešla jsem s tváří pokerového hráče. Jednou se mi to teda stalo, ale jinak máme úplně jiný starosti. Hudba vás tak zaměstná a je potřeba udělat tolik aktivit, že na srandu moc času není.

Hrajete od tří let. Není to pro dítě moc brzy?

Jak pro koho. Já jsem si to víceméně zvolila jako holčička sama, protože sestra tehdy studovala na konzervatoři a mně se líbilo, jak tahá ručičkama. Nevěděla jsem, co to obnáší. Podle sluchu jsem začala hrát písničky a pak zasáhla rodina, drapsla mě a od té doby už se kolotoč nezastavil. Samozřejmě dítě ztratí dětství. Pokud nemá enormní talent, tak si myslím, že je to velká zátěž. Já jsem se velmi brzo stala dospělou bytostí v malém těle. Je to náročné a každý to nevydrží. U svých dětí bych to rozhodně nechtěla. Ale já jsem měla takové puzení, měla jsem to daný seshora. Všechny krize jsem prostála, a vlastně mě to naplňovalo. Když jsem v těch čtyřech letech začala vystupovat před lidma, tak mně se to líbilo.

Jako jedna z mála ovládáte nejenom hru na housle, ale také na violu. Co vás vedlo k tomu věnovat se dalšímu nástroji?

Čistě výzva. Ráda si kladu takové Mont Everesty před sebe. Viola je nádherný nástroj, pro který bylo napsáno spoustu krásné sólové muziky. Ale tím, že v orchestru hraje střední hlas, tak ty party jsou ne vždy náročné, a proto se možná houslisti posmívají škodolibě violistům. Mnoho houslistů také přešlo časem na violu, právě s ohledem na to, že muži mají velký ruce, nástroj zvládnou a part v orchestru není tak náročný jako u houslí. Mně se velmi líbí hluboký hlas violy. Chtěla jsem posluchačům nabídnout i něco jiného než jen housle a začít střídat nástroje. Zjistila jsem, že tu schopnost mám a zažila jsem spoustu úžasnejch koncertů. Myslím si, že také pro publikum je to zajímavá zkušenost.

Technika hry se liší?

Je jiná pro mne jako pro ženu, protože mám menší ruku, než mají muži, byť mám dlouhý prsty. Takže na housle výborný, ale tím, že mám úzkou ruku, tak musím velmi šalamounsky přemýšlet, jak to technicky zvládnout. Vlastně mě to posunulo o kus dál v houslích.

Blíží se léto, plánujete odpočinek?

Moc odpočinku nebude, protože se mi teď rozjel můj úžasný nový projekt, což je Vivaldi tour. S mým Collegiem jsem si vymyslela turné k poctě Antonia Vivaldiho a právě objíždíme města naší republiky. Turné bude trvat až do března příštího roku. V létě mám několik krásných koncertů, kromě jiného i Kroměříž. Zájemci se veškeré termíny dozvědí na mých stránkách www.gabrielademeterova.cz. Vivaldi tour je momentálně můj největší koníček.

Jak by měl vypadat ideální den Gabriely Demeterové?

To je strašně zvláštní. Nikdy jsem nad tím nijak nepřemýšlela, protože já mám ideálních dnů docela dost. Mám doma zvířátka, takže relaxuju s pejskem a s koňmi. Když si v tichosti pracovny cvičím a koukám ven na koně, kočky a pejska, tak to zažívám každou chvíli ideální den. (Úsměv.) Bydlím v přírodě, která je opravdu pohádkově nádherná. A zakončit večer s tím, že druhý den nikam nemusím, udělat si ohýnek, opíct buřty a u toho si přečíst nějakou krásnou knížku. To mi ke štěstí stačí.

Autor: Silvie Pospíšilová

23.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Co říkáte na výsledky voleb? Hlasujte

Zleva: z volebních štábů ANO 2011 a SPD.
AKTUALIZOVÁNO
43

Na Zlínsku zvítězilo ANO, druhé SPD a třetí KDU-ČSL

ODS zapíjela poslanecký mandát Stanislava Blahy šampaňským

FOTOGALERIE / Nejprve vládla poklidná atmosféra v přítmí projektoru, který na zeď uherskohradišťské komunitní kavárny Cafe 21 vysílal první čísla volebních výsledků. 

Kašík: Na kandidátce jsem zakroužkoval lidi ze Zlína, vždycky jsem byl srdcař

FOTOGALERIE / K volbám zas tak často prý nechodí, vlastně dnes je to podle něj asi podruhé. "Ale chtěl jsem zvolit ty, kteří jsou podle mne důležití," uvedl v sobotu krátce po 13. hodině strážce hokejové svatyně zlínských beranů - brankář Libor Kašík.

Další obrat nestačil. Zlín má z Pardubic bod

2:0, 2:3, 4:3. Ze zápasu zvratů si hokejisté Aukro Berani Zlín uloupli aspoň bod z pardubického perníkového srdce. Ševci nakonec prohráli 3:4 v prodloužení, přestože během pěti minut na přelomu první a druhé třetiny otočili vývoj zápasu z 0:2 na 3:2 dvěma trefami Honejska a Popelky. Žlutomodří ale vedení ztratili a v prodloužení přesilovku čtyři na tři využil francouzský útočník Treille, který pro Zlín připravil třetí porážku v řadě.

Fryšara nevěděl, jak slavit gól. Úžasná euforie, zářil

Ani jsem nevěděl, jak mám slavit. Prostě jsem zvedl ruce a díval se okolo,“ vykládal Štěpán Fryšara, 19letý útočník hokejistů Aukro Berani Zlín, který v nedělním zápase s Plzní svou premiérovou trefou stáhl náskok na 3:4 a zařídil parádní infarktovou koncovkou bod za porážku 4:5 po samostatných nájezdech.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení