„Věděl jsem, že první tři roky podnikání budou ztrátové. A pak že se to otočí, anebo budu dělat něco jiného," řekl v rozhovoru pro Deník majitel nakladatelství Kniha Zlín. To už připravilo pro český knižní trh asi dvě stě titulů. Více než deset z nich se stalo bestsellery. A to už je v branži považováno za úspěch.

Co bych musel udělat, abyste mi vydali knihu?

Nabídnout zajímavý a dobře napsaný příběh. Musí to mít hlavu a patu, hezký jazyk. Nestačí jen prostě něco napsat. Tedy nic jednoduchého.

Jakou bych měl konkurenci?

K posuzování nám přijde tak 100 titulů ročně. Velká část z nich přichází od agentů autorů. Ti už vědí, co vydáváme a o co tedy máme zájem. Zpravidla jsou v nabídce na knižních veletrzích v Londýně nebo ve Frankfurtu. Některé tituly si hledáme i sami v zahraničních knihkupectvích, na internetu a podobně. Potom nám samozřejmě posílají rukopisy sami spisovatelé. Nebo některé ani spisovateli nazývat nelze. Jsou to spíše lidé, kteří něco napsali a chtějí nechat své dílo posoudit, případně vydat. Tedy autoři textů.

Uspějí?

Předvýběr jde velice rychle. Podíváme se na titul, stručný obsah a buď nás to zaujme, anebo ne.

Zřejmě mnohokrát zničíte sny ambiciózních spisovatelů nebo spíše dle vašich slov autorů textů.

To žasnu skoro denně, jaké špeky jsou nám lidé schopni poslat. Často to doprovází větami, že svět si vydání takových knih zaslouží a že přece nemohou zůstat v šuplíku a podobně. Ty tedy musíme odmítnout.

To zní skoro jako cimrmanovská věta: Už mi nepište, a pokud možno nepište vůbec. Kdo jsou ti „spisovatelé", které jste nucen odmítnout?

Docela často se jedná o starší autory, kteří se chtějí vypořádat se svou upadající erotikou a uvadající sexualitou. Vzpomínají na své divoké mládí. Někteří jsou schopni poslat i erotické básně, laciné a jednoduché.

Stává se, že po vašem odmítnutí to zkusí znova? Třeba pod jiným jménem?

To asi ne.

Přesto, ti neúspěšní mohou mít pocit, že jim námět může být třeba jednou ukraden.

Nakladatelem určitě ne. Zničil by si pověst. Spíše může dojít ke krádeži námětu přímo mezi autory.

Tak dejte tedy radu. Jaký typ příběhu u vás může prorazit?

Hodně převládají náměty z normalizační zkušenosti, z práce za komunismu, imigrantské příběhy, vztahy, milenci… Zpravidla od autorů ve středním věku. To ale není nic objevného. Spíše by nás zajímaly příběhy ze současnosti. Aby čtenáři za padesát let získali představu, jak lidé na přelomu tisíciletí žili a co řešili. Takových knih je málo.

Tedy šance i pro mladé autory?

Je jich hodně, ale i ti se vracejí k dávnější minulosti, válce a podobně. Nevím, současnost asi neumí popsat, ale to je škoda.

Čím je podle vás současnost literárně zajímavá?

Nechci říct, že žijeme nějakou převratnou dobu, ale přechod ze dvou „režimů" zajímavý je. Nabízí spoustu bizarních postaviček, různé privatizátory, tuneláře, konzultanty i život na vysoké noze.

Představme si, že dílo vás zaujalo a s autorem jste si plácnuli na vydání. Co následuje?

S textem se musí dále pracovat…

Proč, když už vás jednou zaujal?

Tady právě narážíme na neochotu některých autorů, aby se jim jakkoliv do textu zasáhlo. Ale je to v jeho zájmu. Musí se dát do ještě čtivější formy. Je to práce jazykového redaktora. Například v USA je velkou tradicí, že autor už od prvopočátku dostane redaktora a na knize pracují spolu. Často je potřeba přeskupit slovosled nebo nechat vystoupit danou osobu v jiné pasáži knihy, než autor původně zamýšlel. Text musí být plynulý, odsýpat. Pak následují korektury, vysázení, musí se vymyslet grafická podoba obálky, vytisknout a dostat do knihkupectví.

Jaké jsou náklady na vydání, dejme tomu, třísetstranové knihy v tvrdé obálce?

Například při nákladu pěti tisíc se jen za samotný tisk dostanete na cenu padesáti korun za kus. Pokud jde o knihu zahraničního autora, tak k tomu musíte připočíst i překlad. Něco stojí i práva, grafika, korekce a tak dále.

Je vydávání knih dobrý byznys?

(Pan Turňa zakroutí hlavou.) Ty peníze se vracejí hrozně pomalu. I když se kniha dobře prodává, tak se k vám dostanou až někdy za půl roku nebo dokonce za rok. Navíc, kniha se prodává nejlépe první dva tři měsíce, pak už zájem o ni prudce klesá.

Své zisky asi prozrazovat nebudete. Ale kolik si tak může vydělat špičkový autor? Třeba světoznámý Jo Nesbø, jehož jste výhradním vydavatelem v České republice.

Jeho knih se na celém světě prodalo asi dvacet milionů. Tak kdyby měl z každého výtisku pouhé jedno euro… Ale to jsou jen spekulace. Musíte k tomu připočíst i filmová práva a podobně. Obecně však lze říct, že bestselleroví autoři si vydělají i několik milionů eur ročně.

Kolik vy platíte za to, že vydáte knihu zahraničnímu autorovi?

Je tam několik cenových úrovní. V základu se částka za práva pohybuje od sta až po třeba deset tisíc eur. A pak jsou to i tantiémy z prodeje, ty se pohybují od sedmi do patnácti procent.

Jak jste se vlastně k severským autorům dostal?

Koupil jsem si Nesbøvu knihu Nemesis, zaujala mne.

Jste už na takové úrovni, že byste dokázali vydat knihu kteréhokoliv autora?

To zřejmě ano, ale potíž je v tom, že většina autorů už má výhradní vydavatele nebo vlastní nakladatelství. Třeba Harryho Pottera od Joanne Rowlingové má Albatros. Nebo Dan Brown, k němu je prakticky nemožné se dostat.

No a tedy jaká je cesta k vydání knihy zahraničního autora?

Není to zase tak úplně komplikované, musíte jej nebo jeho agenta kontaktovat. Nemusíte ani osobně, stačí e-mailem, telefonicky, písemně. Také musí být volná práva pro český trh. Vydavatel si pak prověří váš rodokmen, tedy co jste již vydali. I proto vydáváme, řekněme nevýdělečnou prózu i poezii, abychom rodokmen měli pestřejší. Pokud váš rodokmen není dostatečný, tak se s vámi ani nebudou bavit.

Znáte se osobně s autory, jejichž knihy vydáváte?

Například Jo Nesbø byl osobně v ČR, to jsme se potkali.

Jaký to byl pocit? Bral jste ho svým způsobem za svého „chlebodárce"?

Chovali jsme se k sobě velmi přátelsky. Na druhou stranu jeho trhy jsou úplně někde jinde. V Česku neprodá ani jedno procento svých knih.

Kolik se na český trh dostane ročně knih?

Asi patnáct tisíc titulů, ale pomalu to klesá.

To asi není málo.

V Česku je asi šest a půl tisíce vydavatelů. Někteří knihu vydají jej jednu. Tu svoji. Je to volná živnost.

Takovou záplavu je zřejmě těžké profesně sledovat. Jak hodnotíte úroveň knihkupců, kteří by měli umět zákazníkovi dobře poradit?

Ne vždy je personál, zvláště pak v supermarketových knihkupectvích, schopen kvalifikovaně poradit.

Mají lidé stále zájem kupovat si knihy? Nebo tento trh pomalu upadá?

Zatím to je naštěstí tak, že český člověk je poměrně hodně gramotný a hodně čte. Tedy alespoň střední a starší generace. Důležitá je i věc, že kniha je takové jiné zboží. Není to benzin či potraviny. A je to i vhodný dárek. Více než šedesát procent se prodá před Vánoci. Když člověk nemá na drahou věc, tři sta korun na knihu najde zpravidla vždy. Kniha slouží tedy jako určitá substituce.

A co mladí čtenáři?

Ti čtou málo nebo vůbec. V tomto ohledu jsou naše vyhlídky velmi nejisté. I řada rodin doma prostě nemá žádné knihy.

Proč mladé nebaví číst?

S knihou soupeří hodně nových věcí, které dříve nebyly. Mobily, různé hry, aplikace a podobně. Všechno se zrychluje. Jen když se podíváte na zprávy. Najednou musíte sledovat děj na obrazovce a k tomu ještě pás informací nahoře i dole. To je obrovské množství informací, které musíte vstřebat. Na čtení knih pak už prostě nemusí zbývat kapacita. Kniha totiž vyžaduje vaši účast, musíte do ní vložit minimálně svoji představivost.

Obecně se svět posouvá do „elektronické podoby". Jaký je v Česku zájem o e-knihy?

Řekl bych, že je to velice dobré. V současnosti je to u nás pět až osm procent prodaných titulů. Ale pořád to není jako v Americe, kde je to padesát na padesát. Možná je to tím, že zde neberou knihu tolik jako osobní věc jako lidé u nás. Kniha je jen výplň volného času.

Vy už čtete knihy elektronicky?

Některé ano. Například ty, které mám k posouzení. Je to jednodušší si je dát do čtečky, než je tisknout.

Kolik vy sám máte doma knih?

Asi pět tisíc.

Četl jste je všechny?

Ne. V tomto ohledu jsme na tom stejně s Umberto Ecem, který pravil, že knihy, které jste již četli, mají mnohem menší cenu než ty nepřečtené.

Kolik hodin denně čtete?

Ve všední den dvě tři hodiny, o víkendu i třeba šest až osm.

Usínáte při nich?

Někdy ano.

A litujete někdy, že jste se do titulu vůbec pustil?

Někdy se mi stane, že ji v půlce odložím, protože dále už je to ztráta času.

Poslední věc, co pro firmu, která vydává produkt existující několik set let, znamenají moderní sociální sítě?

Facebook používáme pro kontakt s našimi zákazníky. Je velmi živý, ptají se, kdy co vyjde a podobně.