Pánové dokáží rozdovádět dav a udělat pořádnou show. To předvedli i ve Vizovicích, když v závěru svého vystoupení přinutili tisíce přihlížejících cvičit aerobic.

Když jsem se připravovala na rozhovor a studovala vaše webové stránky, zaujala mne hned první věta. Cituji: Jsme skupina, která se snaží v první řadě rozveselit a pobavit publikum. Není to ale tak, že primárně bavíte hlavně sami sebe?

Jakub Prachař: Je to tak! (Úsměv.)

Ondřej Sluka: Ale zase kdybychom nebavili sami sebe, dost dobře bychom nemohli bavit ani lidi okolo, že jo?

Momentálně si užíváte pozornosti fanoušků i médií. Nightwork se skloňuje ve všech pádech. Vždycky tomu ale tak nebylo. Kdy se to zlomilo, a ostatní si vás začali všímat?

Jakub Prachař: Když jsme udělali písničku Globální oteplování – Já jsem gay! A ta se objevila na YouTube. Pak to začalo.

Takže myslíte, že na to, aby vás lidé zaregistrovali, stačí provokace?

Franta Soukup: Nemusí být dotažená. Udělali jsme kompaktní celek. Lidi si to posílali jako video, které je dementní a šílené. (Úsměv.) A samozřejmě je zaujala ta líbačka, která byla dost kontroverzní. Ale ve skutečnosti to trvalo zhruba půl roku, než si toho lidi všimli. Původně nás vůbec nechtěli hrát v rádiích. Až jsme se ujali na internetu, teprve se situace změnila.

Pocítili jste určitou satisfakci?

Jakub Prachař: Určitě je to dobrý pocit, když je o nás zájem. Ono to všechno vzniklo jakoby mimochodem. Vlastně jsme ani moc nechtěli být vidět. Scházeli jsme se, hráli jsme a bavili jsme se. Ale že bychom plánovali nějakou hvězdnou kariéru, to teda ne. Není to něco, s čím bychom kalkulovali.

Franta Soukup: Já teda nevím, jak ty, ale já to měl spočítané velice dobře… (Úsměv.)

Jakub Prachař: Tak jo. Ti z nás, kteří umí malou násobilku, to měli spočítané. (Smích.)

Je vás šest a každý se věnujete kromě kapely i dalším projektům. Jak kloubíte zkoušky a koncerty?

Honza Maxián: No tak díky tomu, že vůbec nezkoušíme, je to docela v pohodě.

Franta Soukup: Počkej, tak to bychom takhle veřejně neměli říkat!

Jakub Prachař: Pravda je, že teď už trochu zkoušíme. Vlastně se scházíme docela intenzivně. Hlavně na koncertech.

Franta Soukup: To jsou pak večery, ze kterých si nepamatujeme vůbec nic. (Úsměv.)

Ondřej Sluka: Tak pozor! Já si pamatuju!

Je fajn, že je vás tolik, poněvadž se krásně doplňujete. Co si nepamatuje jeden, nosí v hlavě druhý…

Franta Soukup: Ano, je to tak. A představte si, že v naší skupině je dokonce jeden člen, který umí hrát na svůj nástroj! Dokonale ho ovládá. (Úsměv.)

Panuje v kapele demokracie nebo diktátorský režim?

Ondřej Sluka: Jak kdy. Máme ve skupině šest diktátorů, kteří si zvolili demokracii. (Úsměv.)

Nemůžu se nezeptat – jak zvládáte nápor náctiletých slečen, které vás obdivují?

Jakub Prachař: To je otázka na Ondru, protože on si všechno pamatuje. (Smích.)

Ondřej Sluka: Samozřejmě je to velká radost, když po koncertu stojí desítky mladých holek a chtějí podpis. Ale kdyby tam stály babičky, měli bychom stejnou radost. No fakt! (Úsměv.)

Jakub Prachař: Fakt, jo?

Už jste ochutnali pravou vizovickou slivovici?

Vojta Dyk: Asi před minutou.

Tak proto jste ztratil řeč! Celou dobu přemýšlím, proč nemluvíte.

Vojta Dyk: Ale tak to není! Já jsem ztratil řeč už tak před pětadvaceti lety. (Úsměv.)

Obligátní otázka: Na co se těšíte?

Franta Soukup: Těším se, až budu doma sám bez tady těch ksichtů (rozhlíží se po ostatních členech kapely, pozn. red.)

Ondřej Sluka: Tak já bych si hrozně rád občas nepamatoval.

Jakub Prachař: Já se těším, až začnu žít konečně naplno. (Úsměv.)

Vojta Dyk: Já se těším na svého spolužáka, který mě provede po místních diskotékách.

Jakub Antl: Sex, drogy, rock´n´roll. (Úsměv.)

Honza Maxián: A já to všechno dohromady.

Staňte se našimi fanoušky na Facebooku!
Zde vás budeme v průběhu dne informovat o nejdůležitějších a nejzajímavějších událostech z regionu a hlavně vám nabídneme různé soutěže.