VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Novosvětskou budu vždy dirigovat do roztrhání těla

ROZHOVOR/ Sedím sama v hledišti zlínského Kongresového centra a tají se mi dech. Sleduji totiž zkoušku Filharmonie Bohuslava Martinů s Leošem Svárovským, dirigentem, který se svým uměním patří mezi světovou špičku.

8.1.2018
SDÍLEJ:

Dirigent Leoš SvárovskýFoto: Deník / Karásek Jan

„Ty žestě! Ty žestě nastoupily trochu později!“ vyruší mě z hlubokého ponoření do poslechu skladby důrazná, ale laskavá výtka dirigenta. A tak se orchestr na minutku zastaví a pak přehrává daný úsek znova. Tentokrát dokonale.

„Tak jak se vám líbilo nahlédnutí do kuchyně vážné hudby?“ ptá se mne o hodinu později ve své šatně slavný dirigent a já se nemůžu dočkat, až mi začne odpovídat na mé všetečné dotazy.

„Dirigování je pro mě jako droga. Jsou dokonce tak úchvatná, výjimečná místa v muzice, která člověku můžou přivodit div ne orgasmus na pódiu,“ vypráví o své vášni pro hudbu Leoš Svárovský.

Koncertujete po celém světě v těch nejslavnějších halách. Jaký je pak pro vás přechod do malého Zlína?

Krásný. Nedělám rozdíl, jestli diriguji v patnáctimilionovém Tokiu nebo ve Vrútkách na Slovensku, kde přijde na koncert 150 lidí. Všude je publikum, které přijde na krásnou hudbu a člověk je povinen mu ten zážitek nabídnout. Zlín má to štěstí, že má jeden z nejnovějších sálů v ČR. Je tu dobrá akustika a skvělý orchestr. A v Evropě obecně je lidštější publikum, v Asii jsou zase úžasné, velké sály.

Máte tam oblíbené místo?

V Číně jsme hráli ve městě s krásným jménem Šohaj. Byl jsem tam s Pražskou komorní filharmonií. Představoval jsem si to jako nějakou menší vesničku, a ono tam žije deset a půl milionu obyvatel. A přišlo si nás poslechnout 2800 lidí. Tamní sál byl jeden z nejkrásnějších, které jsem kdy viděl. U nás se Čína prezentuje jako země, která moc neinvestuje do kultury a soustředí se na zbrojení, ale když tam jste, je to jako snový zázrak…

Téměř tři tisíce posluchačů… Hrajete rád před tak velkým publikem?

Ano, hrát obrovskému sálu plnému lidí je motivační. Trému před koncertem nemám, diriguju už více než 25 let, a to asi 80 koncertů ročně. Kdybych míval trému, tak už bych byl v blázinci… Je to pocit vzrušení a napětí v tom pozitivním smyslu. I členům orchestru často zasvítí v očích a na pódium přinesou úžasné věci, které se na zkoušce nepovedly docílit. A najednou orchestr hraje sám. A to je největší rozkoš pro každého dirigenta, když je ovládáte jen konečky prstů…U dirigování chvílemi nadskakujete, jindy se zcela skrčíte…

To musí být fyzicky náročné, ne?

To je naprostá pravda. Když jsem dirigoval své první představení v Národním divadle, tak jsem za ty tři hodiny zhubl sedm kilo. Dodnes to mám jako fitko. Ale je to i obrovské soustředění. Navíc, nemůžu si doma dát dobrou kávu a pak si odskočit na koncert. Na turné cestujeme 300, 400 kilometrů. A stává se, že po cestě jsme půl hodinky na hotelu, pak je zkouška a hned večer koncert… Toto je stres, zátěž pro organismus. Takže vytížení dirigenti nejsou nikdy tlustí…

Dirigování jste se začal učitv 15 letech. Styděl jste se?

Měl jsem to o to těžší, že pocházím z hudební rodiny. Tatínek je vynikající fagotista, dlouholetý člen Opery Národního divadla, maminka pianistka, sestra flénistka a švagr violista. Jako tříletý jsem chodíval do divadla s tátou, pak jsem se záhy stal nejmladším dirigentem Národního divadla a najednou jsem předstoupil před ty, co si mě pamatovali jako malé dítě, a říkal jim: Takhle to bude, pánové…

Byl to problém?

Spíše trošku rozpor. Samozřejmě když přijde k orchestru generačně starší a cizí dirigent, je to jiné. Takhle si někteří mohli pomyslet: Co mi ten kluk bude povídat, vždyť tu nedávno čůral do plínek…. Teď už jsem se i já přehoupl do jiné životní etapy a je tu kolem mě spousta mladších hudebníků, ale ty začátky nebyly jednoduché.

A teď? Co je základ pro úspěch dirigenta?

Je to o diplomacii, o jednání s lidmi, o vytvoření určité nálady. Přijdete na zkoušku a tam je 15, 80, ale někdy i 150 lidí (orchestr a celý sbor), a když to řeknu polopaticky – někomu z nich se zrovna narodilo dítě, jinému umřela babička… Někdo má skvělou náladu, jiného bolí hlava a vy musíte všechny sjednotit, aby byli pozorní, a přesvědčit je o tom, že to, co chcete, je správně. A nesmíte je nudit. A právě toto umění, přirozená autorita a dobře odvedená práce – v tom je ten rozdíl mezi dobrými a průměrnými dirigenty.

Jak překonáváte svou vlastní únavu nebo horší náladu?

Jsem velice pozitivní člověk. Musím být profesionál. Když přiletím do Japonska, kde je o 8 hodin více… dorazím a začnu zkoušet v deset hodin jejich času, ale pro mě jsou dvě ráno… a musím hýřit energií. Nikoho nezajímá, že bych ve vteřině usnul. Zkrátka na to buď máte a děláte to, nebo spěte v té posteli…

Spolupracujete s mnoha zahraničními i domácími orchestry. Je náročné potkávat stále nové hudebníky?

Po tolika letech práce mě většinou zvou orchestry znovu a znovu, takže se už vracím „domů“. Orchestr znám, prostředí znám i ten hotel už znám. (úsměv)

Slyšela jsem vaše přirovnání o rozdílnosti dirigentů. Říkal jste, že je to jako s řidiči na dálnici. Přesto, že jedou stejnou trasu, neprojedou ji stejně. A podobné je to se skladbou a dirigentem. Na dálnici si představuji jako ovlivňující faktor třeba značku vozu. Co je tím “autem“ u dirigentů? Povaha? Energie?

Přesně tak! Jsou dirigenti, kteří jsou emocionální, vášniví – ale to se nedá naučit, je to v tom člověku. Další jsou vysoce racionální a neodvážou se. Já patřím spíše k těm emocionálním. Myslím si, že profesi dirigenta by neměl provádět introvert. Protože orchestr hraje podle toho, jaký dirigent před ním stojí. V okamžiku, kdy z vás vyzařuje strhující energie, tak ten orchestr za vámi půjde. Ale pokud je dirigent suchar, tak podle toho budou ti lidi hrát. Taktovka skutečně „hraje“.

Takže když si jako naprostý laik pustím Beethovenovu pátou symfonii v podání různých dirigentů, poznám rozdíl?

Určitě. Pokud si na YouTube pustíte stejnou symfonii dirigovanou různými dirigenty, hned uvidíte jednu zásadní věc – jeden ji bude dělat za 27 minut, další za 32… Ani jeden a týž dirigent neudělá skladbu pokaždé stejně. Třeba Dvořákova Novosvětská mi v pondělí trvá 39 minut a v úterý 42. (úsměv) Někdy se zasním, někdy jsem unavený… To všechno hraje důležitou roli.

Jak se pak poměřuje, kdo orchestr vedl lépe?

Hudba se nedá oznámkovat. Nedá se jednoznačně říct, který dirigent je nejlepší. U běhu můžete říct – nejrychlejší je Usain Bolt. Ale u klavíristů, houslistů, dirigentů… víte, kdo patří mezi světovou špičku, ale přesně změřit se to prostě nedá.

Už roky působíte jako pedagog na Pražské akademii múzických umění, kde se dirigentství vyučuje. Zmínil jste se, že vás u přijímacích zkoušek zajímá i motivace adeptů. Co bylo v mládí vaší motivací?

První jsem dělal poměrně velkou kariéru jako klavírista, pak mi učarovala flétna. Ale ten klavír mi chyběl. Vzpomínal jsem na něj trochu s nostalgií a najednou jsem si uvědomil, že nejkrásnějším nástrojem je orchestr. Navíc můžete dirigovat operu, můžete dirigovat komorní orchestr, oratorium, můžete doprovázet sólisty. Ta variabilita je obrovská. To je asi nejvíc, kam se hudebník může dostat – stát se dirigentem.

Myslíte, že to dnešní uchazeči o dirigentskou profesi vnímají stejně? Jak je vybíráte?

Posuzujeme spolu s kolegy v porotě různé znalosti i práci rukou. Dirigují smyčcový kvartet… Zkoušky trvají osm hodin. No a pak se právě ptáme, proč to chtějí dělat. A jednou jsme úplně ztuhli, protože kandidát odpověděl: Protože to dobře sype…

To je až smutné, ne?

Člověk holt v životě zažije leccos….

Jste zvyklý učit. Když se podíváte na svou oblíbenou skladbu, kterou diriguje někdo jiný… posuzujete jeho práci? Dá se něco odkoukat?

Rozhodně. Často i práce se studenty je poučná. Přiznám se ale, že když jedu dlouhou cestu autem, nikdy neposlouchám klasiku. Protože si během toho říkám: Pane bože, proč jim neladí ty smyčce? Začnu se tomu věnovat po profesionální stránce a bojím se, že přehlídnu semafor.

Dokážete si vůbec někdy pustit vážnou hudbu a jen si to užít?

Určitě. Chodím na mnoho koncertů, protože mě to zajímá. Člověk nesmí být egoista a měly by ho zajímat dobré výkony jiných. Je to obohacující.

A co když někdo krásnou věc kompletně „překope“? Jak na vás působí heavymetalové úpravy Mozartových skladeb?

Myslím si, že Amadeův originál je natolik jedinečný, že ti, kdo jej upravují, se jen snaží těžit ze slávy jeho hudby a přiživit se na tom. Za života Mozarta nebyla žádná rádia a lidé chodili po tržnici a zpívali si jeho hudbu. Byl to pop jejich doby.

Dirigujete už 25 let. Uvědomujete si sám na sobě posun ve vnímání konkrétních skladeb? Má na vaši práci vliv osobní zralost?

No jistě. Dá se to i vysledovat. Protože například Dvořákovu Novosvětskou jsem natočil ve svých 30 letech a teď nedávno po dvaceti letech znovu. Stejný titul, stejný dirigent – ale ten posun myšlenkový je obrovský! Můžeme mluvit o 16letých geniálních klavíristech, to ano… ale je to o notách. A pak přijde výplň těch not – ty životní lásky, životní prohry, osud toho člověka. Speciálně u dirigování, kdy člověk nehraje sám, ale ovládá orchestr, tak se ta zkušenost a věk nedají obejít či nahradit.

A začátky? Kdy dítě začne posuzovat kvalitu hudby?

To přijde až s pubertou, s vyzráváním, s přeměnou v dospělého. Když mi bylo šest a měl jsem cvičit pět hodin denně, taky mě to moc nebavilo. Ale pak přišly úspěchy… No a tak od těch 15 let jsem věděl, že to chci dělat a že bez práce a bez dřiny to prostě nepůjde.

Jak cvičíte teď?

Vezmu si partituru a ukládám si noty do hlavy.

Máte oblíbenou skladbu?

Moje srdeční záležitost je právě Novosvětská symfonie od Dvořáka. Hrajeme skladby, protože jsou zkrátka nasmlouvané, pak jiné, protože jsou krásné, a pak ty zamilované. To je pro mě i Dvořákův Violoncellový koncert h moll. Miluji i Smetanovu Mou vlast a Čajkovského a Prokofjeva, ale když to člověk má hrát osmkrát za sebou, už to není ono. City do toho nemůžete vložit tolikrát ve vrchovaté míře. Ale to pro mě neplatí u Novosvětské. I kdybych ji měl hrát 25krát hned za sebou, vždy ji budu dirigovat do roztrhání těla. A měl jsem teď krásné výročí, hrál jsem ji už po sto sedmdesáté…

NATAŠA BUDAČOVÁ

Autor: Redakce

8.1.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Zámečníci strojů 30 000 Kč

Zámečníci strojů Strojní zámečníci - údržba strojů a zařízení. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 30000 kč, mzda max. 35000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: údržba a obsluha jednoúčelových strojů a zařízení, příprava výroby a kooperací, drobné svářečské práce, skladnické práce., Požadavky: čtení výkres.dokumentace a práce na PC, dlouholetá praxe v zámečnických oborech, manuální zručnost, ŘP sk.B, obsluha VZV, svářečský průkaz, samostatnost.. Pracoviště: Knaher plastics s.r.o. - otrokovice, tř. Tomáše Bati, č.p. 1705, 765 02 Otrokovice 2. Informace: Hana Záhořáková, .

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 15 500 Kč

Uklízeči a pomocníci Pracovníci na úklid. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15500 kč, mzda max. 17000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: úklid kanceláří, šaten a výrobních prostor ve firmě, Výhody: slevy na firemní výrobky,firemní akce,odměny za pracovní a životní jubilea. Pracoviště: Jana večerková - sídlo, Záluští, č.p. 420, 763 02 Zlín 4. Informace: Roslanovská Šárka, +420 777 717 846.

Řemeslné práce - Řemeslné práce Lakýrník 25 000 Kč

Lakýrníci a natěrači (kromě stavebních) Lakýrníci. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč, mzda max. 40000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Přijmeme zaučené lakýrníky, nebo zaučíme., Náplň práce: úprava povrchu materiálu + údržba, čištění povrchu materiálu, mokrý nástřik dvousložkové barby, Požadavky: oprávnění na VZV (zařídíme), Výhody: stravenky, dopravné, pracovní oblečení + pomůcky, clean šeky. Pracoviště: K.stroj s.r.o., 763 13 Jasenná u Vizovic. Informace: Eva Kreplová, .

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 14 500 Kč

Uklízeči a pomocníci. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14500 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: úklid a udržování pořádku v kancelářských, výrobních prostorách a sociálních zařízeních společnosti. , Výměna a doplňování čistících a hygienických prostředků na sociálních zařízeních., Úklid ploch manuálním a strojním způsobem., Smysl pro čistotu a pořádek., Nabízíme: práci uklízečky nabízíme na 2 směny s možností i zkráceného úvazku dle vzájemné dohody., Získáte stabilní zaměstnání a odpovídající mzdu s pololetními odměnami jako podíl na hospodaření firmy., Nad rámec mzdy nabízíme BENEFITNÍ PROGRAM a 5 TÝDNŮ DOVOLENÉ. , Kdo chce získat víc, má možnost i přesčasové práce., Uzavřeme pracovní smlouvu na 37,5 hod. týdně nebo dohodu jako přivýdělek - ideálně při dodržování naší směnnosti. , Stanete se součástí příjemného pracovního prostředí a kolektivu spolupracovníků. , Samozřejmostí je možnost prohlídky a sdělení všech dotazů., Nástup umožníme i v průběhu měsíce.. Pracoviště: Tns servis, s. r. o. - sídlo, K Teplinám, č.p. 619, 763 15 Slušovice. Informace: Personální oddělení, +420 573 034 671,733 734 346.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Slovenský fotbalista ve službách Zlína Róbert Matejov se musel v sobotním zápase s Mladou Boleslaví několikrát občerstvit. Vedro bylo velké.
39

Vítězství nad Boleslaví je i pro Železníka, prohlásil Matejov

Zkušený útočník Tomáš Poznar (na snímku) navlékl dres rodného Zlína po téměř dvou letech.
39

Klukům děkuji za krásnou premiéru, vzkázal spoluhráčům Poznar

Bílkova paráda. Ševci po famózním obratu skolili Boleslav

Fanklub defenzivního fotbalu má smůlu, ševci v úvodním zápase FORTUNA:LIGY předvedli neuvěřitelný obrat, Mladou Boleslav po heroickém výkonu skolili 3:2, když od 64. minuty prohrávali 0:2. Tři body Fastavu vystřelil v nastaveném čase Francouz Beauguel.

Nepoučitelný pražský taxikář a suverénní sedmiletá heligonkářka: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 20. července 2018.

Při svatbě nám pršelo štěstí, říká výherkyně prstenu s brilianty Radka Vaculková

Manželům Radce a Františkovi Vaculkovým z Dolního Němčí přálo štěstí a zvítězili v soutěži Svatební pár Deníku 2018. Proto si v redakci Slováckého deníku převzali v těchto dnech z rukou autora ceny Zbyňka Zimčíka, majitele uherskohradišťského studia Filip – prsten s brilianty.

Drsná trať, skvělé výkony, stovky fanoušků. Cyklisté ve Zlíně bavili

Skvělé výkony, zlatý triumf české reprezentantky Nikoly Noskové a tisíce natěšených fanoušků podél trati. Mistrovství Evropy v silniční cyklistice do třiadvaceti let a juniorů, které o víkendu hostil Zlín a nejbližší okolí, dalo na chvíli zapomenout i na slavnou Tour de France.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT