Těším se na hity Zafúkané, Anděl, Manekýnu či mou nejoblíbenější Sbohem, galánečko. Kolem fotbalového areálu v Zádveřicích to vypadá jako v obrovském mraveništi. Desítky aut kolem cesty, dlouhá fronta fanoušků na lístky a plný areál lidí. Proplétám se mezi nimi a sem tam se pozdravím se známými. Někteří byli u toho, když kapela Fleret začala svou cestu po hudebním poli.
Určitě mezi nimi byli i manželé Ludmila a Jaromír Mikeskovi ze Zádveřic. Sedí na pohodlné lavičce s molitanem a dekou a před nimi trůní konferenční stolek. Přicházím k nim do „obýváku", abych si s nimi trochu popovídala. „Fleret jsou naše srdcová záležitost. Manžel sem jel už dnes kolem poledne, aby to tu nachystal," ujala se slova paní domu Ludmila. „To já vezmu kárku, naložím lavku, stolek a to všechno dovezu sem," vysvětluje její manžel Jaromír.
A tak mají štěstí a na skvělém místě jsou již potřetí. Flerety mají oba rádi a jsou jejich velcí fanoušci. Snad za tři roky společně na jejich koncertu oslaví jejich zlatou svatbu.
Rozloučím se s nimi a pokračuji v proplétání mezi lidmi. Konečně mám štěstí, potkávám frontmana kapely Fleret Zdeňka Hrachového alias Hracha. Stojí s přáteli, s dětmi a hlavně tady má svého devítiměsíčního vnuka.
„Počkejte, já si dám jednu štamprlu, ale jenom jednu, musím dávat pozor, ještě vystupuju," usmál se šibalsky a dal si po malé slivovičce s kamarádem. „Víte, ta slivovica je sice dobrá, ale vysušuje hlasivky, tak musím opatrně. Vždycky říkám, že člověk musí umět pít," vysvětluje mi. „Tak jak se cítíte? Třicet let, to je ještě krásné mládí," usměji se na Hracha. „Být tak mlád, to bych si přál, ale v životě kapely je to dost," odpoví mi a pokračuje:
„Víte, my hrajeme třicet let v kuse a bez přestávky," dodal. Nejlepší období podle něj měla kapela na začátku devadesátých let a poslední tři roky. „Máme nyní skvělou sestavu a úžasně se s ní hraje," pochválil své fleretovské kolegy a nezapomene ani na jejich bubeníka Davida Filáka.
„Máme štěstí, že jsme ho sehnali," mrkne na mě. Vím, že Hrach toho má moc, a tak jej nechám, aby se věnoval dalším věcem a lidem kolem, kteří s ním potřebují zrovna mluvit. Splynu s davem a opět se proplétám hradbami těl. Při mé výšce 158 cm mám štěstí, že mě při tom množství lidí, které zde je, nikdo nezašlápne.
Ale právě začíná vystoupení Vlasty Redla a jeho kapely. Sice vzadu, ale s dobrou kávou a cigaretkou si vychutnávám jeho vystoupení. Uvědomuji si, že dnešní noc mě vrátila zpět o několik let a připadá mi, jako bych i já měla právě třicet. „Ještě, ještě, ještě," pískot, tleskání a volání mě proberou a vrátí do reality čtyřicátníka. Vlasta Redl má vynikající fazonu a zdá se, jako by vyzrál. Říká se, že jako víno zrajou ženy, ale tohle ocenění si zaslouží právem i on.
S Vlastou se však diváci, fanoušci, návštěvníci, nadšenci, zkrátka všichni, kteří zde jsou, nevidí naposledy. Flereti budou při svém vystoupení zvát na pódium i bývalé členy kapely a od Zdeňka Hrachového vím, že z deseti jich bude celkem devět. Vlasta Redl pro Fleret některé písničky složil, takže nebude při jejich vystoupení chybět.
Desátá hodina večerní překryla fotbalový areál tmavomodrou tmou kolem dokola a začíná být chladno. Nikomu to ale nevadí. Na řadu přichází kapela Fleret. Kolem pódia není k hnutí. Vzdálenost mezi muzikanty a lidmi okolo je sotva dva metry. Stanislav „Stanley" Bartošík má nohu v sádře, ale to mu určitě nevadí. Sedí a zraněnou nohu má položenou na židli.
Na jeho hře na housle to není vůbec znát. Právě naopak. Nakazil všechny přítomné výbornou náladou. „Vítám vás všechny, jsem rád, že je vás tolik," přivítal se Hrachový s publikem a jejich dvouhodinový koncert začíná. V průběhu koncertu nechyběl ani křest jejich knihy, kterou napsal mladý talentovaný Jakub Malovaný.
Ke třicátinám Fleretu přidal i své sobotní dvacáté narozeniny. Rozhlížím se kolem dokola. Za mnou stojí mladá blondýnka Růžena Kudová z Luhačovic, která rozvlnila boky, zpívá a vystoupení oblíbené kapely si náramně užívá společně se svými přáteli. „Flereti jsou mí kamarádi," prozrazuje. „Vyfoťte nás," smějí se pak všichni společně a mrknou mi do objektivu fotoaparátu. Jak Fleret přidává jednu pecku za druhou, vidím, jak se lidé začínají vlnit, tleskat, zpívat a tancovat, radují se a mají výbornou náladu. Vlastně nikdo nestojí v klidu a najednou se přistihnu, že i já si podupávám a vlním se. Najednou je jakoby horko. Nálada vře a je skvělá a já zjišťuji, že Valaši jsou nejen tvrdí náturou, ale jsou i vášniví a umějí se radovat ze života.
Kromě toho, že mají rádi tu nejlepší slivovici, milují dobrou muziku a sobotní odpoledne a večer jim to nabídly. Koncert končí, bez přídavků by to nešlo. Obecenstvo skanduje , dožaduje se již několikátého přídavku. Sbohem, galánečko se rozezní na úplný závěr. Vlasta Redl stojí společně se Zdeňkem Hrachovým na pódiu a je dojatý. S ním tuto krásnou chvíli prožívají i ostatní, kteří si rockovou noc v Zádveřicích nejen užili, ale i srdcem prožili.