S účastí na hodech však nesouvisí jen zábava. Samotnému hodování předcházejí někdy více, jindy méně pečlivé přípravy, které jsou nyní, v čase před vypuknutím hlavní hodové sezóny, v plném proudu.

Plné ruce práce mají v těchto dnech v uherskohradiš­ťském Slováckém muzeu. Tamní etnografky odpovídají zájemcům o hodové veselí, jak si správně nachystat kroj. „Třeba před chvílí mi přišel e-mail z Kostelan nad Moravou, co si na hody může obléct ženatý muž. Do jeho výbavy rozhodně nepatří kapesníček zastrčený v nohavicích ani kosárky za beranicí. Vonička ale povolená je,“ vysvětlila etnografka Ludmila Tarcalová. Další dotazy, které na ni v poslední době směřují, se týkají oblečení malých dětí. „Třeba jestli mohou mít děvčátka na hlavě věnečky. Jelikož se jedná o symbol obřadní, na hody to nedoporučuji,“ uvedla Tarcalová.

Výběrem vhodného ustrojení ale předhodové starosti nekončí. Kroj vyžaduje řádné nachystání. „Dívky si musejí přežehlit spodnice a fěrtúšek. Rukávce většinou při správném skladování vydrží naškrobené i několik let. Mnoho hodařů si dnes nechá kroj připravit u profesionálky,“ konstatovala etnografka.

Protože je i mužský, ale především ženský kroj nákladnou záležitostí, ne každý si může dovolit si jej pořídit. Šťastnější jsou ti, v jejichž rodině se krojové součásti předávají mezi generacemi. „Záleží na lokalitě. V tradičních vesnicích či městečkách, kterými jsou třeba Míkovice, Kunovice nebo Vlčnov, se kroj najde takřka v každé rodině. Naopak vzájemné výpůjčky hodně fungují například v Mařaticích,“ informovala Tarcalová.

Jednou z těch, kteří si kroj na hody musejí půjčovat, je Veronika Dominiková ze Sadů. „Celý kroj si půjčuji od tety, která v něm dříve chodila. Uvažuji o postupné koupi vlastního kroje, ale potřebuji samozřejmě peníze,“ prohodila Dominiková. Naopak Radku Ondrejkovou z Podolí, na kterou letos čekají stárkovské povinnosti v nedalekých Véskách, starosti s půjčováním míjejí. „Svůj kroj mám už dlouho, kdysi dávno ho pořizovaly maminka s babičkou,“ řekla folkloristka.

Šohaji a děvčice z hodových chas, kteří nejsou vlastníky kroje, si jej obstarávají raději od kamarádů než v půjčovnách. „Krojů máme omezené množství, asi tři dívčí, šest kompletních valašských a pár hradišťských sámkových košilí. Občas si někdo něco půjčí, ale lidé spíš dávají přednost pořízení si vlastního kroje,“ prohlásila ředitelka výrobny krojů Tradice Slovácka v Blatničce Jana Smutná.