„Od začátku roku organizujeme cyklus přednášek a besed. V červnu jsme uspořádali slavnost s jarmarkem lidových řemesel, krojovaným a historickým průvodem a přehlídkou moravských lidových krojů,“ uvedla etnografka z luhačovického muzea Blanka Petráková.

Slavnostní rok vyvrcholil výstavou s názvem Poklady z babiččiny truhly, která představuje v originálech národopisné studie malířů Joži Uprky, Františka Hlavici, Ferdiše Duši a architekta Františka Faulhammera ze Zálesí.

O účast významných výtvarníků, jejichž úkolem bylo dokumentovat mizející tradiční kulturu na Zálesí, se zasadil pozlovický rodák Antonín Václavík, iniciátor založení muzea a muzejní společnosti v Luhačovicích. K celoživotnímu zájmu o lidovou kulturu jej přivedl o pět let starší bratr František.

Antonín Václavík završil dvacetiletý výzkum svého rodného kraje vydáním národopisné monografie Luhačovické Zálesí v roce 1930.

„Rozsáhlá publikace doplněná bohatou obrazovou přílohou se stala významným průkopnickým příspěvkem evropskému národopisnému bádání a nevyčerpatelným zdrojem informací a poznatků o tradiční kultuře regionu pro příští generace,“ vysvětlila spolumajitelka nakladatelství, které publikaci vydalo, Irena Voštová.

A jak se všichni umělci potkali? Jožka Uprka, jeden z nejznámějších moravských malířů, se s Antonínem Václavíkem sblížil v době první světové války na Slovácké búdě v Luhačovicích, kam Uprka z Hroznové Lhoty často zajížděl za svými přáteli. Na Václavíkův popud tak vznikl v roce 1919 cyklus studií zaniklých forem lidového kroje na Zálesí.

„Malíř, ilustrátor, scénograf a pedagog na brněnské architektuře František Hlavica působil v Luhačovicích na pozvání muzejní společnosti v letech 1923 a 1924. Stejně tak Ferdiš Duša, malíř, grafik, ilustrátor a keramik. Jejich národopisné studie ze Zálesí, provedené převážně dokonale zvládnutou technikou akvarelu, nás dodnes okouzlují,“ řekla Petráková.

Architekt František Faulhammer působil po převratu 1918 u Vládního komisariátu pro ochranu památek na Slovensku, ve kterém pracoval i Antonín Václavík. V monografii Luhačovské Zálesí je autorem veškerých studijních perokreseb.

Základem muzejní sbírky však jsou hlavně trojrozměrné exponáty.

Na výstavě Poklady z babiččiny truhly jsou proto pozoruhodné studie doplněny výběrem nejzajímavějších sbírkových předmětů ze sbírky Luhačovické muzejní společnosti, vzniklé právě před devadesáti lety.

„Návštěvníci uvidí například nejstarší datované vyšívané textilie, které doposud nebyly nikdy vystaveny. Nejstarší textilie ve sbírce pochází z Velkého Ořechova a je datována k roku 1710. Nechybí buben, halapartna ponocného, dřevořezby, keramika z pozlovické hrnčířské dílny, vzácné výrobky z moravských skláren nebo habánské fajánse,“ prozradila etnografka.

Za opravdový poklad považují pracovníci luhačovického muzea svatební kroj z Pozlovic.

Vystavena je také stará inventární kniha, ve které Lucie Václavíková v letech 1941 až 1942 sepsala kompletní inventář luhačovické sbírky, považované odborníky z hlediska bohatosti, výběru materiálu a uspořádání za jednu z nejkvalitnějších sbírek v českých a moravských regionálních muzeích.

Expozice bude přístupná do března příštího roku.