„Na Moravu jsme se moc těšili. Na Trnkobraní jsme hráli před lety ještě jako ne moc známá kapela. Možná se trochu vrátíme v čase,“ řekl s úsměvem lídr formace Richard Krajčo.

Když jsme se viděli naposled, byli jste právě na jarním miniturné po vysokých školách. Už máte v hlavě další netradiční projekt?

Ano, připravujeme ho, ale až někdy na jaro 2011. Protože se bude jednat zase o trochu jinou formu, je potřeba na ní pracovat už teď. Sami ještě nevíme, jak to dopadne. Pokud všechno klapne, budeme asi ojedinělí.

Podle toho, jak tajemně mluvíte, asi neprozradíte nic konkrétnějšího, co?

(Úsměv.) Ne. Mohl by nás někdo předběhnout a to bychom byli neradi.

V létě jste omezili všechny velké festivaly. Proč jste si vybrali právě vizovické?

Tak hlavně proto, že se to nekryje s pracemi na naší nové desce. Chceme s ní oslavit patnáct let kapely a příští rok pojedeme jen tři velké haly v Čechách. Brno, Ostravu a Prahu. Tím pádem jsme věděli, že do Zlína nezavítáme, a protože je za rohem, rádi jsme přijali nabídku hrát ve vašem kraji.

Pojďme k vašemu připravovanému albu. Kdy kapela ví, že deska bude úspěšná. Tušíte to už ve studiu, nebo když se pustí do rádia první singl, nebo až poté, co už je několik týdnů na pultech obchodů?

Předem to nevíte nikdy. Můžete mít úspěšný singl v rádiu a desky se stejně nemusí prodávat. Já musím zaklepat, že u nás si zatím lidi desku koupí a na koncerty chodí. Ale muzikant nikdy neví, jestli zabrnká na tu správnou strunu. Moc se nechceme nechat ovlivňovat masovým pohledem posluchačů. Takže až se album dostane k lidem, zjistíme, jestli bude úspěšné nebo ne. Třeba Mikrokosmos byl trochu náročnější a tolik lidí zase neoslovil jako Rubikon. Určitě v tom svoji roli hrají média, ale nejspíš nesmí chybět i fluidum kapely.

Bude vaše novinka v něčem zásadně jiná třeba právě oproti Rubikonu?

Ještě nevím. Budou tam naše písničky, protkané pro někoho zvláštními texty, toho se samozřejmě snažíme držet. Myslím, že pro někoho bude půlka desky Kryštof a druhá půlka bude aranžérským překvapením. Ale těžko soudit. Vlastně už ani nevím, co lidi chtějí. Třeba Jízda v protisměru, která má sedm minut, u našich fanoušků vítězí na plné čáře, ale žádné rádio ji nikdy nehrálo. Já myslím, že svoje fandy vychovali a nepotřebují mít za každou cenu rádiový hit. Chtějí si v tom hledat něco osobního a to je asi nejdůležitější.

Kromě nové desky spolupracujete také na projektu Kudykam s Michalem Horáčkem…

No já musím upřímně říct, že ani moc nespolupracuju. Sice jsem nazpíval jednu píseň na desku a je pravda, že jsem dostal nabídku v muzikálu účinkovat, nicméně jsem ji nepřijal. Ale za píseň jsem moc rád, protože práci pana Horáčka moc obdivuju. On si vybral asi sedm známých osobností, které se občas v představení objeví a mezi nimi jsem i já, ale ještě přesně nevím, co to konkrétně znamená. (Úsměv.)

Proč jste nabídku nepřijal? Přeci jen spolupracovat s jedním z nejlepších českých textařů se denně nenabízí.

Jednak má muzikál premiéru na podzim a v té době budu ve studiu a taky se chystá natáčení pro Českou televizi. Takže časově je to téměř nezvládnutelné. Taky budu zkoušet v Národním divadle. A šéfovi činohry jsem slíbil, že nebudu účinkovat v jiných projektech. On mi dal velkou svobodu. Tři roky jsem nezkoušel žádnou inscenaci kvůli kapele a mohl jsem se věnovat Kryštofovi. Za to jsem mu vděčný a chci svůj slib dodržet.

Skladbu Přišlo mi to vhod jste si vybral sám?

Ano. Oslovila mne tím, že je taková křehká. My moc šansony neděláme a mně přijde hodně šansonová. Navíc tam zpívám v poloze dost nízké. Pro svoji kapelu skládám v tóninách, které jsou o něco výš. Takže se mi to líbilo. Taky skutečnost, že budu na desce pana Horáčka, je moc fajn. Myslím, že si vždycky vybíral zajímavé lidi a mne baví být mezi nimi.

Přišlo mi to vhod je duet. Janu Lotu jste si také vybral sám?

Ta mi byla přiřazena. (Smích.) Ale teď vážně. Jana nám kdysi zpívala vokály na jedné naší desce a už jsme se znali. Původně jsem vůbec netušil, že to bude duet.

Kromě zpívání, hraní, skládání a divadla máte už několik měsíců další roli. A to otcovskou. Byl jste na ni připraven nebo vás v něčem překvapila?

Určitě každého, kdo to do té doby nezažil, to zaskočí v běhu jeho života. S manželkou jsme byli zvyklí žít jiným životem a najednou ve středu dění je něco jiného než práce, skupina, kytara. Je to životní změna.

Promítla se tato změna i do textů?

Mám pocit, že asi ne. I když je fakt, že jednu ukolébavku jsem napsal. Ale asi není úplně pro malé děti. (Úsměv.) Abych začal psát, musím zažít něco depresivního, takže tohle se tam asi neodrazí. Narození dítěte je o štěstí. A já nemám dar, abych zpíval o štěstí.

Obligátní otázka: Na co se těšíte?

Teď nás čeká strašně moc práce. Těším se do studia, mělo by mne čekat natáčení tady na Zlínsku. Skoro rok bych tady měl pracovat, tak jsem zvědavý, co z toho nakonec vypadne. A pak se těším, až malý začne chodit a budeme hrát fotbal.