Společně s formací Ready Kirken vystoupila v Music Clubu Slady. Skupina ze Slovenska se pohybuje na hudebním poli už od roku 1997. Na české pulty se ale prešovská formace probojovávala velmi obtížně. Fanoušky v Čechách si získala hity Deň medzi nedelou a pondelkom, Za tebou, Naoko spím a nyní publikum rozezpívává písní Spomaľ.

Čím chtěla být původně Katarína Knechtová, dnes úspěšná zpěvačka a frontmanka slovenské skupiny Peha?
Na toto se mě lidé často neptají, ale vzpomínám, že jsem chtěla být řidičkou trolejbusu.

Momentálně se pohybujete někde uprostřed svého česko- moravského turné. Zajímalo by mne, kde sbíráte potřebnou energii?

Je to hlavně o snaze vydržet každý den aspoň dvouhodinový koncert. Po zbytek dne dodržuji nějaký stereotypní režim, abych nasbírala síly a pak ze sebe vydala maximum.

Pak se musím zeptat na vystoupení v Kroměříži a také na místní fanoušky.

Bylo to nádherné. Navíc jsem měla možnost na chvíli si projít město. Kroměříž je opravdu krásná. Viděla jsem místa, kde se natáčel Formanův film Amadeus a také parky. Pak jsem měla možnost navštívit jednu pizzerii, ale tam mi moc nechutnalo. Aspoň to byla výzva hledat v Kroměříži něco jiné, a tím pádem se projít po městě. Toto se mi nepodaří v každém místě, kde vystupujeme. A to je škoda, protože v Česku je velmi mnoho pěkných koutů.

A jak se vám hrálo v místním klubu? Ptám se, protože ve městě řešíme problematiku s prostorem pro živá vystoupení.

Klub je velmi dobrý. Víte, já pocházím z třetího největšího města Slovenska, Prešova, a tam nic takového není. Co my bychom dali za takové pódium a sdružení, které by se snažilo do města lákat muzikanty. Tak jako to dělá vaše Alternativa 003. Myslím si, že máte být na co hrdí.

Takže jste byla spokojená s organizací, kterou má na svědomí místní občanské sdružení Alternativa 003?

Jsem velmi skromný člověk, ale opravdu mi nic nescházelo. Jsem tak trochu jako bakterie. Přizpůsobím se všem podmínkám. Ale to, co jsem potřebovala, mi pořadatelé připravili. Byla jsem v centru na výborné večeři. Patří jim velký dík.

Působíte s dovolením jako "velké číslo" se spoustou energie. Jaké to je hrát s tolika mužskýma v kapele?

No, musím přiznat, že jsem už velmi unavená. S vlastním vystoupením v Kroměříži nejsem moc spokojená. A mezi klukama v kapele je to opravdu někdy těžké. Přiznám, že mi někdy chybí ženská společnost. Velmi mnoho chvil trávím sama. Ale už nyní vím, že se sem ráda vrátím.

Často vás přirovnávají k irské kapele Cranberries. Vadí vám takové srovnání?

Víte, to bylo hlavně ze začátku. Mohou za to hudební kritikové a podobně, kteří se snažili Pehu k něčemu přirovnat a lidem přiblížit styl naší muziky. Ale nevadilo mi to, i když časem zjistíš, že hrajeme úplně něco jiného.

Co poslouchá Katarína Knechtová za hudbu a kapely?

Nejvíc asi U2. Ta kapela mě velmi ovlivnila, hudbou i přesvědčením, životním postojem. Pak je to asi Björk. Velmi výrazná zpěvačka zpívající velmi emotivní muziku.

Nyní se pokusím zeptat na jednu možná méně příjemnou věc. Jak vnímáte nyní svůj největší hit Spomaľ? Nepřerostl vás?

Přiznám se, když ji slyším v rádiu, v televizi, tak mi vadí a utíkám. Pokud ji ale sama zpívám, tak je to něco jiného.

Zažíváte ještě někdy pocity, že vám mráz přeběhne po zádech, když s vámi fanoušci zpívají?

To naštěstí ještě prožívám. Nastane taková situace, kdy se do písně víc vložím a společně s publikem si ji užiju. Záleží také na fanoušcích. Ale opravdu se to stává.