Je to právě rok, co jste začala v pražském Národním divadle zkoušet hru Zvony v režii J. A. Pitínského. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Byla to moc hezká práce, a to hlavně proto, že jsem mohla zblízka vidět, jak pracují herci, které jsem do té doby jen obdivovala v kině či v televizi.

Koho konkrétně máte na mysli?

Je to doslova celá plejáda vynikajících herců od Josefa Vinkláře, přes Jiřího Štěpničku, Ondřeje Pavelku až po Taťánu Medveckou. A myslím, že jsme se s některými i skamarádili. Vždyť paní Medvecká se potom přišla podívat na Lišku Bystroušku a Ondřej Pavelka zase chystá zájezd z Národního divadla na Divou Báru sem k nám do Uherského Hradiště.

Důkazem vaší obliby může být i nabídka do angažmá Národního divadla. Proč jste ji odmítla?

Protože mám ráda diváky Slováckého divadla, mám ráda kolegy a užívám si všechny role, které mi tady režiséři nabídnou. Navíc mi vyhovuje menší scéna. Národní divadlo je přece jen trošku větší.

Domovská scéna se k vám v uplynulém období macešsky nechovala. Na podzim jste hrála jednu z hlavních rolí ve hře Léto v Laponsku, pak následovala titulní role v Divé Báře a teď velká role v komedii 1+2=6.

Ano a ještě jste zapomněl na hezkou roli ve hře Villon F.

Která ze zmiňovaných rolí pro vás byla nějak výjimečná?

Všechny. Každá byla totiž úplně jiná. Léto v Laponsku vyžadovalo civilní herectví, Divá Bára byla dalším krásným setkáním s panem Pitínským a Villon F. – to je takový hororový muzikál.

A role, jíž právě připravujete?

Na tu jsem se moc těšila. Je to jedna z hlavních postav v komedii 1+2=6, a to je po dlouhé době konečně bláznivá komedie se vším všudy.

Prozradíte o ní víc?

Děj se točí kolem jednoho záletného taxikáře, který má dvě manželky, ale samozřejmě to tají. A jednoho dne všechno praskne, ale on se to snaží za každou cenu utajit. Takže se zamotá do vlastních lží a výmyslů. Z jedné manželky nakonec udělá jeptišku, z dcery slepou holčičku, a to už nemluvím o dalších, kteří se mu připletou do cesty.

Předpokládám, že budete hrát jednu z dotyčných taxikářových manželek.

Ano a mám takové dilema. Vždycky jsem si chtěla zahrát v nějaké skutečně bláznivé komedii, ale na druhé straně je miluji jako divák. A jak to teď udělat, abych v nich mohla hrát a zároveň se na ně mohla chodit dívat?

To vám neporadím. Čím to podle vás je, že v tomto oboru vyniká Robert Bellan?

Je to prostě talent od Boha. Důkazem jsou nejenom Rychlé šípy, ale také Blbec k večeři a další komedie. Je to pro herce krásný pocit, když se vyprodané hlediště směje a diváci chodí třeba třikrát, čtyřikrát.

Myslíte, že tomu tak bude i tentokrát?

To se uvidí. Ale komedie sama o sobě je úžasná. Když se hrála v Londýně poprvé, byla na repertoáru sedm let! Stejně jako naše Rychlé šípy. A myslím, že diváci už vědí, že Robert Bellan je záruka kvality. Vždyť premiéra je až na konci května a už teď je beznadějně vyprodaná.

Jak probíhá zkoušení?

Diváci by si mohli myslet, že se jen smějeme a smějeme, ale opak je pravdou. Když ty situace pořád opakujete dokola, tak vám už ani moc vtipné nepřijdou. Ale pak se jde na kousek zkoušky podívat některý ze zvědavých kolegů, a když slyšíte, jak v sobě dusí smích, víte, že to vtipné je.

A co Ondřej Brzobohatý, o kterém se v souvislosti s 1+2=6 mluví?

Zrovna dnes mu Robert po zkoušce telefonoval, ale Ondra má před premiérou v Praze, tak byl trošku nesoustředěný. (Smích) Ale všechny pozdravuje. I diváky.

Jak jste na něj vlastně přišli?

Kolegové se s ním seznámili při natáčení Manéže Bolka Polívky a nějak si padli do oka. Takže se s ním občas potkávají, a když se v Praze protáhne večírek, tak u něj i spí. (smích)

Koho diváci kromě vás v komedii 1+2=6 uvidí?

Zmiňovaného taxikáře bude hrát Zdeněk Trčálek, jeho kamaráda Stanleyho, který všechno pomotá, Jožka Kubáník, druhou manželku Terezka Novotná, pak se ve hře objeví dva detektivové v podání Martina Vrtáčka a Jirky Hejcmana a nesmím zapomenout ani na Davida Vaculíka a Andreu Nakládalovou.

Jaké máte vy sama zkušenosti s taxikáři?

Bohaté. Můj přítel je taxikářem. Ale už nejezdí, už je šéfem. (smích)