Valašské Klobouky mají za sebou 26. ročník valašského mikulášského jarmeku, který si už tradičně nenechaly ujít tisíce lidí. Respekt v centru valašského města budí mezi lidmi v sobotu například bílá smrtka s kosou v ruce.

„Děti občas pláčou, když mě vidí. Ale většinou vidím spíše kladné reakce,“ usmál se v převleku Jiří Bystrý z Francovy Lhoty.

Ráno, když vcházel do vymrzlých ulic, bylo prý na teploměru minus patnáct stupňů.

„Mám pod kostýmem dvoje kalhoty a nějakou tu mikinu. Musel jsem se na zimu dobře připravit. Zahřívám se také čajem, kávou, když jsme si šli na jídlo, dostali jsme i slivovici,“ vysvětlil Jirka, jak se chrání, aby nepromrzl na kost.

Valašského jarmeku se v převlecích účastní už od první třídy, smrtku prý dělá už dvanáct let, na dva roky si mezitím udělal přestávku. Zhruba hodinu po poledni už například ve stánku s valašskou kyselicí prodali dobrých 800 porcí. A pořád chodili další a další hladovci.

„Navařeno máme asi 2 tisíce litrů kyselice. Myslím, že mezi návštěvníky panuje velká spokojenost. Je to pecka,“ usmál se Kamil Lysák z Brumova-Bylnice, který prodával horkou polévku.

Vlastoručně vyráběnou keramiku na jarmeku prodávala Evžena Plšková se synem Ondřejem ze Zubří. Bohužel je kromě spokojených zákazníků potkala i smůla.

„Jedna trošku opilá paní chtěla projít kolem našeho stánku na uličku, přičemž ale rozbila věci asi za 1200 korun. Prý neměla peníze, aby nám to zaplatila. Co s tím chcete dělat. Měli jsme smůlu,“ vylíčila nepříjemný zážitek Evžena Plšková.

Do Valašských Klobouků přijeli už v pátek večer, přespali u známých. Do složení stánku se pustili po půlnoci, pak si šli na chvíli lehnout. V sobotu v sedm ráno už byli ve stánku.

„Keramiku vyrábí syn. Dělá všechno ručně, nic z forem. Keramika je venkovní a zvoní, dvakrát ji vypaluje,“ dodává Evžena Plšková.

Horkým punčem se zahříval i Ján Káčer ze slovenských Topolčan. S ženou si do valašského města udělali výlet.

„Je tu hodně atrakcí, pěkná hudba a hodně veselo. Chvála Bohu je tu moc lidí, ale prodejci stíhají. Trochu si tu připadám jako ve vlaku. U nás máme taky jarmarky, ale ne takové. Tady je to jako na pouti,“ zhodnotil senior ze Slovenska, který si prý nenechá za rok ujít další ročník.