Více než týden vycházeli malíři do moravské přírody, kde hledali inspiraci. Tři sochaři pak pracovali na svých dílech v areálu hotelu.

Myšlenka na uskutečnění této akce se zrodila v hlavě slovenského výtvarníka Jozefa Šarmana. „Deset dnů uběhlo jako voda, takže mohu hodnotit. Hotel stojí, obrazy jsou namalovány, sochy vytesány, všichni přežili, co víc si přát,“ řekl s úsměvem umělec.

Proč jste si vybral pro místo setkání právě Držkovou?

Hlavně proto, že je mým rodištěm. Víte, byl bych hrozně rád, kdyby se nám podařilo povznést tuto akci na evropskou úroveň. A hlavně si myslím, že je dobré otevřít tento nádherný kraj, který je zatím neposkvrněný ohyzdnými betonovými škatulemi, kulturnímu světu, vzdělaným lidem a turistům. Umění lidi spojuje, tak snad se náš záměr podaří.

V čem byl ten letošní ročník jiný oproti loňskému?

Snad v tom, že už jsem věděl, co zde můžu očekávat. Z ničeho jsem nebyl překvapen. A jiný byl i v tom, že mezi nás zavítal významný rakouský malíř, mistr Hans Binder. Je velmi spokojen, což je dobré.

Zapadl do vaší party?

Myslím, že do naší umělecké party zapadne úplně každý bez rozdílu věku nebo váhy. (Úsměv.)

Když tvoříte, bavíte se o své práci? Radíte si třeba navzájem?

No samozřejmě. Pomáháme si tímhle způsobem a jeden druhému kritizujeme ty mazanice (Smích.). Ale všechno je to v příjemném duchu.

Existuje ve výtvarném světě rivalita?

Neskutečná. Ostatně asi jako všude. (Smích.) Ale za dlouhá léta se utvoří skupiny, které si navzájem pomáhají. A je úplně jedno, že já jsem z Bratislavy, druhý z Karlových Varů, třetí třeba z Ostravy.

Na čem jste pracoval vy?

Já jsem udělal sochu Hvězdáře. Bude se dívat na oblohu před obecním úřadem.

Takže ho věnujete Držkové?

Všechny sochy tady zůstávají. Doufáme, že za několik dalších let se na sympoziu vystřídá řada sochařů a v Držkové bude největší koncentrace soch na metr čtvereční. (Smích.)

Pokud se nepletu, tak jádro sympozia tvoří čtyři umělci. Zajímalo by mne, jakým způsobem zvete ostatní? Jsou to vaši kamarádi, nebo vás něčím zaujala jejich tvorba?

Snažím se je vybírat podle velmi přísných kritérií. Já nejsem kritik, tak si nedovolím posuzovat díla jiných. Ale váhu třeba má, kolik má ten daný výtvarník za sebou výstav, na jakých místech se prezentoval, zda obdržel nějaká ocenění a tak. Chtěl bych totiž, aby ta úroveň šla výš a výš. Ale rozhodně nechci, aby se tady setkávali jen umělci, kteří už mají něco za sebou. Chceme pomoct i mládí trošku se odrazit do toho světa a získat kontakty, sebedůvěru. Letos je jím Martin Navrátil ze Slovenska.

Čím vás zaujal?

Byl jsem na jedné výstavě a nesmírně mne zaujalo, jaké dělá nádherné a dramatické věci. Něco jsem si o něm zjistil a velice rád jsem mu nabídnul možnost přijet na Moravu.

Už máte trošku v hlavě, koho pozvete příští rok?

Zatím to vypadá tak, že se kontaktuji s ruskou národní umělkyní a myslím, že najdeme společnou řeč a objeví se u nás na sympoziu. Pak jsem objevil velmi, ale velmi nadanou mladou malířku v Praze. Když dovolíte, jména zatím nezveřejním.

S jakými pocity budete odjíždět z Držkové?

No já už mám v hlavě ten další ročník. Spoustu plánů, spoustu myšlenek, teď je jen uskutečnit… (Úsměv.)