VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šimánek: Starost o druhého mi zachránila život

Zlín - Leoš Šimánek několikrát objel celý svět. Na svých cestách prožil spoustu dobrodružství a byly i situace, kdy mu šlo o život. Původním povoláním stavební inženýr se rozhodl svůj život zasvětit poznávání dalekých krajin. Oproti jiným světoběžníkům se liší v tom, že na výpravy bere celou svoji rodinu.

7.10.2008
SDÍLEJ:

Leoš Šimánek už teď plánuje další dalekou cestu. Foto: archiv Leoš Šimánek

Poslední cestou rodiny Šimánkovy byla expedice na Havaj. Společně důkladně procestovali všech šest hlavních ostrovů, a to nejen v létě, nýbrž i v zimě. S ruksaky na zádech se vydali i do málo známých končin, do míst, kam se běžný turista, trávící na Havaji pár týdnů dovolené, jen těžko dostane. Ze své pouti přivezli spoustu diapozitivů. A právě velkoplošnou panoramatickou diashow mohou zhlédnout již v úterý v 19 hodin všichni návštěvníci auly Kongresového centra ve Zlíně.

Nejenom o cestě na Havaj si Deník povídal s Leošem Šimánkem.

Prozraďte čtenářům Deníku, jak se z vedoucího stavebního úřadu stane cestovatel?

Tuto otázku si klade velká spousta lidí. Odmaturoval jsem v roce 1965. Prošel jsem několika pracovními místy a pak se mi naskytla příležitost pracovat právě jako vedoucí stavebního úřadu. Bylo mi tehdy dvacet let. Tak jsem si hezky ouřadoval až do osmašedesátého. No, a když dorazila vojska Rudé armády, rozzuřilo mě to jako spoustu ostatních lidí. Strhávali jsme rudé hvězdy, psali jsme všude možně vzkazy vápnem, že je u nás nechceme. Když Rusové Pražské jaro potlačili, pozval si mne předseda Okresního národního výboru a řekl mi, že mám předat úřad a od začátku ledna nastoupím ke kopáčům.

Patrně vám žádnou možnost volby nedali. Jak jste se k situaci postavil?

Hned mi bylo jasné, že takovouto degradaci nemohu akceptovat. Poradil jsem se s ženou a rozhodli jsme se, že odjedeme z vlasti.

Myslíte si, že kdyby situace v roce 1968 nenastala, zůstal byste na místě vedoucího úřadu? Nebo by dřív či později toulavé boty zvítězily?

Myslím, že bych zůstal na úřadě. Práce mě bavila, byl jsem spokojený a s ženou jsme plánovali rodinu. Rusové mi postavili život na hlavu. Ale když se ohlédnu zpátky, musím říci zaplaťpánbůh. Vlastně bych byl ouřada, který by se připravoval do penze a můj život by bylo jen několik dovolených s dětma v Bulharsku a Chorvatsku. Ale situace byla jiná.

Vycestovat z republiky po vpádu vojsk nebylo vůbec jednoduché. Ale vám se to povedlo…

Ano. Ještě v létě jsem byl za kamarádem v Německu a věděl jsem, jak vypadá výjezdní doložka. Jako stavař jsem docela dobře kreslil, a tak jsem jednou v noci za pomoci pauzovacího papíru, gumy a razítkové barvy přenesl všechny štemply staré výjezdní doložky na prázdnou stranu pasu. Za několik dní jsme už s manželkou měli víza a dvě brašny s nejnutnějším vybavením v rukou a čekali na nádraží na rychlík…

Bylo těžké uchytit se v cizině?

Ani ne. Dařilo se nám. Já jsem pracoval jako kreslič a později jsem se stal samostatným architektem. V té době mi zemřela první žena na rakovinu. Založil jsem firmu, byl jsem úspěšný, měl jsem dům a sportovní auto, ale pořád to nebylo ono. Jednou mě navštívil kamarád, který mě úplně uchvátil svými zážitky z cest po Aljašce. A já si říkal: člověče, Šimánku, ty tady dřeš od rána do večera, jsi otrokem své práce, ale co z toho?

A tehdy jste poprvé pocítil touhu sebrat pár věcí a vyrazit do světa?

Ano. Probudily se ve mně klukovské sny. Našel jsem si za sebe na léto do kanceláře náhradu a vyrazil jsem s kamarádem na Aljašku. Když jsem se vrátil domů, věděl jsem, že stavařinu už dělat nechci. Dokončil jsem započatou práci, další zakázky jsem nepřijímal a uběhl rok a znovu jsem vyrazil do Kanady. A odtud už jsem se nevrátil.

Máte občanství české, kanadské i německé. Čím se cítíte víc? Čechem, Kanaďanem nebo Němcem?

Samozřejmě Čechem. V Německu jsem dlouhá léta žil, zvyknul jsem si tam a lidi na mne byli milí. A Kanada? To je zase něco úplně jiného. Jsou tam neskutečně pohostinní a krásní lidé. Ale rozhodně se cítím Čechem.

Procestoval jste celý svět. Které místo ve vás zanechalo největší stopu?

Při jedné expedici napříč Kanadou na Aljašku jsme potřebovali přezimovat v horách Mackenzie. Postavili jsme si s kamarády srub, přezimovali jsme v něm a výpravu, která byla zatím mou nejdelší, trvala totiž pět let, jsme dotáhli do konce. O této cestě jsem napsal knihu s názvem Aljaška – Dobrodružství do extrému. No a právě do srubu jsem se později vrátil, dostavil jsem ho a stal se mým novým domovem. Je vzdálený dvě stě kilometrů od nejbližší civilizace. Moc se tam s rodinou vždycky těšíme. Uděláme si pohodu, není tam mobil, televize, email… Člověk je tam sice odříznutý od lidí, ale chodíme na lov, pracujeme a zapomeneme na všechny starosti. Tam jsme nejšťastnější.

Cesty vám přinesly určitě spoustu krásných zážitků. Byly i chvilky, kdy vám šlo o život?

No jé je! Bylo jich dost. Když jsem byl s partou lidí na první cestě kolem světa, tak jsme se dostali s lodí přímo do oka hurikánu. Tehdy jsem se loučil se životem. Ztratili jsme stožár, plachty, všechno šlo pryč. Dodnes nechápu, jak se nám z toho podařilo dostat. Nebo jednou jsem byl v Kanadě v zimě sám, jen se psem. Šel jsem na ryby a probořil se se mnou led. Bylo nějaký pětadvacet pod nulou. Při vší té smůle se mi namočily i sirky. Nemohl jsem si udělat oheň, tak jsem šel ke srubu a oblečení mi mrzlo na těle. Myslel jsem, že nedojdu. A víte, co mne hnalo dál? Nevzal jsem si sebou psa a pomyšlení, že tam zůstane sám a zemře hlady a žízní, mě nutilo jít dál. Takže starost o druhého mi vlastně zachránila život.

V té době jste ještě cestoval sám. Když teď jezdíte s manželkou a dětmi, jste trošku opatrnější? Dá se vůbec takovým situacím předcházet?

(Smích.) Manželce jsem u oltáře slíbil dvě věci. Že ji budu brát i s dětma na cesty a že se budeme snažit riziko eliminovat tak na deset procent.

A daří se to?

Kolikrát se stalo, že se nám riziko přehouplo na sto procent. (Smích.) Ale to k tomu prostě patří. Všechno předpokládat nelze.

V úterý budou mít návštěvníci zlínského Kongresového centra možnost podívat se prostřednictvím vašich diapozitivů do mnoha koutů Havaje. Čím vás tato země zaujala?

Na Havajských ostrovech jsem byl čtyřikrát, z toho dvakrát sám. Moc jsem chtěl, aby všechnu tu krásu viděla i manželka s dětmi. Pořádně jsem poznal jen tři ostrovy z šesti. Tak jsme se rozhodli to napravit. Manželku jsem lákal na to, že si na jejich čtyřtisícovkách zalyžujeme a odpoledne se můžeme potápět mezi korály a lehnout si pod palmy. Ale dopředu jsem celou rodinu varoval, že žádná „havaj“ to nebude. Všem jsem oznámil, že budeme potřebovat ruksaky, pohorky a tak. Za ty čtyři měsíce jsem jim ukázal krásné vodopády, kaňony i lávová pole.

Cestování není jen o přírodních krásách, ale také o lidech. Jací jsou Havajci?

Domorodci nejsou tak přístupní, jako třeba lidé v jižním Pacifiku. Řekl bych, že občas mají plné zuby turistů. Nejsou moc přátelští. Ale existuje jeden ostrov, který se v překladu jmenuje Přátelský ostrov. Turisti tam moc nejezdí a domorodci jsou úplně jiní. Prožili jsme krásný čas s jednou rybářskou rodinou. Společně jsme vybírali mušle a vařili je. Bylo to fajn.

Dají se skloubit dlouhé cesty se školní docházkou dětí?

Teď už je to lepší. Synátor chodí na vysokou a dcera je na privátním gymnáziu. Takže teď už není ani problém vyrazit na delší dobu. Dřív jsme to vždycky domluvili s vedením školy a děti dostaly delší prázdniny. Ale rozhodně nemohly zahálet, protože žena je původním povoláním učitelka, takže ta na jejich vzdělání dávala velký pozor.

Co nesmí chybět v batohu světoběžníka?

No, určitě nesmí chybět pořádný nůž. Švýcarák mám pořád u sebe a taky určitě lékárnička. Když se jedná o delší cestu, je fajn mít sebou sekeru nebo mačetu a samozřejmě vodotěsné sirky. Kdybych je měl u sebe tenkrát, když pode mnou prasknul led, nemusel jsem mrznout. (Smích.) Pak už se to různí podle toho, kam vyrážíte. Je jiné vybavení do hor, jiné na vodu… Abych nezapomněl, v poslední době si sebou rád beru GPS navigaci. Díky ní se nám na Havaji podařilo najít úžasné místo, které se jmenuje Golden pool, tedy volně přeloženo Zlaté jezírko. Na jednom ostrově jsou ohromné lávové proudy a je tam i prohlubeň, která se naplnila dešťovou vodou. Minerály se vyluhovaly a voda se stala přesyceným roztokem. Celé dno jezírka je jakoby pozlacené. Normálně by to bylo, jako by člověk hledal jehlu v kupce sena, ale pomocí navigace se mi podařilo tuhle krásnou oázu objevit. Tam se dostane málokdo. Když jsme vylovili pár lávových kamenů, vypadaly jako ohromné zlaté nugety.

Když přijedete zpátky do České republiky, nenudíte se trošku?

(Smích.) Je to všechno, jenom ne nuda. Když se vrátíme, musím zpracovat diapozitivy a začínám pracovat na knize. Když už je kniha v tisku, organizuji turné, no je toho dost. Samozřejmě si uděláme i čas na běžky nebo na kola.

Na co se těšíte teď?

Plánujeme s celou rodinou cestu do Austrálie. Chceme ji poznat důkladně a všichni se moc těšíme.

Autor: Silvie Pospíšilová

7.10.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

annonce-logo

Nabídky práce

+ Podat inzerát

Technika a elektrotechnika - Technika a elektrotechnika Seřizovač120 Kč

Seřizovači a obsluha obráběcích strojů (kromě dřevoobráběcích) Obsluha šestivřetenových automatů. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 120 kč, mzda max. 150 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme: vyučen ve strojírenském oboru nebo praxe v oboru (výhodou, ne podmínko - zaučíme), orientace ve výkresové dokumentaci, znalost způsobů měření - zaučíme, základy práce s PC, spolehlivost, Náplň práce: kontrola opracovaných či vyrobených kusů, zodpovědnost za kvalitu vyrobených kusů, plnění a dodržování norem, Nabízíme: možnost osobního růstu, práce ve dvousměnném provozu, bez sobot a nedělí, stravování ve firmě s příspěvkem zaměstnavatele, příplatek za odpolední směnu, příspěvek na penzijní připojištění, perspektiva dlouhodobé spolupráce , zázemí tradiční společnosti v oboru. Pracoviště: Hydrap, spol. s r.o., Návesní, č.p. 1, 760 01 Zlín 1. Informace: Vacková Pavla, +420 577 145 556.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu20 000 Kč

Řidiči nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel Řidiči do 3,5 tuny. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 23000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadavky: spolehlivost, zodpovědnost, bezúhonnost, platný řidičský průkaz sk. B, praxe řidiče, Zájemci o pracovní místo se hlásit telefonickyn na tel .č. 608 705 808.. Pracoviště: Pezzi express s.r.o. - sídlo, Lomená, č.p. 2271, 760 01 Zlín 1. Informace: Paseka Petr, +420 608 705 808.

Cestovní ruch a hotelnictví - Cestovní ruch a hotelnictví Recepční v hotelu90 Kč

Recepční v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních Recepční. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 90 kč, mzda max. 112 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Ubytovna OAZA v Otrokovicích, která nabízí levné, ale kvalitní ubytování pro zaměstnance firem, dlouhodobé ubytování, ubytování pro turisty s kolem i bez něj , Záleží vám na spokojenosti hostů a na dobrém jménu ubytovacího zařízení ?, Nebojíte se řešení nestandartních situací ?, Považujete se za týmového hráče ?, Práce je to pondělí - neděle v režimu "krátký - dlouhý" týden, denní směny 6:00-18:00 hodin, noční směna 18:00 - 6:00 hodin, Recepční má na starost chod nejen recepce, ale i celé budovy, Výsledkem vaší práce bude naplněný hotel spokojenými hosty, kteří se k nám budou rádi vracet., Nabízíme stabilní zázemí silné společnosti, pravidelnou mzdu, reflektující vaše výsledky, práci na HPP., Výhody: příspěvek na stravování, podniková rekreace, příspěvek na penzijní připojištění. Pracoviště: Smo a. s. - luhačovice, Moravní, č.p. 959, 765 02 Otrokovice 2. Informace: Marková Jana, +420 577 591 111.

Obchod - Obchod Prodavač, prodejce14 000 Kč

Prodavači v prodejnách Prodavač/ka pro prodej pečiva. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14000 kč, mzda max. 17000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadavky: zdravotní průkaz. Pracoviště: Toma, spol. s r.o. - luhačovice, Masarykova, č.p. 968, 763 26 Luhačovice. Informace: Mašek Jan, +420 572 508 512,572 508 513.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zlatá Ester Ledecká
10

Ledecká je olympijskou legendou. Získala druhé zlato, po lyžích i na snowboardu

Videosouhrn Deníku – pátek 23. února 2018

Znavený dvouletý dveřník, fet za volantem a soutěž střihačů vína: videa dne

Ševci s Duklou ovládli statistiky. Proti Karviné chtějí urvat vítězství

Ovládli fitness data prvního jarního kola HET ligy, na výhru proti pražské Dukla v úvodním duelu s Duklou Praha stejně nedosáhli. Vylepšit dojem a hlavně získat body chtějí fotbalisté Zlína v nedělním duelu s Karvinou, která si ovšem v boji o záchranu výrazně polepšila díky hubené výhře v Mladé Boleslavi.

Ve Zlínském kraji skokově ubyl hazard. Kvetou ale internetová casina

ANKETA/ - Počet automatů na hazardní hry klesl na začátku roku ve Zlínském kraji o třetinu. Alespoň tak hovoří údaje  

AKTUALIZOVÁNO

Hokejisté v bitvě o finále padli s Ruskem. Zahrají si o olympijský bronz

/FOTOGALERIE/ Šance na medaili ještě žije, zlato z toho už ale nebude. Čeští hokejisté prohráli v semifinále olympijského turnaje s Ruskem 0:3 a budou tak bojovat o bronz. Ze strany národního týmu to nebyl špatný výkon, bohužel znovu vyhořel v koncovce. Svěřenci trenéra Josefa Jandače se v sobotu od 13:10 utkají s vítězem zápasu mezi Kanadou a senzací z Německa.

Třicáté čtvrté kolo soutěže O nejkrásnější svatební pár Deníku pro rok 2017

FOTOGALERIE / Prsten za 15 tisíc korun od zlatnického mistra Zbyňka Zimčíka z ateliéru Filip v Uherském Hradišti a dva krásné romantické pobyty v hotelech Starý zámek Napajedla a Spa hotel Lanterna. Právě o tyto atraktivní ceny se hraje v dalším ročníku oblíbené soutěže Svatební pár Deníku

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT