Od 20. listopadu vychází pravidelně každý pátek ve Zlínském deníku příběhy o tom, co všechno se dá zažít s jednou z nejkrásnějších a nejmoudřejších českých hereček. Na webových stránkách www.zlinskydenik.cz vám nyní přinášíme první čtyři díly tohoto seriálu. Nezapomeňte, že již pátý díl vychází v pátek 18. prosince.

Pátek 20. listopadu, 1. díl

Bylo to přesně před rokem, kdy s přáteli navštívila adventní koncert v Uherském Hradišti. Každý ji uctivě zdravil, kdekdo se s ní vyfotil a nechal si podepsat fotografii, ale ona se toužila dostat k cimbálové muzice, která čekala na své vystoupení v sakristii. Podařilo se.

„Zahrajte mi, prosím, Smutnou neděli,“ požádala primáše a ten potichu, aby nerušil, spustil slavnou skladbu. Paní Fialová dojatě poslouchala, když vtom se kousek od ní objevil kardinál Vlk, jehož požehnání bylo součástí večera. Jakmile slavnou herečku spatřil, nedalo mu to a přišel ji pozdravit.

„Ježišikriste, co tady děláte?“ zvolala na svaté půdě paní Květa a konsternovaný kardinál se nezmohl na slovo.

„Víte, chtěla bych lidi od vás pozdravit, protože si jich moc vážím, ale umím jen dalajlámovu modlitbu. Šlo by to i v tomto krásném katolickém kostele?“ Miloslav Vlk zavrávoral podruhé, ale to už dáma vplula mezi lidi a přednesla větu, která v tu chvíli každého dojala.

„Ať se stanu v každé době, nyní a navždy, ochráncem těch bez ochrany, vůdcem pro ty, kdo ztratili cestu, lodí pro ty, kteří plují přes oceány, mostem pro ty, kteří přecházejí řeky, úkrytem pro ty, kdo jsou v nebezpečí, svítilnou pro ty, kdo nemají světlo, útočištěm pro ty, kdo nemají kde hlavu složit a sluhou pro všechny potřebné.“ Ta slova si mnozí pamatují dodnes.

Pátek 27. listopadu, 2.díl

Poté, co v uherskohradišťském kostele přednesla paní Květa dalajlamovu modlitbu a dojala všechny přítomné, odjela do Prahy, kde se čirou náhodou konal kongres s hlavním hostem – dalajlamou.

„Toho bych ráda poznala osobně. Zkusím zavolat Vašíkovi Havlovi, známe se ještě z doby, kdy stavěl kulisy,“ rozhodla se herečka a celou návštěvu u dalajlamy, na niž se mnozí politikové a čelní představitelé státu vůbec nedostali, zorganizovala. Na otázky, jak to dokázala, se jen usmála.

„Einstein jednou řekl: Většina lidí ví, že něco nejde udělat, tak to prostě nedělají. A pak přijde někdo, kdo neví, že to nejde, on to udělá a ono to funguje. A přesně tím se řídím.“

Na setkání s dalajlamou přišla o něco později než ostatní. Jakmile se k němu přiblížila, nedalo jí to a políbila mu ruku. Pak jej objala. Tiskla mu paže, hladila jej po tváři a všichni přítomní jen konsternovaně zírali.

Na závěr setkání na vyzvání dalajlamy ještě jednou zopakovala modlitbu a pak spokojeně odešla. Až venku se na ni vrhli novináři a hosté.

„Paní Fialová, vy jste přišla později, tak jste neslyšela, co si k dalajlamovi můžeme a nemůžeme dovolit. Jestli bylo něco přísně zakázáno, tak se jej jakkoliv dotýkat,“ volali jeden přes druhého. Paní Květa se jen usmála. „Říká vám něco Einstein? Díky němu můžete všechno. Zkuste to taky, je to překrásné.“

Pátek 4. prosince, 3. díl

„Moc ráda jezdím za diváky na besedy. Dojímají mě svými dotazy, ale je mi líto, že jsou často tak smutní z přibývajících let,“ řekla kdysi před jedním z neustále vyprodaných pořadů paní Květa a rozjela se na Moravu s dalším vyprávěním.

Hned poté, co se otevřela opona a diváci jí vzdali hold nekonečným aplausem, se zadívala do hlediště a zvolala: „Často slýchávám, jak je zlé, když je člověk starý. Prý je to konec, že nemáme na vybranou. Je to špatně. Na výběr máme. Buď budeme staří, nebo mrtví. To první se mi líbí víc,“ překvapila všechny přítomné herečka a spustila historky o kolezích, se kterými natáčela filmy a hrála divadlo, o přátelích, bez nichž by se neobešla, i o nepříznivých ranách osudu.

Hned poté vyzvala přítomné, aby jí poslali na jeviště dotazy. „Rád bych se sem v dalším životě vrátil. Budete tady také?“ zeptal se jeden z diváků. „Budu všude, kde budete chtít, abych byla,“ odpověděla paní Květa, ale netušila, že ten nejoriginálnější dotaz ji teprve čeká.

V samém závěru pořadu se zvedla ruka stařenky, jež po celou dobu napjatě poslouchala, a prohlásila dojatě: „Paní Fialová, já vás moc dobře znám z televize a z časopisů. Ale také si vás pamatuju, jak jste otvírala Národní divadlo.“ To, co by jiné umělkyně zaskočilo a některé snad i urazilo, vzala krásná herečka s úsměvem: „To je, panečku, poklona, sem přijdu zase.“

Pátek 11. prosince, 4. díl

Ani dámě, jež tvrdí, že máme milovat své nemoci a povídat si s chřipkou či s boreliózou, se nevyhýbají nepříjemnosti v podobě zdravotních komplikací. Všechno však zvládá statečně, hrdě a s grácií.

Stalo se, že její nemocné srdce odmítlo poslušnost a paní Květa musela být převezena do nemocnice. Lékaři diagnostikovali problém, který žádal okamžité vyřešení zákrokem.

Okolo herečky běhaly sestřičky, ošetřovatelé, všichni ji na operaci připravovali. Ona pouze seděla, dívala se, na nic se neptala a usmívala se. Promluvila jen jedenkrát.

„Paní Fialová, budeme vám muset do těla píchnout jistou látku, ale potřebujeme vědět, jestli nemáte nějakou alergii,“ přiběhla jedna ze sestřiček. „Tak to bude zlé,“ odpověděla po krátkém přemýšlení. „Jsem alergická na Klause.“

Nebylo to ale poslední překvapení, u kterého lékařům zatrnulo. Po zdárně provedeném zákroku za pacientkou přišel primář a sdělil jí. „Všechno dobře dopadlo. Ale budete teď muset dlouhodobě užívat jeden lék,“ naznačil paní Květě.

„Podívala se na něj pohledem, ze kterého byl zřejmý nesouhlas. „To bohužel nepůjde, pane doktore. V mém věku už nic dlouhodobého nepřipadá v úvahu,“ usmála se.