Drama Antona Pavloviče Čechova nastudoval zlínský soubor pod vedením Martina Františáka, který do hlavní role obsadil Radoslava Šopíka. Výsledek svého několikatýdenního snažení předvedou herci už 6. února od 19 hodin.

S režisérem jste se naposled potkal při zkoušení Maryši. Jaká je ta nynější spolupráce?

Radoslav Šopík: S Martinem Františákem je to mé druhé setkání a příjemně jsme navázali. Troufám si říct, že spolupráce je příjemná a plodná.

Maryša i Strýček Váňa jsou dramata. Je v nich zásadní rozdíl?

Radoslav Šopík: Jistě. Jsou velmi, velmi odlišné. I u Čechova určitá zemitost je, ale v Maryši se jednalo o přímočarost, kdežto tady se jí spíš vyhýbáme.

Pane režisére, prozradíte, jak jste inscenaci pojal?

Martin Františák: Pro mě je důležité téma hry, které si s realizačním týmem najdeme. A to je osud jednoho domu, potažmo osud jedné rodiny, ve kterém je jakési společenství živých a mrtvých. Také je tam důležité téma, který bych nazval jezeďáckým rabováním. Do jakéhosi řádu přichází rodina Serebrjakových, takzvaných maloměšťáků, kteří přichází prodat něco, na co jste celý život pracovali. Zní to hrozně jednoduše a stupidně, ale myslím si, že to zažíváme a brzy budeme zažívat všichni… No a tím se rozbíjí to základní – rodina. A když se rozbíjí rodina, dotýkáme se Boha a živých blízkých a mrtvých přítomných.

Zní to hrozně depresivně…

Martin Františák: Hra není depresivní, to já zním depresivně. (Úsměv.) Bude to veselé povídání o smutných věcech.

Čím je vám sympatická hlavní postava?

Radoslav Šopík: Moc společných rysů, troufám si říct, nemáme. On je víceméně nešťastník, za kterého já se nepovažuju. Určitě je mi sympatický díky jeho touze milovat. To je možná i náš společný rys.

Pro kterou jeho negativní vlastnost máte největší pochopení?

Radoslav Šopík: Sem tam si rád vypije… (Smích.)

Myslíte si, že ruský autor dokáže zaplnit Velký sál?

Radoslav Šopík: No, to je otázka. Divák chodí do divadla na tituly. Když se řekne Čechov a Strýček Váňa, je to svým způsobem tahák. Takže by mohli přijít. (Úsměv.)

Je vám ruský naturel blízký?

Radoslav Šopík: Jistý druh melancholie a sentimentu a zároveň široké ruské duše je mi opravdu blízký.

Takže sžívání se s postavou asi nebylo komplikované. Je to tak?

Radoslav Šopík: Roli si snažím přizpůsobit si mému vnímání. Ještě máme tři zkoušky nato, abychom se v představě sblížili i s režisérem. Snad se nám to podaří.

Co se při zkoušení ukázalo být největším oříškem?

Radoslav Šopík: Asi jít proti textu, jak říkal režisér. Není třeba takzvaně kopírovat terén, ale pojmout tuto hru spíš jako báseň, která sama o sobě vytváří napětí a situace.

Viděl jste vy sám divadelní zpracování tohoto dramatu?

Radoslav Šopík: Neviděl. Asi je to dobře v tom, že člověk není ovlivněný absolutně ničím a může si hru udělat po svém. Zase na druhou stranu určitá inspirace občas neuškodí, že jo?

Jaký je váš vztah k vodce?

Radoslav Šopík: Vodku nemusím. (Úsměv.)

Když dovolíte, ještě jednou se vrátím k Maryši. Ta se blíží k derniéře. Domníváte se, že zlínská scéna už má v repertoáru další titul, který ji zastoupí se stejným úspěchem?

Radoslav Šopík: Podle mého názoru je adeptů spousta, ale posoudí to hlavně diváci. Ale jasného favorita zatím nemám. Třeba jím bude Strýček Váňa. (Úsměv.)

Pane režisére, Maryša i Strýček Váňa jsou silné příběhy. Je to tak, že raději sáhnete po dramatu než třeba po komedii?

Martin Františák: To si nemyslím. Já rád sahám po věcech čerstvých, svěžích, které mě baví. Nedávno jsem dělal novou českou hru napsanou Janem Balabánem, teď dělám Čechova. Přijde mi básnivý. Jsme před společenským, morálním a citovým krachem a tato hra má tohle všechno v sobě. Až bude situace ve společnosti jiná, budu třeba dělat Klapzubovu jedenáctku. (Úsměv.)

Zlínský soubor znáte. Měl jste hned jasno v obsazení nebo jste tápal?

Martin Františák: Absolutně ne. Už dřív jsem říkal, že tento soubor považuju za velice kvalitní. Jsem mile překvapen, že přestože odešla Petra Hřebíčková (nositelka Ceny Thálie, pozn. red.), stále tady září ženy a dívky. Ansámbl je znělý, inteligentní, dravý, no prostě dobrý.

Můžete diváky pozvat na sobotní premiéru?

Radoslav Šopík: Prostě přijďte. Je tady teplo a sucho, neprší, nesněží a uvidíte, že strávíte příjemný ruský večer.