Ekologicko-charitativní koncert pražské kapely ale rozhodně překonal zlínské poměry. Navzdory židličkám v sále a horší akustice

Pražská kapela zavítala ve čtvrtek 1. prosince do zlínského Velkého kina, aby v rámci svého koncertního turné k novému albu představila zcela originální projekt. V rámci propagace čisté, takzvané „zelené energie“ poněkud ozvláštnili scénu. Na pódiu totiž bylo umístěno několik speciálně upravených bicyklů.

Tyhle zvláštní „rotopedy“ byly napojeny na agregáty, které podle intenzity šlapání rozsvěcovaly různé části světelné tabule na stěně. Záměr byl přitom jasný - návštěvníci koncertu v jeho průběhu šlapali jak diví a tím doprovázeli písničky světelnými efekty. Všechno zaštiťoval projekt ZKL Cyklisté dětem, jehož posláním je shánět prostředky pro léčbu dětí bojujících s rakovinou.

Sunflower Caravan: víc než jen návnada

To všechno zní zajímavě. Ale jak vypadal koncert v praxi? Pojďme pěkně popořádku. Jako předskokani pozdravila zlínské publikum kapela Sunflower Caravan. Pražské trio mladých borců už předznamenalo, že večerní podívaná bude opravdu velmi energeticky výživná. Zejména frontman a klávesista Andy Čermák se staral o osobitou, vydatnou poprockovou show, na kterou by muselo reagovat každé, byť sebeostýchavější obecenstvo.

Samotní Tata Bojs, kteří se po zhruba půlhodinovém rozjezdu předskokanů objevili na pódiu, se nešetřili od prvních vteřin koncertu. Start byl opravdu pompézní, zvuková vlna doprovázená ostrými světelnými efekty by leckteré slabší povaze dovedla vyvolat epileptický záchvat.

Snad i proto bylo dobře, že po druhé písni se na pódiu o světelnou kulisu starali „cyklisté“ z řad natěšených fanoušků a videoprodukce na plátně za kapelou se omezila na tematické projekce šité na míru konkrétním písničkám.

Co se týče onoho zvláštního cyklopokusu, ve výsledku by mohl působit spíše rozpačitě. Žádná zajímavá interaktivní kulisa, blikající podle toho, jak kdo silně šlape do pedálů, se nekonala.

Za cyklisty se prostě jen různobarevně rozsvěcovaly barevné plochy. Ale tento koncert byl o něčem jiném. Využíval totiž v prvé řadě energii samotných hudebníků.

A ti jí přenášeli mezi lidi požehnaně. Člověk neměl dojem, že je na tuctovém vystoupení, které by si hudebníci sice poctivě odpracovali, ale nepřidali nic navíc. Naopak.

Tata Bojs v čele s bubeníkem a zpěvákem Milanem Caisem a „věčně poskakujícím gumídkem“ baskytaristou Mardošou naprosto hodnověrně vytvořili dojem, že hrají jen pro své Zlíňany a koncert si náležitě užívají.

Ve výsledku tak vůbec nesešlo na tom, že celá hudební party se odehrává v kině mezi sedačkami. A poctivě naplněný sál mezi sedačkami tančil a tančil. Jestliže Milan Cais oznamoval, že mu zlínští fanoušci přijdou neuvěřitelně šťastní, měl pravdu. Řady a zástupy vlnících se lidí prostě na první pohled dávaly najevo, že si koncert užívají naplno.

Nedostatky? Málokdo si všiml

A o tom to celé bylo. Koho pak zajímalo, že akustika v kině nebyla rozhodně z nejlepších, že mnohdy bylo špatně rozumět, že sálem hučela poněkud slitá hudební plocha, v níž jednotlivé songy nevynikaly tak ostře, jak kdyby si je někdo pustil doma z alba.

Všechno to vynahradilo jediné energie, energie, energie. Neskutečná porce, kterou hudebníci vysílali a roztančení lidé jim ji poctivě vraceli. A je už docela jedno, jestli ta energie byla eko nebo ne. Zkrátka byla barevná, poctivá a dosahovala neuvěřitelných hodnot.

Prostě pořádná porce skotačivé muziky kapely, která zahrála mimo nové písně z aktuálního alba Ležatá osmička i spoustu starších osvědčených pecek, a fanoušky tak naprosto o nic neochudila. Čtveřici kluků z Tata Bojs tak určitě patří palec nahoru. Stejně tak lidem, kteří si přišli „zapařit do kina“.

I proto lze tento koncert hodnotit na zlínské poměry jako jedinečný. Souhlasně tedy kývněme na jeho ekologicko-charitativní význam a hlavně pak uznejme, že tahle česká banda to umí. A umí to líp než mnozí jiní.