„Vydatně nám tehdy pomáhali kolegové z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, protože měli zkušenost s úspěšným zápisem slováckého verbuňku. UNESCO připravilo podrobnou osnovu, podle níž musí být nominace zpracovány. Pro nás byla také velmi důležitá podpora starostů a obyvatel jednotlivých obcí, bez jejich pomoci by nominace nemohla být dokončena,“ připomněla již před časem etnografka a tehdejší ředitelka Muzea v přírodě Vysočina Ilona Vojancová.

Masopust? Přesvědčili jsme UNESCO o jeho jedinečnosti, říká etnografka

„Je krásné, že se v našem kraji, konkrétně na Chrudimsku, můžeme pyšnit dvěma ukázkami těchto tradic. Obchůzky se konají v masopustním období jak v několika obcích kolem Hlinska, tak i pro širokou veřejnost na Veselém Kopci, a loutkářství u nás reprezentuje Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi a festival Loutkářská Chrudim. Kromě toho máme i dvě hmotné památky UNESCO - zámek v Litomyšli a Krajinu pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem,“ uvedl tehdejší náměstek hejtmana Roman Línek.

V nezměněné podobě 

Muzeum v přírodě Vysočina obchůzky a masky mapuje, zaznamenává a propaguje. „V památkové rezervaci Betlém v Hlinsku máme stálou expozici masopustních obchůzek, pořádáme výstavy, programy pro školy a v Hlinsku se ujalo Rozloučení s masopustem, na které se dobrovolně a s chutí chystají celé školy i mateřské školky. Také na masopust na Veselém Kopci jezdilo před covidem kolem pěti tisíc návštěvníků,“ řekla Vojancová.

Kořeny masopustu sahají do starého Říma. Pohanský svátek fascinuje a baví

Jedinečnost masopustních obchůzek na Hlinecku spočívá především v tom, že se po několik generací konají v téměř nezměněné podobě. Dodnes ji v žádné vesnici neprovádí nějaký folklorní soubor, ale masky oblékají obyvatelé z vlastního rozhodnutí a zájmu. Kostýmy masek patří jejich nositelům, ti se o ně starají. Obyvatelé vesnice také stále aktivně znají význam a poslání masek i celého obyčeje. I když dnes se většina obyvatel neživí zemědělstvím, dodržují rituály spojené s obchůzkou: válení se s maskami po zemi, tanec s některými maskami nebo trhání stébel slámy ze sukně masky slaměného.