Pavel Liška, Martin Zbrožek, Josef Polášek. Improvizační večer tří výrazných hereckých osobností, které mohli přímo ovlivňovat lidé v hledišti. Některé možná hned na začátku tísnil pocit právě z této skutečnosti.

„Bože, snad to nebude jedna z těch inscenací, kdy mě herci vytáhnout na pódium. To bych fakt nedala,“ bylo slyšet mezi štěbetajícími dívkami, které se začaly krčit, aby byly co nejméně vidět.

Na jevišti pánové překvapovali i sebe

A pak to konečně začalo. Tři klauni vstoupili na jeviště. Martin Zbrožek se vítá s publikem a prozrazuje mu, že vlastně vůbec netuší, o čem toto představení bude.

„Je to jen na vás. Vy určíte, jakým směrem se bude hra ubírat,“ vybídl Zbrožek diváky, aby určili téma a řekli slova, která je napadnou. Zlínští diváci zvolili slova docházka, absence, adopce, chlebíčky, Shakespeare a defenestrace. Herci se pak snažili všechny pojmy propojit.

Jestliže se 
v některých propagačních článcích nazývá hra Milostný trojúhelník (čtyřúhelník), kdekdo by se po úterním večeru jistě nebál označit ji minimálně za šesti- až osmiúhelník. Postavy vznikaly a měnily se takovým způsobem, až 
v tom začínal být skutečně zmatek.

Každý herec hrál každou chvíli jinou postavu a chvílemi vystoupení nemělo ani děj. Někdy se zdálo, že to celé nemá hlavu ani patu, ani stopa po nějakém smyslu.

Pozorné publikum však může poznat, že i improvizace má svůj jistý řád. Prozrazuje to zejména hudební plán, pevná struktura a konstrukce. Místy se do děje prolíná i povedená poezie.

Slabší momenty byly na začátku a na konci vystoupení. Jako by trojlístku trvalo, než se „do toho“ dostane, a pak 
„v tom“ nevydržel dlouho. Kvalitní prostředek ovšem slabší chvíle vynahradil.

V něm totiž herci dokázali skutečně dobře pobavit. Nejúsměvnější byly chvíle, kdy se vystupující díky skvělé improvizaci překvapili navzájem tak, že se museli začít smát.

Z divadla mnozí diváci odcházeli zmateni a se smíšeným pocitem. Několikrát se ale jistě každý od srdce zasmál.