„Musíme se všichni držet pohromadě, jinak bychom se už nenašli," říká jeden otec své rodince poté, co se jim podaří konečně zaparkovat auto v jedné z bočních ulic.

Vzápětí je hned pohlcuje dav lidí mířících na náměstí, kde je už hlava na hlavě. Cestou se však mnozí zastavují a občerstvují u stánků, které jsou rozmístěny u cest směrem do centra města. Rodina Dana Kováře z Luhačovic na chvíli zakotví v dřevěnici Kosenka. Venku se každý může zapojit do ochutnávání v rámci soutěže „o najlepší kysané zelé", uvnitř zase probíhají ukázky řemesel. Jeden muž vyrábí vánoční oplatky.

„Co to je? To se jí?" prohlíží si se zájmem čerstvě udělaný vánoční oplatek Radek Kovář a vzápětí se do něj trošku nedůvěřivě zakusuje.

„Hmmmm, není to špatné," uznává spokojeně.

Na klobuckém rynku je už od rána hlava na hlavě. Nepřeberné množství stánků nabízí občerstvení v podobě frgálů, trdelníků, koláčků, grilovaných klobás, zabijačkových dobrot, párků v rohlíku, horkého moštu, svařeného vína, punče, pálenek – zkrátka každý si tam přichází na své.

Jarmekem se prochází například Jiří Touš z Brna se svou rodinou. „Takové čerty, co tady jsou, jsme ještě nikdy neviděli! Děti se také pěkně bály," usmívá se Jiří Touš a popíjí při tom horký čaj.

„Bohužel řídím, ale manželka si dala i za mě dobrý svařák. Já jsem si zase dal kyselicu. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli tady ta místní je skutečně tak dobrá. A byla," hodnotí.

„Pojďte ochutnat," láká ke svému stánku kolemjdoucí Jaroslava Fojtíková, která nabízí mimo jiné takzvané zeleninové bašty.

„Je to v podstatě náhražka hořčice nebo kečupu, je to prostě něco mezi tím. Můžete si k tomu dát klobásu nebo baštu ještě dochutit vlastními bylinkami. Lze si do ní dát třeba i zakysanou smetanu a máte dresink," vysvětluje každému ochotně Jaroslava Fojtíková.

Lákavě vypadající zeleninové baště neodolává například Helena Marvanová. Ani neochutná a rovnou si jednu kupuje. Během vteřiny je ale zpátky a přeci jen trochu zkouší.

„Mňam, ta s koprem je dobrá. A ta s česnekem taky. No, radši půjdu, nebo bych vám to všechno snědla," směje se Helena Marvanová.

Co chvíli se náměstím nese čertovský výkřik doprovázeným rachotem čertovských zvonů. Leknutím vyjeknou i leckteří dospěláci, dětem se z očí začínají drát slzičky. Foťáky a mobily cvakají, mnozí se s čerty chtějí na památku vyfotit. Už patnáctým rokem se do děsivého kostýmu obléká například Jan Krahulík z Valašských Klobouků.

„Je to rodinná tradice. Kostýmy si vyrábíme sami, je v nich teplo. Ideální venkovní teplota je pak pro nás tak minus patnáct," říká Jan Krahulík.

Valašský mikulášský jarmek nabízí bezpočet atrakcí rozprostřených do zhruba dvacítky různých míst, jako je například Beseda TJ Sokol, Červený dům, Pastorační dům, Gymnázium, Stará radnica, Dřevěnica U Janíků a řada dalších. Všude je plno. Lidé se mohou najíst, napít, nakupovat, prohlížet či sami ručně vyrábět. Například v rukou Heleny Ratajové vzniká z pedigu před zraky diváků nádoba na příbory.

„Samozřejmě že je to náročné, hlavně kvůli složitému křížení," vysvětluje. Zimu prý nevnímá, zahřívá se horkým čajem, pocit tepla jí dodává také vědomí, že lidé obdivují její dobře provedenou práci.

Před třetí hodinou odpolední lidé zvolna začínají opouštět náměstí. S dobrým pocitem odchází z jarmeku třeba Věra Štulířová ze Slavičína. „Dala jsem si kyselicu, podívali jsme se tu po stáncích. Moc se nám tu líbí," říká. Její dcerka zase hrdě dodává, že viděla čerta a vůbec neplakala.