Pane Tichý, co bylo inspirací, impulzem spouštěčem k tomu, abyste se před 18 lety rozhodl uspořádat první ročník akce Filmový Tesák? Pamatujete si ještě, kdo se ho tenkrát zúčastnil a o čem jste mluvili? Ostatně, proč byl vybrán zrovna kopec Tesák vy jste tam pracovně působil?

Od konce 70. let jsem se pravidelně zúčastňoval Filmových škol a seminářů Filmových klubů. V r. 1993 jsem nastoupil na středisko TON na Tesáku, které jsem si po několika letech pronajal. Pro značné pracovní vytížení jsem se nemohl dále těchto akcí zúčastňovat, a tak vznikl nápad pořádat si vlastní setkání. To první se ve spolupráci s Klubem přátel Jana Wericha uskutečnilo na podzim r. 1999. Prvním hostem byl filmový historik spjatý se zlínskými ateliéry Jiří Novotný, se kterým jsem se znal již z působení ve Filmových klubech. Hlavním tématem bylo 100 let domácí kinematografie.

Jak byste vy sám Filmový Tesák charakterizoval? Víkendový seminář? Podzimní filmová škola?

Jedná se o setkání přátel, kteří mají rádi film a jsou ochotni mu věnovat alespoň ten jeden víkend v roce.

Na který z těch uplynulých sedmnácti ročníků vzpomínáte mimořádně rád? Byl některý naprosto výjimečný. A pokud ano proč?

Vzpomínám samozřejmě na všechny ročníky, ale nelze nevzpomenout na III. ročník, na který přijal pozvání pan Jiří Krejčík, který strávil na Tesáku 4 dny. Tehdy jsem si vlastně poprvé uvědomil, že nic není nemožné a že i takovéto osobnosti je možno na Tesák zajistit.

Dojde při všech těch přednáškách, diskusích, besedách někdy i na ostřejší výměny názorů mezi filmovými odborníky? A po ukončení denního programu si i zazpíváte? Nebo se věnujete jen a jen filmové problematice? Pro zajímavost jaký nápoj převládá po ukončení denního programu? Valašská slivovička? Moravské červené?

I když se snažím, aby setkání byla pohodová, přece jen se nedá některým ostřejším střetům vyhnout. Na jeden z ročníků jsem pozval pana Jana Čulíka, který prezentoval svoji knihu „Jací jsme". Došlo zde k dosti vyhrocené debatě mezi panem Čulíkem a studenty filmové vědy z Olomouce, při níž to skutečně jiskřilo.

Vždy jsem kladl důraz na posezení při skleničce. Na Tesáku to býval tradičně burčák, případně víno.

Ale tentokrát to již nechávám na chuti jednotlivých účastníků. Samozřejmě i zpěv a dobrá nálada patří k tomuto setkání.

À propos, jak a kdy jste se vy sám stal takovým filmovým fajnšmekrem, znalcem a nadšencem?

Filmovým nadšencem jsem od dětských let. Vzpomínám dodnes na filmy, které jsem viděl již v 1012 letech. Romeo, Julie a tma, Král Šumavy, Obžalovaný, Noční host a další. Sám nevím, proč mě tyto filmy v tak útlém věku zaujaly. Systematicky jsem se pak začal věnovat filmu někdy od počátku 70. let.

Jmenujte, prosím, pár skutečně významných a známých osobností, které se Filmového Tesáku v minulosti zúčastnily. A můžete prozradit i to, o koho jste dlouhodobě usiloval, ale nikdy se nepodařilo jej či ji na Tesák skutečně dostat?

Za těch 17 let bylo na Tesáku hodně velkých osobností, nerad bych na někoho zapomněl. Připomenu tedy alespoň pana A. J. Liehma, Juraje Herze, Vojtěcha Jasného, Jana Schmidta, Hynka Bočana, Pavla Taussiga, Jiřího Krejčíka, Jiřího Křižana, Lenku Procházkovou a mnohé další. Bohužel se neuskutečnila účast Karla Kachyni, Věry Chytilové, Jana Němce, Františka Pavlíčka…

Jaká je to pro vás změna, když Filmový Tesák opustil Tesák a za účasti nového spolupořadatele společnosti FILMFEST, se koná na jiném místě Hostýnsko Vizovických vrchů, v roce 2016 nad Vizovicemi?

Samozřejmě je velmi příjemné a lichotivé, že se našel takto renomovaný partner, který má zájem o moji práci a nabízí vytvoření podmínek pro její rozvíjení. Hlavní změna je však velký pocit odpovědnosti vůči lidem, kteří jsou ochotni tuto akci navštívit přece jen každá změna je krokem do neznáma. A pak je tu i odpovědnosti vůči pořadatelům, kteří mi dali důvěru. Tu bych opravdu nerad zklamal.

Díky nedávné reportáži Českého rozhlasu, která obdržela i cenu mezi dokumentárními rozhlasovými snímky, o vás najednou ví mnohem více příznivců filmu. Bude to mít nějaký vliv na vaši neuvěřitelně rozsáhlou sbírku snímků a vaši obrovskou databázi? Co s těmito svými celoživotními díly vlastně dále zamýšlíte?

Svoje archivy stále rozšiřuji a snažím se je propagovat i na veřejnosti. Velký zájem o spolupráci v poslední době projevuje město Bystřice pod Hostýnem, kde již od poloviny 70. let žiji. Spolu s několika přáteli a studenty jsme zahájili digitalizaci téměř 40 tisíc rukopisně zpracovaných profilů osobností naší kinematografie. Doufám, že mi ještě bude dopřáno pár let zdraví a že se mi podaří najít někoho, kdo by v započatém díle pokračoval.