Na fotografování sice podle svých slov nemá čas, ale umění jiných věší na hřebík. Zdá se, že úspěšně a pěkně.

Jak byste profiloval Galerii pod Radnicí?

Prodejní galerie výtvarného umění – bez laciného podbízení se.

Na jaký druh umění se zaměřujete?

Současné české výtvarné umění – obrazy, grafika, socha, plastika.

Kdo je vaším divákem, kdo kupcem?

Spektrum návštěvníků je široké, množina opravdových kupců výrazně menší.

Jaká umělecká díla jdou „na odbyt“?

Co se týká regionálních autorů, nejprodávanější jsou kvaše, krajinky. Ale zajímavé jsou i geometrické obrazy Michaely Kuklíkové, i když se jich prodalo méně.

Samozřejmě si chceme zachovat kvalitu, ale vždycky musíme nabízet i něco prodejného, například kalendáře nebo již zmiňované kvaše. Mezi populárním uměním a tím vysokým je tenká hranice. Každý si tu hranici může posunout. Každý si to posunutí, tu hranici může obhájit jinak.

Všichni vědí, co je vysoké umění. Ale nakonec všichni jdou a stejně si koupí něco, co se jim bude líbit, ne to, co má punc vysokého. Je třeba ale tu hranici udržovat v rovnováze, nesklouznout k populismu. V tom spočívá strategie prodejní galerie.

Jaká jsou kritéria výběru děl, která půjdou do aukce, jsou na prodej?

Nejsme aukční galerií. Jediná aukce ve spolupráci s aukční galerií byla vlažná.

Sledujete současné trendy v umění – snažíte se na ně nějak reagovat?

Každý galerista sleduje vývoj současného umění a v rámci možností na něj reaguje tím, že pořádá výstavy a umění prezentuje.

Jaký je podle vás vztah Zlínských k umění?

Zlín je malé město a okruh zájemců o výtvarné umění je omezený a nezávisí pouze na kvalitě a kvantitě, ale také na informovanosti. Kulturní povědomí se v lidech musí neustále pěstovat. Je tu určitý okruh lidí a ten navštěvuje pravidelně určité akce, vernisáže. Zájem o umění, obrazy po úvodních akcích uvadá. Je to přežívání z hlediska této prodejní galerie.

Duben i květen rozpučí literární, filmové festivaly nebo festivaly výtvarného umění. Uvažujete, že se nějakou akcí přidáte?

Když někdo přijde s konkrétní nabídkou, nebudeme se bránit. Ve většině případů neříkáme ne.

Probíhá nějaká spolupráce mezi vámi a ostatními galeriemi?

Není důvod. Již několikrát se stalo, že nám jiná galerie ´vykradla´ nápad těsně po ukončení výstavy u nás. A výtvarníka si pod příslibem zisku přetáhla k sobě. Někteří jim skočili na lep a pak mnohdy zjistili, že galerie své kupující zákazníky nemá. Mrzí mě, když se to stane s výtvarníkem, kterého jsem si sám objevil.

Otevíráte brány i mladým, začínajícím umělcům?

Pokud mě práce zaujmou, je možnost je vystavit v Kafírně (prostor patřící galerii). Uvedli jsme již čtyři výstavy. Mezi nimi byla i výstava absolventských prací, grafik, olejů, studentů univerzity třetího věku.

Po výstavě Tomáše Hřivnáče navštíví galerii jaký autor či autorka?

Bude tu výstava o Kristoforim. Zlín je po Karlových Varech, Praze třetím městem České republiky, kde se budou Kristoforiho obrazy vystavovat.

Jak se vám podařilo získat právo na vystavování Kristoforiho děl?

Jde o kontakty a důvěru v galerii. Souvisí to i s tím, že není důležité prodávat za každou cenu, je důležité budovat si kontakty.

Chystáte také výstavu Jana Saudka…

Ano, Jan Saudek se tu objeví koncem května i se svou zcela novou a pro něj ideální ženou. Zvolil si ji podle svých obrázků – ženu kyprých tvarů. Ona sama také fotí. Všechny Saudkovy ženy fotily. Kdysi jsme vystavovali fotografie Idy Saudkové. To byla manželka jeho syna. V jejich fotkách není přesný rukopis Saudkových fotek, jako je tomu u Sáry, jeho bývalé ženy. Ta Saudka doslova vykradla, nakonec i právně. Orientovat se v Saudkově rodině je vůbec velice složité.

Dagmar Plamperová