Co vám běželo hlavou, když jste se o ocenění dozvěděl?

Člověk to neslyší rád, ale nelze se tomu vyhnout. Já tu cenu přijímám s potěšením hlavně za Miloše Macourka, mýho kamaráda, který je ve věčných lovištích, takže jsem se ho ani nemohl zeptat, zda mám cenu přijmout. Což bych normálně udělal. Ale když neříká nic, tak cenu přijímám.

Jak zásadní váhu přikládáte tvorbě, která je jedinečná?

Kupodivu, i když jsem hodně skeptický na všechno, tak si myslím, že zlínskej festival, práce pro děti je něco specielní. Je ovšem pravda, že kvalita se dobou mění. Nemyslím si, že k horšímu, ale je prostě jiná jako každá doba je jiná a žádná za moc nestojí.

Co vás baví na tvorbě pro děti?

V podstatě si pamatuju, že když jsme dělali třeba filmy na Barrandově s Milošem Macourkem a Jaroslavem Doubravou tak jsme vždycky na kousek filmu, který byl hotov, pozvali několik lidí, kteří tam něco čistili, jestli se v určitých momentech zasmějou, nebo ne. A většinou se něčemu pochechtávali, ale když jsme vzali skupinu dětí, okamžitě reagovaly. Doba byla příznivá pro děti, protože zas tolik zábavy kolem nás nebylo. Ať žije inteligence dětí. Doufám, že nepůjde dolů jako jde celá inteligence Evropy.

Co vás na tom baví, co vám to dává?

Člověk si může fantazii pustit na špacír a pak že děti to akceptujou. Ať už jsem dělal animovaný filmy, když jsme dělali celovečerní loutkovej film Robinson Crusoe, byla to práce na dva roky. Byla to zábava. Celý tým lidí se našel ve své práci, bavilo je to a nás samozřejmě taky. Práce má být zábavou, i když si myslím, že u někoho ani ne tak moc, ale zaplať pánbůh u nás to tak bylo.

Kterou postavičku máte nejraději ze své tvorby?

Tady musí být člověk opatrnej v tom, co řekne. Měl jsem rád filmy, který jsme dělali s Milošem Macourkem. Dělali jsme je pro dospělý. Pak přiletěla múza, dala nám oběma pohlavek, už toho nechte a dělejte něco pro děti a je pravda, že Miloš Macourek najednou v sobě objevil množství inspirace. Filmy pro děti oslovily nejen nás, ale i děti.