Po dílčích úspěších se spolek rozhodl pro něco většího. Rozjel ochotnické divadlo, které bylo originálně propojeno s filmem. Scenáristkou, režisérkou i vedoucí členkou souboru je až do nynějška Jaroslava Hynštová.

Scénáře pro všechny divadelní hry prý píšete sama. Jak jste se k tomu dostala?

Ano, to je pravda. K divadlu jsem se dostala čirou náhodou. Vystudovala jsem filmovou vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci a láska k filmu mě přivedla právě do Filmového klubu Třetí oko. Podílela jsem se hned na prvním skeči Nostalgyja, která však trvala pouhých dvacet minut. Postupně se tyto filmově-divadelní útvary rozrůstaly a vlastně na mně zůstala ta tvůrčí činnost. Velmi ráda něco vymýšlím, hlavně mě to baví. Je krásné sledovat, jak se můj scénář jako základní kámen během zkoušení za pomoci herců brousí do krásného drahého kamene.

Kde berete inspiraci?

Inspiraci beru především z filmu, mého největšího koníčka a vlastně i povolání. Každý rok se snažím zparodovat jeden filmový žánr. Od roku 2004 byly na luhačovických divadelních prknech 
k vidění např. komedie v duchu pohádky (Pohádky naruby), sci-fi (Marvinův průvodce po Luhačovicích), telenovely (Luhanovela aneb Jak José Armandovi ukradli sombréro), hororu (Horororošáda), detektivky (Jercule Parrot a Vraždy v lázních), westernu (Rychlé kulky v Creegle Townu) a bondovky (James Blond – Agent, který mě rajcoval).

Jaká vaše divadelní hra sklidila největší ohlas diváků a byla nejúspěšnější?

Dle mého to byla parodie na telenovely Luhanovela aneb Jak José Armandovi ukradli sombréro z roku 2008, díky níž náš spolek prorazil a od té doby hrajeme regulérní divadelní kusy. To znamená, že jsme přestali být jen doplňkem filmového klubu jako skeče před projekcí.
Vaše představení jsou známá na poměry „amatérského souboru" i skvělými rekvizitami a převleky. Kdo je vymýšlí a vyrábí?

V tomhle máme převeliké štěstí, že již od prvních krůčků našeho souboru s námi spolupracuje skvělá kostymérka a tvůrkyně kulis Gabriela Gergelová. Já jí vždy sdělím svou představu a ona svým uměleckým citem je posléze ještě obohatí.

Vaší poslední úspěšnou hrou je Ro©k na vsi. Můžete o ní prozradit více těm, kteří ji ještě neměli možnost vidět?

Ro©k na vsi je naše výroční 10. hra. Ro©k na vsi je poctou všem rockovým a metalovým legendám a velkou poklonou všem fanouškům tohoto žánru. První nápad na téma padl při posezení u pivka s našimi divadelníky a zároveň hudebníky Pepou a Zdeňou. Řekli jsme si, že bychom ty ospalé Luhačovice měli trochu rozparádit pořádným rokenrolem.

Předpokládám, že pro výroční hru jste chtěla přinést divákům něco netradičního.

Přála jsem si vytvořit něco jiného, než dělám každý rok, to znamená opustit žánrovost našich her a napsat jednoduchý příběh inspirovaný i námi samotnými. Musím říci, že to byla dobrá volba a že se mi psala hra úplně sama.

Takže to nakonec nebylo až tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát?

Šlo to opravdu dobře. Samozřejmě jsme využili toho, že máme v souboru tak skvělé muzikanty a rozhodli se zakomponovat živé vystoupení fiktivní kapely Inseminátor. Byl to rovněž další pokus přijít s něčím novým. Ve westernu se zpívalo, v Blondovi tančilo a v Ro©ku na vsi se navíc hraje naživo.

Jednu z hlavních rolí v této hře hrají i opravdoví rockeři a hudebníci. Jeden z nich je zpěvák známé hard-corové kapely kapely Forrest Jump – Michail Fabien, který mimochodem otextoval několik věcí na novém albu skupiny Arakain, pojmenovaném Adrenalinum. Jak se s těmito metalisty pracuje?

Michail Fabien s námi vystupuje již několik let a my si samozřejmě velmi ceníme jeho hudební tvorby, ale pro nás je to prostě Pepa, jeden z nás. A jak se s takovým metalistou spolupracuje? Můžu vás ujistit, že zcela normálně, tak jako s každým členem. Někdy se samozřejmě jeho vzpupnost projevuje v počátečním rádoby nechutenství k mým představám o jeho roli, ale holt režisérka se musí poslouchat. A pak tomu přijde na chuť a užívá si své role do posledního metalového dechu.

Jak hodnotí jeho herecké výkony fanoušci jeho kapely, kteří ho zřejmě znají trochu jinak?

Pro diváky a příznivce Forrest Jump je legrace vidět jejich frontmana jako barovou tanečnici ve westernu či jako diskomaniaka v kostýmu ze 70. let tančícího dle kroků Johna Travolty z Horečky sobotní noci.

Co plánujete do budoucna? Nosíte už v hlavě nápad na další hru? Prozradíte, o čem bude a kdy byste ji chtěla mít hotovou?

Naši věrní fanoušci si jistě všimli, že v letošním roce se neudála žádná premiéra nové hry. Bylo to z toho důvodu, že jsme všichni v souboru včetně mě cítili, že si musíme dát menší pauzu a poté se uvidí, zda budeme pokračovat v naší práci.

Pokud se na podzim sejdeme, začnu psát hru, kterou mám v plánu již dlouhou dobu – americkou gangsterku z 30. let. Ráda bych pokračovala v žánrovosti našeho divadla, a vzdala tak hold filmům Neúplatní, Někdo to rád horké či Tenkrát v Americe. Premiéru by měla mít v dubnu roku 2015.

Kde mohou diváci v nejbližší době zhlédnout některé z představení vašeho souboru Jednou za Rok?

Představení Jednou za rok? bohužel moc necestuje. Letos jsme sice navštívili Litomyšl s naší starší hrou o Jamesi Blondovi, ale plány nemáme žádné. Leda že by nás chtěl někdo pozvat:-)

ROMAN BUČEK