VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Julina hraje biskupa, který dává rozkazy k likvidaci vesnic

ROZHOVOR / Vrcholí veřejná internetová sbírka, jejíž výtěžek doplní rozpočet nezávislých tvůrců historického filmu Pláč svatého Šebestiána.

29.7.2017
SDÍLEJ:

Zdeněk Julina oblékl kvůli natáčení těžkou zbroj.Foto: Zdeněk Vévoda

Snímek chce ohromit fanoušky středověku a filmového dramatu, a měl by se na plátnech objevit v roce 2018. Točit se začalo na podzim 2016, hlavní část natáčení je plánována na srpen, kdy se bude točit na Lednicku a také v exteriérech Bílých Karpat.
Autoři sázejí na pestré herecké obsazení. Jednu z rolí přijala také výrazná tvář zlínského divadla Zdeněk Julina. „Hraji tam tu nejzápornější postavu. Biskupa, který je hybatelem celého děje a dává rozkazy k likvidaci vesnic,“ řekl Julina.

Na co z natáčení rád vzpomínáte?
Byla scéna, kdy biskup sedí, jí holoubátka a někdo mu přijde něco oznámit. „Jasně, holoubátka, to bude půlka kuřete,“ říkal jsem si. Donesli mi opravdu čtyři nadívaná holoubata. Soused zabil holuby a maminka je připravila, aby se mohlo natáčet. Ve francouzských restauracích za to dá člověk tisíce a tady mi řekli: „Jen to pořádně pomačkejte, ať to vypadá.“ A tak jsem poprvé v životě ochutnal holoubě. A doufám, že naposled. Je to sice výborné, ale ten pocit, že jíte mláďátko … Kuře mi nevadí, tohle mělo ale takové malinkaté kostičky.

Jak jste se k filmu Pláč svatého Šebestiána dostal?
Nevím, jak na mě přišli. Poprvé mě oslovili někdy v lednu nebo únoru. V březnu jsme měli schůzku a ještě ten měsíc jsem měl natáčet. Zarazil mě ale poslední obraz, kdy biskup stojí v řece a chytá raky. Vím, že se to vždycky protáhne a stát půl dne v řece v březnu asi nebude zrovna příjemné.

Nakonec se to točilo až v květnu. Napřed plánovali, že raky objednají z Ruska, ale radši hrdinně naskákali v okolí Lednice Valtice do říčky, pět raků nachytali a pak je pustili zpět do přírody, aby se jim během převozu nic nestalo.

Bude podle vás film skutečně podle historie?
Snaží se o věrohodnost. Všichni v historických kruzích je znají a fandí jim, spolupracují s různými spolky. Bude tam určitě spousta akčních záběrů. Problémy jsou například s oblečením, protože některé barvy se tehdy až tak nepoužívaly.

Mám tam třeba kalhoty nějaké barvy, které bych v té době mít nemohl. Film proto musí být černobílý. Nějaké kousky jsem už viděl a tím, jak je to takové syrové, to je o to působivější.

Co říkáte na dva režiséry?
Je to až s podivem. Režisér musí mít vždycky pravdu, a tady ti dva se doplňují a funguje jim to. Jsou fakt dobří.

Proč jste točili zrovna v Lednicko-valtickém areálu?
Natáčení tam jde samo. Natočíte jen, jak někdo stojí, za ním obrovský zámek a máte hotovo. Ať se podíváte na jakoukoliv stranu, je to tam nádherné. Historické, lesy, parky. Navíc, všichni jsou z toho regionu. Třeba jeden, který mi dělal páže, tam řídí loďku a dělá průvodce. Říkal mi, že umí říct „ledňáček“ asi v osmnácti jazycích.

Bylo natáčení v něčem jiné, než jste zvyklý?
U normálních filmů je vše nachystané před tím, než přijdou herci. My jsme vzali kameru a hledali nějakou tůňku v lese. „Pane Julina, tady vlezte do vody. Pojďte honem, slunko ještě svítí, tak se sem postavte,“ oznámili mi, když jsme přišli k nějakému jezírku. „Zkuste aspoň někdo, jak je to hluboké,“ prosil jsem je a klackem šťoural do vody, abych tam po krk nezahučel v drátěné košili. Stál jsem úplně na krajíčku a stejně jsem byl do půli lýtek v bahně. A pomalu klesal. A oni: „Jo dobrý, to natočíme. Zavolejte ještě toho koně!“ Tak tam došel chlapík s koněm a já se pořád propadal. Komárů jak sviňa, všichni jsme se pořád plácali. „Je to dobré, tak pane Julina ještě jednou,“ říkali mi. A kameraman: „Né, to je dobrý.“ „Tak to je dobrý, nashledanou,“ oni na to. Jsou to bojové podmínky, peníze shánějí ze dne na den a nikdo neví, kdy to bude hotové. Hrozně jim ale fandím, mohlo by to být opravdu dobré. Mají velké plány. 

Jak vám bylo ve zbroji?
Buďte ráda, že jste ženská. Vůbec nechápu, jak v tom bojovali. A to jsem měl jen takovou lehčenou s drátěnou košilí, ne úplně do boje, a normální holinky. Je to vážně strašně těžké. Když to ze mě po šesti hodinách sundali, myslel jsem, že uletím.

Je rozdíl hrát před kamerou nebo v divadle?
To je úplně něco jiného. Zlínské divadlo má jeviště druhé největší v republice. Tady když hrajeme, lidé třeba v páté řadě už vůbec nevidí, kam já se dívám. Loni, když jsme natáčeli film Kvarteto, který jde do kin 30. listopadu, mi režisér Miroslav Krobot říkal, ať nehraju tolik očima, že pořád koukám na všechny strany. V divadle divák vůbec netuší, jaké mám oči, ale na kameru musí člověk šetřit každým pohledem. My z velkých divadel se před ní vždycky nějak vrtíme.

Ale zase to můžete točit na víckrát.
V Kvartetu mám jeden dialog s Jardou Pleslem, který jsme natáčeli asi sedm hodin. Krobot pořád: „Ne, ty to oznamuješ. Musíš to říct jinak.“ Pak jsem stejně musel ještě do Prahy jednu větu přemluvit, aby byla do otazníku. A ve filmu to pak trvá třicet vteřin …

Pláč svatého ŠebestiánaAutorská dvojice Milan Cyroň a Tomáš Uher za sebou má už několik projektů. Historické drama s baladickými prvky, při kterém spolupracují se studenty Univerzity Palackého v Olomouci, se odehrává na území Svaté říše římské v roce 1348, kdy se Evropa potýkala s největší morovou epidemií. „Východiskem jsou projevy násilí vůči židovskému obyvatelstvu, k nimž během šíření moru docházelo. Právě ve strachu před morem byli židé identifikováni jako původci smrtící nákazy a v pogromech často hromadně zabíjeni,“ uvedl scenárista a režisér Tomáš Uher.

Záměrem je vytvořit co nejautentičtější obraz středověku, s nímž by navázali na přední díla českého historického filmu. „Přispělo nám zatím kolem 150 lidí, jsme blízko finální částce a věříme, že ji i o několik tisícovek překonáme. Přispěvatelé si často vybírají jako odměnu odkaz na film ke stažení, DVD či vstupenky na premiéru, nabízíme ale i možnost podívat se přímo na plac. Sbírka bude tvořit ale jen zlomek rozpočtu, bez sponzorů se neobejdeme,“ přiblížil mluvčí štábu Zdeněk Vévoda. Autoři sázejí na pestré herecké obsazení. V černobílém filmu Pláč svatého Šebestiána účinkují například držitel prestižních filmových cen Český lev a Cena české filmové kritiky Ondřej Malý a Matouš Ruml, který se proslavil v sitcomu Comeback (oba na snímku Zdeňka Vévody), herec činohry Národního divadla Filip Kaňkovský, herečka Kamila Janovičová, nebo Pavla Dostálová.

Autor: Marta Svačinová

Autor: Redakce

29.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Zlína (ve žlutém) v nedělním 11. kole  doma nečekaně vysoko podlehli Mladé Boleslavi 1:5.
11

Ševci inkasovali tři góly za sedm minut. S Mladou Boleslaví prohráli 1:5

Zlínští hokejisté (v modrém) v 16. kole extraligy doma hostili Liberec. Na snímku brankář Kašík

Kašík v euforii: Neskutečné. Straší nás minulé roky

AKTUALIZOVÁNO

Hokejisté Zlína předvedli další famózní finiš a zdolali Liberec

Další obrat dokonán! Hokejisté Aukro Berani Zlín dokázali dotáhnout další obrat. Tentokrát po dvou slepených gólech během 42 vteřin Liberec vedl 2:0. Jenže beranům stačily poslední dvě a půl minuty, aby vyrovnali na 2:2 Lotyši Robertsem Bukartsem a Ralfsem Freibergsem.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Výsledky voleb ze všech obcí v našem okrese

Emocemi a překvapeními nabitý volební víkend přinesl spoustu zajímavých změn, výsledků a reakcí. Tištěný pondělní Deník jich bude plný.  

Alena Gajdůšková: Radost mi kazí neúspěch, chci bojovat za pacienty

S rozporuplnými pocity se vrací do vrcholové politiky Alena Gajdůšková z ČSSD. „Z výsledků sociální demokracie jsem smutná a nešťastná. V kraji máme jediný mandát a získala jsem ho já. To je pro mě velice rozporuplné. I vůči Antonínu Seďovi, kterého takto ve sněmovně střídám a který byl vždycky slušným politikem,“ říká Gajdůšková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení