„Měli bychom mít své hvězdy slávy nejen ve Zlíně, ale i v Praze,“ smála se Tereza Ramba, kterou nejvíc mrzí, že si hvězdu nemůže vzít s sebou domů. Plánuje ale přijet znovu příští rok s rodinou a pochlubit se s ní.

Na festival si odskočila z natáčení filmu Zápisník alkoholičky, který momentálně naplňuje její veškerý čas. Na podzim dokončí další díly seriálu Docent s Ivanem Trojanem. Pak plánuje rok až dva pauzu, kdy se bude naplno věnovat rodině.

Jan Cina a Tereza Ramba při odhalení hvězd na chodníku slávy:

Zdroj: Iva Nedavašková

Jan Cina není na festivalu žádným nováčkem. Letošní ocenění v podobě hvězdy na chodníku slávy ho také velmi potěšilo. „Moc si ocenění vážím. Když jsem se dozvěděl, že dostanu hvězdu, byl jsem překvapený a nadšený. Zamýšlel jsem se nad posláním herectví a tím, co to pro mě znamená,“ dodal Jan Cina.

Zlínské publikum jste si získali svou bezprostředností. A čím si získal Zlín vás?

Tereza Ramba: Zlín miluju, natáčela jsem tady dlouho seriál Znamení koně. Hodně času jsem strávila v Napajedlech, prožívala jsem zrovna první velkou lásku. Přítel za mnou jezdil z Prahy, takže mám na Zlín romantické vzpomínky. Strašně jsme tady řádili i s Richardem Krajčem a Jirkou Mádlem. Ti přišli vždycky do baru, hned měli kolem sebe každý dvacet holek a nebylo možné se k nim dostat. Velmi si to užívali. Já jsem nikdy kolem sebe neměla dvacet chlapů. Chtěla bych dodatečně Zlíňánům vytknout, že mě nikdy neoslovili a nepozvali na skleničku. Teď už je pozdě, pánové…

Na chodníku slávy září hvězda Denička Tereza Ramba a čert Bonifác Jan Cina
VIDEO: Na chodníku slávy září hvězda Denička Tereza Ramba a čert Bonifác Jan

Jan Cina: Já jsem se jednou ve Zlíně na filmovém festivalu ztratil. Šel jsem se projít a skončil jsem někde v lesích u hřbitova s vybitým telefonem. A přišlo mi vlastně skvělý, že jsem z navoněného světa skončil v lese u hřbitova. To bylo krásný.

Jsme na dětském festivalu, co pro vás znamená dětský film?

Tereza Ramba: Dětský film je pro mě mnohem větší téma teď, když jsem matka. Začal mě zajímat dětský svět, při vyprávění pohádek si zakládám na tom, že se nespokojím jen s Karkulkou. Snažím se pohádky filtrovat a pouštět dobré. U staršího syna zatím nejsem moc oblíbená. Pouštěla jsem mu pohádkou O vánoční hvězdě, ve které hraju a po deseti minutách řekl, že je to blbost a mě vyměnil za kreslenou Tlapkovou patrolu. To mě trochu naštvalo (smích).

Za nejvyšší částku se vydražila klapka Jaroslava Němečka, kterou nový majitel získal za 140 tisíc korun.
Rekordní sumu vynesla klapka Jaroslava Němečka na aukci Salonu filmových klapek

Jan Cina: Děti v rodině i známých mě oslovují Bonifáci, tedy postavou z pohádky Čertí brko. Jen stále marně hledají, kde mám schované rohy. Tvorba pro děti je náročná, ale zpětná vazba je potom krásná. Děti jsou náročné publikum, měli bychom si vzít příklad z jejich upřímnosti, řeknou, co si myslí, čeho se bojí a co je baví. Díky nim znovu objevuju dítě v sobě, protože když jsem byl malý, tak jsem hrozně chtěl být dospělý. A teď naopak jsem rád za kousek dítěte v sobě, za tu dětskou ryzost. Myslím si, že obecně ale chybí v kinematografii zastoupení filmu pro puberťáky, kteří už nejsou děti, ale ještě úplně neví, kam patří. Je ale těžké uchopit tuto problematiku a publikum zaujmout. Dětská tvorba pro nejmenší je u nás skvělá, na celosvětové úrovni.

Jaký byl váš nejoblíbenější film v dětství?

Tereza Ramba: Krteček a určitě Vinnetou, toho bych vám mohla klidně přeříkat. Největší trauma z dětství mám, když mi moje sestřenice Kačka řekla, že už si se mnou nikdy na Vinnetoua hrát nebude.

Jan Cina: Určitě taky Krteček, který je naprosto geniální. A potom Šíleně smutná princezna, ve které teď dokonce hraju. Ve své době byla jiná, vizuálně zajímavá, vtipná a hudební.

Vzpomínáte na své první natáčení?

Tereza Ramba: Na to opravdu nezapomenu. V Českém Krumlově, poprvé bez rodičů, s kamarádkami. Bylo to výjimečné. V patnácti jsem si myslela, že herectví dělám pro tu práci. Teď po letech vím, že to dělám pro sebe. Je to mnohem vědomější a člověk už pracuje jinak. Díky herectví můžete prožít spoustu životů a zažijete spoustu věcí, které ostatní lidi nezažijí. Teď si z práce beru maximum.

Jan Cina: Začínal jsem s mnohem větším sebevědomím, hravostí a čistotou. S věkem a zkušeností přichází paradoxně mnohem více pochybností a více se nad herectvím zamýšlíte. Postupně se zase vracím k původní radosti, hravosti a objevování, kterou jsem tam měl dříve.