Její frontman Jaroslav Bobowski na to říká:V publiku vídávám i generaci svojí dcery

Ta obsahuje třináct skladeb a muzikanti z kapely věří, že se jejich fanouškům budou zamlouvat. Premier připravil pro své příznivce také řadu koncertů, nejen v regionu, ale také za jeho hranicemi. „Jejich seznam a také vše podstatné o naší kapele najdete na webových stránkách www.premier-rock.cz,“ říká zpěvák a kytarista skupiny Jaroslav Bobowski, který poskytl Deníku obšírný rozhovor.

Nové album vám loni vyšlo po osmi letech od toho předcházejícího. Proč byla pauza mezi nimi tak dlouhá?

Máte pravdu, poslední naše deska vyšla v roce 2002. Poté jsme si jako kapela dali pauzu, s tím, že se každý věnoval svým vlastním projektům, klubovým záležitostem a podobně. Premier jako takový byl dlouhou dobu u ledu. V roce 2009 jsme se pak pomalu začali dávat znovu dohromady a uvažovat o vydání alba. Jeho nahrání v roce 2010 pak považuji za takový zlomový moment ve fungování skupiny.

Má poměrně nevšední název. Co si pod ním mají posluchači představit?

Jejda. Je trošku kontroverzní, přiznávám. Rozhodně to nemá nic společného s jehlou jako takovou. Je to vytržená část textu jedné z písniček na nové desce. Kdo ji uslyší, jistě název alba rychle pochopí. Jedná se víceméně o jakousi alegorii.

Kde a kdy deska vznikala?

Materiál jsme sbírali prakticky během celého loňského roku a předpřipravovali jsme jej u našeho kytaristy Jardy Mikošky. Má totiž takové malé studio. Ke konci roku jsme pak dotáčeli ve zlínském studiu EMP u Luďka Malára.

Kdo se ujal jejího křtu?

Jak to tak bývá, křtů bylo několik. Toho snad možná nejzajímavější se ujala naše kamarádka DJka Jitka Pospíšilová. Nejvíce pak vzpomínáme na křest při tradiční zábavě v Hošťálkové.

Dá se obsah alba nějakým způsobem srovnávat s vaší předchozí tvorbou?

Těžko říci. Spojitost, kontinuita naší tvorby je myslím i tady zřetelná. Samozřejmě, rozdíl mezi naší deskou třeba z roku 1995 a touto aktuální je samozřejmě velký. Za ta léta člověk naposlouchá spoustu nové muziky, každý projde určitým vývojem, ale přesto si myslím, že nová deska je stále v rockovém duchu a jsou na ní dobré pecky, které budou mít na zábavách určitě ohlas.

Co videoklip, připravujete nějaký?

To je hodně aktuální záležitost. V nejbližších dnech bychom jej měli začít natáčet. Bude k první písničce z desky, která se jmenuje Dokola. Točit budeme v naší zkušebně v areálu Svitu a hledáme kompars mezi mladými lidmi, kteří by si v něm chtěli zahrát. Jsme zvědaví a moc se těšíme na ty, kteří dorazí a pomohou nám.

Kdo se ujme jeho režie?

Na jeho vzniku se samozřejmě budeme podílet i my, ale hlavní penzum práce bude ležet na bedrech party studentů filmu a designu. Hlavní slovo by měli mít Jan a Bernard Mikoškovi a Julius Filip.

Myslíte si, že se některá z vašich skladeb může stát takovým hitem jako kdysi Hrobař?

To je strašně těžké, něco takového předvídat. Zvlášť, když Hrobař byl opravdu megahit. Tehdy jsem se bavil třeba s Radkem Pastrňákem z kapely Buty. Ten mi řekl, že překročit stín takového šlágru je velmi těžké, ale dodal, že zázraky se dějí. Nová deska se nám ale líbí, některé písničky určitě ambice hitů mají, takže uvidíme. Vše se odvíjí zejména od toho, jak se album bude líbit lidem.

Jak je vůbec v dnešní době těžké, dostat svou písničku do celostátních rádií nebo televize?

Hodně. Pokud ta písnička je takový masový hit, jako kdysi právě Hrobař, pak je to už jednoduché. Vždy se vše odvíjí od toho, zda-li vás začnou hrát zásadní rádia. Jestliže se tohle podaří, máte vyhráno.

Velkou módou je v současnosti vydávání DVD z koncertů. Chystáte také nějaké?

Určitě. V létě se chystáme vystupovat na pódiích mnoha festivalů a právě z těchto akcí chceme posbírat materiál, který by pak DVD dal vzniknout.

V předchozích letech se složení vaší kapely hodně měnilo. Už je její současná podoba ustálená? Kdo pak případně představuje nejnovější přírůstek?

Loni přišel nový mladý bubeník Dan Wolcik, my ostatní jsme pak původní sestava, ve které jsme v roce 1994 natáčeli Hrobaře. Jak už jsem zmínil, stěžejní byl loňský rok, kdy jsme se dali znovu dohromady, řekli jsme si co a jak chceme dělat a v tuto chvíli jsme, co se týká složení naší formace, maximálně spokojení. Doufám, že to vydrží co nejdéle.

Přece jen hrajete už pěknou řádku let. Je o vaše koncerty pořád zájem?

Nebudu alibisticky tvrdit, že na nás chodí tisíce lidí. Nebyla by to pravda. Návštěvnost koncertů a zábav určitě není pro většinu muzikantu v současné době úplně nejlepší, ale držíme si solidní průměr. Na zábavách je nějaký standard kolem dvou set lidí a mám pocit, že v posledních měsících se lidé na živou muziku začínají vracet. V době, kdy začaly ve velké míře fungovat diskotéky, tak šla návštěvnost zábav a koncertů rapidně dolů. To už se ale srovnalo a teď je to v takových střídavých vlnách. Mladí lidé však začínají chodit, a to je dobře.

Změnilo se za dobu vašeho fungování nějak obecenstvo?

Změnilo se výrazně. Chodí na nás mladí lidé i ročníky, které na nás začínaly. V publiku tak vídám i generaci, ke které patří třebas moje dcera.

Poznáváte v publiku známé tváře?

Jasně. Jsou v něm stálice. Člověk si všimne a vzpomene si, že ty dotyčné už viděl a zná je. Je to vždycky příjemné. Existuje parta fanoušků, kteří na naše vystoupení chodí pravidelně.

Kde vystupujete nejradši? V klubech, na festivalech, zábavách nebo třebas plesech?

V tomto směru jsme velmi univerzální, i když zrovna zmiňované plesy nejsou úplně naší doménou. V tomto směru záleží hodně na lidech. Kolikrát může být vesnická tancovačka mnohem lepší než koncert v nějakém super rockovém klubu.

Dokážete si ještě představit Premier v jiné než rockové podobě?

Je pravda, že za ty roky už jsme různě experimentovali. Zkoušeli jsme taneční cover verze a další věci, ale myslím si, že styl, jakým se prezentujeme na …píchnu si Tě jehlou je ten, který chceme dělat a jenž je nám vlastní.

Viktor Chrást