V domě paní Ludmily jsou Velikonoce pořád. Kam se podíváte, visí její precizní výtvory.

„Kraslice mám pověšené všude. Celý rok je ani nesundávám. Mám to tu nazdobené pořád,“ usmívá se čiperná důchodkyně a už hledá v komoře krabici s potřebnými věcmi, aby mi přiblížila výrobu.

„Vajíčka mám svoje, od našich slepiček. Nejdříve musíte vajíčko vyfouknout a udělat v něm dírky. Pak si ho napíchnu na špejli, namaluju akrylátovou barvou a nechám zaschnout. Když to nekryje, přetřu ještě jednou. Pak vezmu špendlík, který mám napíchnutý na tužce a hlavičkou můžu začít zdobit,“ vysvětluje, zatímco přede mě předkládá vynikající domácí buchty.

Na otázku proč se dala právě na výrobu kraslic, s úsměvem odpovídá.

„Kdysi jsem to kdesi viděla a tak jsem to chtěla zkusit. Manžel mi udělal kolotoč, který mi moc pomáhá. Je to takové kolo, ve kterém je šest otvorů. V každém je víčko od litrové sklenky. Do nich dám voskovky různých barev. Pod kolem je kahánek a podle toho, kterou barvou chci zdobit, otočím kolem a plamen mi zahřívá příslušné víčko s roztavenou voskovkou. Aby se barvy nepřepalovaly, je kolečko výškově nastavitelné,“ popisuje zručná malířka.

„Do barev pak namáčím špendlíkovou hlavičku a zdobím vajíčka. Každá čárka na vajíčku je jedno namočení do barvy. Jaký motiv si vymyslíte, je na vás. Dobře se dělá bílou, když je třeba červený podklad. Když jsem neměla ještě kolotoč, měla jsem kelímky s barvou na volno, převrhla jsem je a popálila jsem si nohu. Proto mi manžel vymyslel ten kolotoč,“ dodává.

Za večer namaluje pět až šest kraslic.

„Když se daří. Když ne, tak s tím musíte prásknout a raději nedělat nic. Ale já jsem proti druhým břídil, spousta lidí dělá vajíčka,“ říká skromně Ludmila Fojtíková, která kraslice, kromě jarmarku, neprodává, pouze daruje.

Když tedy půjdete o Velikonocích po Sehradicích a rozhlédnete se, leckterou chalupu budou krášlit kraslice paní Ludmily.