O vlastní cukrárně jen snila, dnes její rodinnou cukrárnu znají lidé i v okolí

„Cukrařina mě bavila a tak jsem to chtěla zkusit,“ říká dnes dvaašedesátiletá úspěšná podnikatelka s tím, že tak ještě na konci osmdesátých let začala péct doma v jejich domku, ve sklepě.

„Tam mi to manžel trochu předělal, zrušili jsme prádelnu, garáž, sehnali jsme a nakoupili starší trouby, nějaký šlehací stroj a tak jsem začala, doma, na koleně,“ vzpomínala paní Marie.

Doma jí rodina pomáhala a tak zanedlouho začali své výrobky prodávat. Například na sídlišti Jižní Svahy ve Zlíně, kde měli stánek s koláčky, trubičkami a dalšími dobrotami. A lidé na jejich pečivo slyšeli, byli spokojení. Do pečení se nakonec zapojila celá rodina.

Podle starosty Petra Černocha je Kašava místo, o které je potřeba se starat

„Každý, kdo měl ruce a nohy,“ usmála se paní Marie. Doplnila, že tak začala dodávat své zboží do cukráren. Nejdřív do Zlíňanky ve Zlíně, pak do cukrárny ve Slušovicích.

„Nakonec to bylo nějakých třináct cukráren,“ doplnila paní Marie při vzpomínkách na začátky její cesty za dobrým a vyhlášeným jménem jejich cukrárny.

Z pár bedýnek dodávek se po nějaké době stalo pravidelné zásobování, objednávky narůstaly, proto nakonec Marie Šarmanová zaměstnala postupně další dvě cukrářky. A nastal čas splnit si svůj sen - mít svou vlastní cukrárnu.

„“Zpacifikovala“ jsem manžela, že by to chtělo nějakou cukrárničku, nakonec jsme se dohodli a pustili jsme se do toho. Obec nám tenkrát umožnila využívat prostory pod nákupním střediskem, kde jsme naše výrobky prodávali v pátek a v sobotu. Tam jsme prodali to, co jsme přes týden napekli,“ zmínila paní Marie.

S manželem nakonec koupili pozemek a v roce 1994 začal manžel stavět dům, kde vybudoval cukrářskou výrobnu.

„V té době to ale ještě byla hrubá stavba a my jsme to za pochodu dostavovali, chodili jsme tady po fošnách,“ vzpomínala dál paní Marie, dodala, že než se jejich dům s výrobnou a cukrárnou dostal do současného stavu, trvalo to patnáct let.

Mezitím vyrostly i děti manželů Šarmanových. A šly doslova ve šlépějích svých rodičů.

Kašava vzkvétá díky množství investic. Jsou i další plány

„Jeden syn se vyučil cukrářem, druhý kuchařem, dcera je servírka,“ usmála se paní Marie.

A má důvod, protože ví, že o jejich cukrárnu bude dál dobře postaráno. A i když tuší, že syn, který se cukrařinou zabývá, vnese do jejich tradiční výroby nové prvky a nové nápady, přesto ona sama je zastáncem tradiční cukrářské výroby.

„Musela jsem mít vypracovány normy, ale ty klasické, obchodní mi nevyhovovaly, proto jsem přenesla své domácí recepty do svých norem a spojila je s těmito,“ zmínila paní Marie s tím, že šlo zřejmě o dobré rozhodnutí, protože právě jejich cukroví si zákazníci oblíbili a jsou sním spokojeni.