Práce u Baťova kanálu a sport mě pohltily, říká Bártek

Právě na zarazickém pažitu strávil krásné dvě desítky a zažil mnoho nezapomenutelných okamžiků. To přesto, že se jako obránce nemohl často radovat ze vstřelené branky. „Samozřejmě mi ale některé v paměti utkvěly. Dal jsem například branku ve vítězném derby proti Vnorovám, na které přišlo 250 platících diváků,“ vzpomíná zarazický bek.

Zdroj: archiv Deníku a klubů

Byl i u historického úspěchu tamního fotbalu. Tím byl postup do krajské soutěže. V zápase s Moravským Pískem, v němž hráči Kenu slavili postup, rozvlnil i síť. „Jsem rád, že jsem u něj mohl být. I když musím říct, že jsem nepatřil mezi ty úplně největší tahouny, ale byl jsem součástí mužstva, které postoupilo do I.B třídy. Hráli jsem tehdy i proti Bavorům, které měly v základu bývalé prvoligové fotbalisty Brna, jako byl brankář Radim Vlasák či ofenzívní Róbert Kafka a podobně. Bylo to příjemné,“ pokračuje Bártek.

Zdroj: archiv Deníku a klubů

Jako obránce si vybavuje i dvě kuriózní červené karty. „Už jsem měl jednu žlutou kartu z první půle, ale když jsem dal v závěru utkání gól, tak jsem si nemohl odpustit oslavu a hození dresu diváků. Za to následoval druhá žlutá a červená. Vždycky jsem se ale snažil hrát slušně,“ připomíná si na vyloučení střelec branky.

Zdroj: archiv Deníku a klubů

I podruhé odcházel předčasně do kabin po druhé žluté kartě, a to v derby na těžkém terénu. „Utkání pískal můj kamarád Ivan Šerfözö, ale ani jemu nezbývalo nic jiného, než mě po druhé žluté kartě vyloučit. Ještě z toho vznikla strkanice, po níž byl vyloučen i Ivoš Svoboda ze Vnorov. Tak jsme šli do sprch oba,“ říká bývalý obránce.

Zdroj: archiv Deníku a klubů

Ten jen v současnosti nejen funkcionářem zarazického klubu a okresního fotbalové svazu, ale diváci jej mohou vidět i na domácích utkáním s praporkem. „Na lajně jsem strávil už více utkání, než jsem chtěl. Snažil jsem u toho být férový. Vím, že mi jako hráči velice vadilo, když laik schválně otočil aut. Nechci být stejný, uvědomuju si, jaké to bylo nepříjemné. Přece nebudu někomu ve třetí třídě kazit fotbal… Na této úrovni se hraje pro radost, pro zábavu,“ zamýšlí se občasný asistent rozhodčího.

Zdroj: archiv Deníku a klubů

Zároveň je předsedou okresního sdružení České unie sportu. „Mám velkou radost, když se nám podaří pomoct našim sportovním klubům a sehnat jim nějakou podporu. Přiznejme si, že drtivá většina finanční odpovědnosti leží nyní na obcích a městech. Bez nich by nefungoval sport nikde na okrese. Jsme rádi, že část odpovědnosti na sebe bere i stát. A pomáhá s provozem sportovních oddílů, což je dobře,“ říká předseda okresní organizace České unie sportu.

Zdroj: archiv Deníku a klubů

Právě začíná s příjem žádostí o dotace z programu Můj klub. „Myslím si, že je to velmi dobrý dotační titul pro všechny sportovní kluby nejen pro fotbalové. My fungujeme jako konzultační a poradenské centrum pro všechny sportovní kluby z okresu, které chtějí podat žádost. V tom jim pomáháme,“ přibližuje Bártek aktuální pomoc unie, jejímž okresní předsedou je už šest let.

Zdroj: archiv Deníku a klubů

Ještě déle je ředitel obecně prospěšné společnosti Baťův kanál. „Ještě jako kluci jsme na něj chodívali bruslit a hrát hokej. Taky jsem kolem něj chodíval se psem nebo jezdil na kole. Už jako dítě nebo mládežník jsem si říkal, že by bylo fajn, kdyby po něm pluly lodičky. Připadlo mi to ale jako neskutečná chiméra, a že tento zázrak se nikdy nemůže stát,“ vzpomíná Veselan.

Zdroj: archiv Deníku a klubů

Už před více než dvaceti lety se přihlásil do konkurzu, který tehdy vyhlásila Agentura pro rozvoj turistiky na Baťově kanále. Hledala koordinátora pro první evropské projekty. „Šéfem byl pan architekt Ondračka, který myšlenku obnovy Baťova kanálu pro cestovní ruch v regionu rozjížděl. Dostal jsem se do jeho týmu. Po pár letech se zjistilo, že by bylo fajn založit nějakou organizaci, která se bude Baťovým kanálem zabývat i z pozice propagace, provozování hlavního informačního centra a bude vydávat propagační materiály, povede internetové stránky a bude iniciovat rozvojové projekty v celé délce kanálu,“ popisuje Bártek vznik obecně prospěšné společnosti Baťův kanál. Ta byla založena v lednu 2002. „Správní rada mě tehdy jmenovala do funkce ředitele. Tím jsem v podstatě doposud. Na Baťově kanále jsem od roku 1999, takže jsem docela inventář,“ směje nyní jednačtyřicetiletý muž.

Zdroj: archiv Deníku a klubů

Jak říká, současná práce ho naplňuje. „Je zajímavá. Něco se tvoří, něco nové vzniká a něco nového se rozvíjí. Pořád to žije, což je moc příjemné. Na druhé straně mě tato práce zcela pohlcuje. Když člověk něco takového dělá, tak ví, že když zavře dveře kanceláře, tak mu práce nekončí. Nekončí mu proud myšlenek v hlavě, s tím zůstává non stop. Beru to jako takové poslání. Baťův kanál se tak stal takovou přirozenou součástí mého života, podobně jako sport a fotbal,“ svěřuje se Bártek, který se časem z kanceláře přemístil i za kormidlo lodi. „Jak mě ta práce pohltila, tak jsem si udělal zkoušky pro vůdce malého plavidla, mám i lodníka třetí třídy, takže můžu sloužit jako lodník na osobní lodi. Nemám ambici se stát kapitánem, to zatím nechávám jiným,“ dodává s úsměvem ředitel, který je i nadšeným hokejistou. V amatérské lize hájí barvy vnorovských Plamenů. S manželkou navíc rád jezdí na kole i běhá. 

Zdroj: archiv Deníku a klubů