Kliknutím zvětšíteNárodní tým vedl do boje poprvé a naposledy ve funkci kapitána Tomáš Kaberle. Češi hráli pod jeho dohledem dobrý hokej, jenže nepřešli přes čtvrtfinále, kde je zastavil švédský brankářský fantom Henrik Lundqvist a smolné branky v závěru.
Seriál DeníkuZáběr na Tomáše Kaberleho chvíli poté, co Švéd Weinhandl ve čtvrtfinále ve čtvrté minutě prodloužení zastavil naděje Čechů, byl výmluvný.
Kladenský obránce s céčkem na prsou jakoby nechápal, že je konec. Vždyť Češi měli čtvrtfinále tak dobře rozehrané. Sedm minut před koncem vedli 2:1, když Radim Vrbata nádherně proměnil trestné střílení. Nezastavila ho ani šokující reklamní pauza, kterou kanadská televize nasadila těsně před exekucí nájezdu.
Pomsta se vším všudy
Bohužel, jindy hrdina českého národního týmu Milan Hnilička nebyl ten večer tak dobrý jako protějšek Henrik Lundqvist. Propustil ránu Nilsona a v prodloužení jen vyrazil nahození Stralmana, po němž přišel drtivý zásah Weinhandla.
Ten přitom viděl jen na jedno oko, kariéru mu totiž vážně narušil český hráč Michal Trávníček, po jehož zásahu ještě mezi juniory šikovný Švéd celou kariéru viděl jen napůl. Tady se Čechům pomstil dokonale.
V Kanadě se přitom povedlo trenéru Aloisi Hadamczikovi složit silné mužstvo. Špatně na tom nebyli ani ostatní sledovaní. Přece jen hráči z NHL to měli po skončení základní části či po vyřazení z play-off blízko, a tak na účast kývly i velké hvězdy jako Alex Ovečkin, Danny Heatley, Patrik Kane, Teemu Selänne, Saku Koivu, Marián Hossa, Anže Kopitar a další.
Naopak Jaromír Jágr, mimochodem tehdy spoluhráč Henrika Lundqvista v New York Rangers, po smolném vypadnutí ve druhém kole Stanley Cupu s Pittsburghem účast odmítl. Končila mu smlouva v zámoří, hledalo se místo pod platovým stropem, jednalo se i o přesunu do sibiřského Omsku. Hlavní česká hvězda tak scházela.
Hadamczik měl Kaberleho v oblibě. Sázel na jeho kreativitu a nadšení pro hru, věřil mu jako člověku. V týmu měl přitom i další zkušené borce jako Patrika Eliáše, Michala Rozsívala nebo Marka Židlického, ale céčko nechal našít na prsa skromného Kladeňáka.
Chyběl však předchůdce David Výborný, jehož si Kaberle hodně vážil.
„Pro mě to byla největší osobnost. Dvanáct let na mistrovství světa, to už je něco. Asi by bylo dobré mu zavolat a zeptat se co a jak,“ plánoval tehdy Tomáš Kaberle, obránce Toronta Maple Leafs, kde se kolem něj točila prakticky celá hra.
Dodal, že na něm a asistentech Patriku Eliášovi a Filipu Kubovi bude, aby se ostatní snažili vyhecovat v zápasech.
Kaberle už za sebou pár slavných akcí měl. U zlatého hattricku ještě scházel, ale ve Vídni 2005 jako nejlepší český obránce už zlatou medaili vybojoval. Měl i stříbro z Rigy 2006, a tak už nemusel žárlit na staršího bráchu Františka, který reprezentoval častěji a měl dokonce pět mistrovských titulů.
I proto toužil Tomáš, aby se mu přiblížil. Na MS patřil k hlavním hvězdám, vždyť v sedmi zápasech zaznamenal deset kanadských bodů a byl vybrán do All Stars celého turnaje, který jindy bývá určen hlavně borcům, kteří hráli o medaile.
Kaberle by vše vyměnil za úspěch týmový, k němuž bylo v roce 2008 v Kanadě blízko. Byl by to jeho poslední úspěch na mistrovství světa, tehdy totiž ve svých třiceti letech ještě netušil, že si sice ještě dvakrát na vrcholné akci zahraje, ale šlo o olympiády ve Vancouveru a Soči.
Tam už sice Češi měli k medailím daleko, ale Tomáš Kaberle se možná největšího úspěchu kariéry přece jen dočkal, v roce 2011 po výměně do Bostonu došel s Bruins až do finále Stanley Cupu a ten po sedmizápasové bitvě s Vancouverem získal.
„Vím, jaká je to dlouhá cesta se k tomu prokousat. Je to šestnáct vítězných zápasů ve čtyřech sériích. Je to to nejtěžší, co se dá získat. Olympijské zlato nebo mistrovství světa je v daleko menším časovém horizontu,“ říkal poté hrdý otec František Kaberle starší, sám mistr světa z let 1976 a 1977, hrdý zakladatel hokejového rodu Kaberleů, kteří vybojovali dohromady devět zlatých placek z MS.
Těžko překonatelný rekord jedné rodiny.
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
