„Baťa," začal František. Další jméno už v hodině vlastivědy sdělit nestihl. „Cože? Ty nevíš, že to je ten největší vykořisťovatel?," začala na něj skutečně hodně řvát soudružka. Následovala asi desetiminutová přednáška o prašivých imperialistech, zaprodaném kapitalismu apod. Zkrátka o věcech, kterým ani ne desetileté děti opravdu „rozumí". Uběhly necelé dva roky, a soudružka, pardon, už paní učitelka, chodila po chodbě s trikolórou, na náměstí zvonila klíčemi a na Baťu by jistě neřekla půl slova špatného. No, hodně lidí tenkrát změnilo chování.

A teď střih. Je přes 20. let od Listopadu, a 80. let od úmrtí Tomáše Bati. Když posloucháte zejména mladé lidi kolem, často mají podobný postoj k Baťovi jako soudruzi. Také jím opovrhují. Dávno mrtvý, co s ním už. Škoda. Tito lidé budou už zanedlouho hlavními výrobními jednotkami ČR. Pokud by se drželi baťovských postojů, nebude rozhodně zle. Myšlenky, jako jsou například „Každý člověk je zámožný, pokud má zdravé ruce a rozum." „ Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe." či Když všichni mluví o nemožnostech, hledej možnosti", prostě mají něco do sebe.