Nikdo nepochybuje o tom, že znásilnění je zločin. Na rozdíl od vraždy, kde je mrtvola hmatatelná, hranice sexuálního násilí není jednoznačná. To je v těchto dnech hlavním bodem veřejné diskuse hned ze tří důvodů. Známý influencer a bývalý politik Dominik Feri byl odsouzen na tři roky za zneužití tří dívek. Sněmovna přijala zákon, podle kterého je porušení slovního odmítnutí „ne“ znásilněním. A debatuje se i o tom, že tresty za tento zločin jsou u nás nízké.

Jsou soudci slepí? Člověk, který opakovaně znásilňoval nevlastní dceru, dostal podmínku. Příběh byl prý složitější, než se nabízel. Dívka nejdříve svedla otčíma a tak dále. Věc však není ojedinělá. Mezi lety 2016 až 2022 bylo souzeno 1395 násilníků. Nepodmíněný trest však z nich dostalo jen o něco více než polovina. Není to i tím, že je strašně těžké určit, co se stalo mezi pachatelem a obětí, kdo mluví pravdu a kdo si vymýšlí? Čí paměť je přesná a čí zamlžená?

Znásilnění bylo přitom hrdelně trestáno už ve středověku.

„A protož kdož by koli na pannu aneb na vdovu poctivou mocí sáhl, ji jal, s sebou zavezl aneb zavedl a potom jí násilí učinil, ten takový každý násilník mečem ztrestán, a byl-li by z osob lehkých, tehdy do kola vpleten býti má,“ píše české městské právo z 15. století. Jenže kde není žalobce, není soudce. Nemáme žádné zprávy, jak se tehdy znásilňovalo v mírových dobách, v rodinách, případně mezi selským lidem.

Žena v manželství byla de facto vlastnictvím muže a na žádné její „ne“ či obranu nebyl brán ohled. Bylo tomu tak do značné míry ještě v devatenáctém století. V roce 1869 na to upozornil filozof James Stewart Mill v knize Poddanství žen. To na výjimky trvalo až do velké války, kdy se muži nechali poslat na jatka do zákopů, ženy převzaly jejich práci a vzrostlo jim sebevědomí. Podotkněme ještě, že po drtivou většinu lidských dějin panovalo otroctví a pán si se svým majetkem mohl dělat i po sexuální stránce, co chtěl.

Některá znásilnění vešla do dějin a ovlivnila umění. Znásilnění bylo u zrodu starořímské republiky. Podle legendy, na níž může být dost pravdy, znásilnil syn posledního krále Sextus Taquinius manželku šlechtice Lukrécii. Ta to vypověděla příbuzným a pak se probodla. Rozhořčení bylo tak veliké, že král byl poražen a vypuzen. Podobně kolektivní násilí při únosu Sabinek. A je docela nasnadě, co udělali vítězní muži po naší mytické dívčí válce.

Machistické jednání mužů s ženami bylo až do nedávné doby bráno za normální. James Bond může mít každou, kterou chce. Některé scény ze starších filmů by z dnešního hlediska mohly být posuzovány jako sexuální útok. Uvažování „ona si za to vlastně mohla, protože měla mini“, bylo a je rozšířené. Dodnes si navzdory soudnímu rozhodnutí řada lidí myslí, že Feri byl obětí ukřivděných milenek, které si to na něho vymyslely, aby se mu pomstily.

Průlom ve vnímání sexuálního násilí udělala iniciativa „Me too“. V roce 2006 vyvolalo hnutí skandál filmového magnáta Harveyho Weinsteina, který obtěžoval nebo znásilnil desítky žen. Byl usvědčen a potrestán, přestože včera soud v jedné z jeho kauz nařídil nový proces. Na druhou stranu podobná obvinění stála kariéru hvězdného herce Kevina Spaceyho, kterého soud nakonec očistil. Peníze a zaměstnání mu to nevrátilo. Chránit slabé je báječná věc, když se z toho stane kampaň, může to spláchnout i nevinné.

Příklad Kevina Spaceyho ukazuje, jak je zlé dělat z obviněného viníka. V současné době u nás například probíhá proces s psychiatrem Cimickým, rozsudek ještě nepadl, ale často je ve veřejném prostoru představován jako odporný zvrhlík. My to prostě nevíme až do pravomocného rozsudku. Dříve byla veřejnost tolerantní k Weinsteinům. Režisér se snad může vyspat s herečkou, které dává roli, ne? Dnes hrozí opačný extrém. Muž obviněný ze znásilnění může být společenskou mrtvolou ještě před začátkem soudu.

Poslanci konečně schválili, že stačí „ne“, aby ten, kdo chce sex, přestal. To zemi posunuje zas blíž k civilizaci. Může to vyvolat problémy. Na soudcích je shledat, kdy „ne“ je „ne“, a nikoli „ne, ale zkoušej to dál“. Všechny zákony, které dávají větší šanci obětem vůči násilníkům, jsou správné. Jakož i všechny, které chrání ženy před tisíciletou nadvládou mužů. Dobrý zákon však nemůže být základem pro výmysly feministických lobby či pro spekulace machistů. Až do rozsudku by lidé včetně zaměstnavatelů a smluvních partnerů měli ctít presumpci neviny. Vždyť zničit člověka je tak snadné.

Je tu však ještě jedna příšerná věc, proti které bohužel nepomohou žádné zákony. Válečné znásilňování, které má ponížit ženu i její příbuzné, je naše současnost. Ostatně nemusí jít jen o ženu. To není dávno zašlá věc z barbarských dob. Masově znásilňovali Srbové (a všichni účastníci války o bývalou Jugoslávii) v devadesátých letech minulého století. Z hromadného znásilnění jsou obviněni i ruští agresoři na Ukrajině. Šílené sexuální násilí rozpoutali nájezdníci z Hamásu v Izraeli sedmého října 2023.

Znásilňování je i dnes častá vojenská „taktika“, a nejen v rozvrácených afrických zemích. Závěr tedy není optimistický. Máme dobré a lepší zákony proti znásilnění. Čím dál víc se prosazují práva žen. Pokud však propukne válka, stanou se z lidí stejní ničemové jako ve starověku či středověku.