Ten její Karel prý poslední dobou rád křičí gól, a tak třeba odtrhne ty oči od bedny a pokochá se pro změnu jinou krásou. Já jí to nezazlívám, leze na ni holt jaro.

Jenže co když ten její Karel třeba nebude za pár let její? Co když ten budoucí muž rozbalí ten svůj balíček a zděsí se třeba vysokého skóre? Nevím, jak bude reagovat, jestli se dočte třikrát Jágr, jednou Plekanec a jednou Eliáš.

Ale máš recht, zatím je to hudba budoucnosti, protože máme před sebou semifinále. Každopádně Saša něco podobného slibuje neustále a nakonec u ní stejně vždycky zvítězí pud sebezáchovy. Možná si říká, že přijde něco většího.

Na druhou stranu takovou statistiku, která by mohla vzniknout, nemá k dispozici ani Robert Záruba. Věřím ale Karlovi, že její choutky po střelcích obměkčí tím svým vražedným pohledem, kvůli němuž se na něj bojí sednout i průměrná moucha domácí.

Po ulicích bloumají fanoušci v dresech, ve zlínských hospodách zní naše hymna, strejda Sam balí kufry a já se zkouším zběsilým máváním českou vlajkou aspoň trochu ochladit. Jsou chvíle, kdy závidím hokejistům, obzvláště peču­li se ve vlastní šťávě.