Česko je přeborníkem v řešení prkotin a povrchních jevů. Respektive ne země jako taková, ale její politické elity. Respektive nikoli elity, ale údržbáři moci. Chcete příklad?

Aktuální panika kolem přijímaček na střední školy. I člověk intelektuálně nevýbojný je schopen pohledem do statistik zjistit, které populační ročníky budou mimořádně silné. Ve věku předškoláků, školáků, středoškoláků i vysokoškoláků. Přesto jde o zadání nad síly tuzemských ministrů školství.

Ne že by nechápali přímou úměru: oč je více dětí, o to musí být víc kapacit, ale pokud se to přímo netýká jejich času ve funkci, neřeší to. Na v pořadí třetího šéfa resortu školství Fialovy vlády Mikuláše Beka to ale dopadlo plnou silou. Převis poptávky nad nabídkou je letos obrovský. A rodiče uchazečů o gymnázia jsou velmi úpornou a ctižádostivou složkou obyvatelstva. Vědí totiž, že v současném systému je takřka otázkou dobrého či špatného bytí, zda se jejich potomek dostane na vysněnou střední školu.

Tento model je tak absurdní, škodlivý a retardační, že to probudilo i převážně otrlé zástupce lidu. Současné drama kolem nedostatku míst v Praze, Brně a Středočeském kraji se vyřeší během pár týdnů, nakonec bude jakž takž uspokojeno každé dítě, byť ne všichni v září usednou do lavic prestižních gymnázií. Na Mikuláši Bekovi je, aby trhnul oponou a zavedl to, co si jeho mateřské hnutí STAN zapsalo do předvolebním programu.

Kromě nezbytně nutné elektronizace přijímaček je to model, o němž už pradávno mluvil senátor a dlouholetý ředitel Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička. On i další odborníci mluvili o systému, který by zájemcům podle výsledků testů přiřazoval jednotlivé školy. Ti s největším počtem bodů by automaticky měli místa na elitním gymnáziu, avšak umístění na maturitním oboru by získal úplně každý. Srovnal by si své možnosti a buď by akceptoval nabídku, nebo by zkoušel druhé kolo, eventuálně odložil své rozhodnutí o rok.

Ani toto řešení není definitivní, Ministr Bek zcela správně uvedl, že český vzdělávací systém je nepropustný a drobné rozdíly u jediné zkoušky v něm mohou mít „fatální důsledky“.

Zásadní změnu by mohlo přinést zkrácení základní školy na osm let a přidání dvou povinných roků na všeobecně zaměřené větvi středních škol. V šestnácti letech by si žáci mohli zvolit humanitní, přírodovědnou, matematickou nebo ryze praktickou přípravku na maturitu, eventuálně jiný druh certifikátu dovedností.

Pokud by se tento záměr uskutečnil v zamýšlené celistvosti, znamenal by i zrušení osmiletých gymnázií. Jedině tento radikální a nepopulární krok může vést k odstranění největší bolesti českého vzdělávacího systému, jímž je reprodukce sociálních rozdílů a regionálních nerovností. „Nefunguje jako sociální zdviž,“ uvedl Bek. Tato jediná věta má dalekosáhlé důsledky v profesní skladbě obyvatelstva a fixaci strukturálně postižených regionů. Stát to stojí stovky miliard korun, protože zdaleka nejde jen o množství příjemců sociálních dávek, ale o podíl práce s vyšší přidanou hodnotou, celkovou životní úroveň obyvatelstva.

Nový šéf školství má na své úkoly jen dva roky. Je téměř vyloučeno, že by kromě kosmetických korekcí stihl něco zásadního. Je tak nejvyšší čas, aby se toto téma vydělilo z volebního cyklu a bylo pojato jako celospolečenská výzva.