Moc bych si přál, aby na sebe politici pohlíželi jako na soupeře, nikoliv jako na nepřátele. Aby lidé začali jiným názorům naslouchat, ne je shazovat, a aby se naše společnost začala vyrovnávat s nemocí duše, která ji trápí. To jsou slova, která Andrej Babiš pronesl 28. října v projevu k národu. Těžko v nich nevidět start prezidentské kampaně. Nutno dodat, velmi povedený. Za smířlivé vystoupení ho pochválil i Petr Fiala.

Babiš pojmenoval to, co je skutečným problémem současnosti. Pochopitelně u příležitosti státního svátku už nedodal, že tím, kdo republiku dělil, byl z velké části on sám. Jak se shodují politologové, volby byly referendem o Andreji Babišovi. A to je velký zádrhel. O zásadních tématech budoucnosti, vztahu k Evropské unii, energetice, klimatické změně, penzijní reformě nebo veřejných financích se debatovalo až ve druhém sledu. Dvě opoziční koalice vznikly proto, aby porazily hnutí ANO, a především jejího šéfa.

Teď se ukazují slabiny tohoto plánu. Dosud se vítězové prezentovali několika konkrétními kroky. Do vedení sněmovny nominovali osobnosti, s nimiž se původně počítalo na ministerská křesla – Markétu Pekarovou Adamovou za TOP 09, Olgu Richterovou za Piráty, Věru Kovářovou za STAN a Jana Skopečka za ODS. Počet místopředsednických křesel chtějí rozšířit na šest, aby uspokojili své představitele i zástupce ANO. Zároveň zaznívá, že vláda by mohla nabobtnat o ministry pro digitalizaci a pro evropské záležitosti. Do třetice pak Senát, kde mají většinu strany patřící ke SPOLU a PirSTAN, zamítl zmrazení platů veřejných činitelů na pět let.

Všechny tyto kroky politici ANO podrobili kritice. Pravděpodobně za souhlasu většiny obyvatel, kteří teď masově rozbíjejí prasátka, aby neupadli kvůli zdražování energií do insolvence. Je to nešťastný začátek kabinetu, jenž měl přinést konec plýtvání a trafik. Přitom ne všechny z vyjmenovaných záležitostí jsou hodny odsudku.

Například digitalizace země pod taktovkou člena vlády opravdu může přinést zásadní úspory. A v době předsednictví EU se post ministra pro Evropu může vyplatit, protože je to pro Česko velká příležitost. Bohužel žádné racionální zdůvodnění jsme zatím neslyšeli. Vypadá to, že otřesení Piráti úporně hledají vládní uplatnění a ostatní to přestává bavit. Kde jsou jména kompetentních ministrů, na něž všichni čekají? Ta, jež měla svou odborností, přehledem a zkušenostmi zadupat do země Babišovy lidi, Karla Havlíčka, Alenu Schillerovou, Adama Vojtěcha nebo Richarda Brabce? Zatím nevíme.

Hlavně ale netušíme, co chce příští vláda udělat s covidem, inflací, rozpočtem. Každý den prodlení dává prostor všem, kteří Fialově vládě nefandí. Exprezident Václav Klaus v ČT uvedl, že pěti-koaliční kabinet nemá šanci na úspěch, protože zájmy zúčastněných subjektů jsou zcela odlišné. Je vskutku evidentní, že kupříkladu místopředseda ODS a europoslanec Alexandr Vondra bude těžko nacházet společnou řeč s Pirátem Janem Lipavským nebo lidovcem Ondřejem Benešíkem, o nichž se spekuluje jako o ministrech zahraničí. Asi by se shodli v pohledu na Rusko, Čínu a lidská práva, alev otázce Green Dealu, migrace nebo posilování evropské integrace určitě ne.

Nově se formující vláda zvítězila s hesly Spolu to dokážeme a Vrátíme zemi budoucnost. Avšak přetavit slogany v činy není snadné. Třeba spoléhat na přesvědčování lidí, aby se nechali očkovat, je krátkozraké. Zato zpoplatnění testů a jejich striktní vyžadování jako alternativa vakcinace zabrat mohou. Jenže k tomu se Fialova ekipa neodhodlá. A zřejmě ani k dalším radikálním počinům, které by lidi hodně bolely. Možná tak bude mít Václav Klaus pravdu, že kormidla moci se ujme další levicová vláda. Jen s malým modrým odstínem.