Milý Františku, 

narodil jsem se v 21. století, ve století počítačů, internetu a robotů. Přestože nás dělí více jak jedno století, máme hodně společného.

Také jsem se narodil ve Zlíně, hraji na flétnu podobně, jako ty jsi hrál na klarinet a ve škole mi to jde stejně, jako to šlo tobě – výborně. Říká se, že sis hrál na klarinet cestou ze školy, aby ses nebál. Prima nápad!

Co budu studovat já, to ještě nevím, ale řečtina a latina to asi nebude. To víš, 150 let je fůra času, dnes latina nefrčí. A cestování taky miluju! Rád jezdím na výlety a byl jsem skoro všude, kde jsi byl ty – Brno, Strážnice, Vídeň, Olomouc.

Překvapilo mě, že jsi psal do novin. Jak se nám ty záliby propojují! Rád bych byl novinářem a psal o sportu nebo komentoval sportovní přenosy. To by bylo fakt hustý!

Celý život jsi studoval a psal o moravských nářečích, o moravských písních, zvycích, obyčejích, lidovém léčení a pověrách. Něco málo znám, mám prarodiče ze Slovácka, tak vím, co je to šamrla, bečka a škňůřit sa a aj vím, co to je hnidy mu okříly.

Jsi považován za zakladele moravské etnografie a folkloristiky. Tvůj význam bude asi obrovský. Máš ve Zlíně ulici, čtvrť s bustou, na rodném domě máš pamětní desku, je po tobě pojmenovaná knihovna i folkórní soubor.

Tvé kamarády – Svatopluka Čecha, Františka Sušila, Leoše Janáčka a Jana Herbena poznám z učebnic, až budu starší. Zatím jen vím, že to byli taky dobří týpci.

Že některým slovům z mého dopisu nerozumíš? Psal jsem to tak schválně, abys viděl, jak se jazyk za těch 150 let změnil.
Kdybych tě potkal, víš, na co bych se zeptal? Jestli jsi taky nosil ze školy poznámky. Já jo.

S pozdravem a úctou nebo taky čusák 

Švec

Poznámka: Článek o Františku Bartošovi je splněný soutěžní úkol zadání Malé energetické akademie, www.soutezmea.cz.

Zahradní město podle Františka

Byla jednou jedna víska nevalné důležitosti, do které se narodil malý kluk Tomáš. Měl asi málo gumáků, polobotek, sandálů a sněhulí, protože si založil továrnu na jejich výrobu. Tomáš nepostavil jen tak obyčejnou továrnu, byla to "zahradní továrna".

Celá vesnice se rázem měnila v město, "zahradní město" a to pohádkově rychle. Plánovala se samoobsluha, kavárna, lázně, pošta, hotel, kino, škola, školka a nemocnice. Hlavním cílem bylo propojit práci s rodinným životem a volným časem.

Tomáš šil boty a neměl čas se o město starat, v tom mu pomohl jeho kamarád František, celým jménem František Lydie Gahura (1891 –1958).

František byl architekt a město Zlín bylo stavěno podle jeho nápadů a plánů jako "zahradní město". Všude byly rozesety malé domečky jako rozsypané dřevěné kostky, mezi tím významnější budovy a hlavně zahrady a parky. Teď se nám to možná nezdá, ale tehdy to byla architektura moderní a nadčasová.

Na Náměstí Míru postavili podle Františkova návrhu moderní radnici a za městem ještě modernější nemocnici, na Kudlově, kde se narodil, kapli a přímo v centru dvě školy ve tvaru otevřené knihy, kino a obchodní dům.

Jednou z nejvýznamnějších staveb, kterou František navrhl je památník, který byl postaven jako hold Tomášovi. Je to lehká a vzdušná budova s mohutnou konstrukcí a proskleným pláštěm. Působila jako výstavní vitrína a to i tím, že uvnitř bylo celé letadlo, ve kterém továrník Tomáš tragicky zahynul.

Tatínkova sestřenice je architektka, chodí si do práce kreslit stejně jako František. To je přece paráda! Budu taky architekt.
A jedna zajímavost nakonec. František tak miloval svou ženu, že neváhal dokonce přijmout za své její křestní jméno.

Fotbalista

Poznámka: Článek o Františku Lydie Gahurovi je splněný soutěžní úkol zadání Malé energetické akademie, www.soutezmea.cz.