(Ne)oficiální blog redakce Zlínského deníku

Šmátrání ve skříni mi vzalo veškeré iluze. Mé zánovní plavky byly dlouhá léta doslova ozdobou pověstných zaškobrtnutí se u vody.

O víkendu však již jejich čas nadešel. Osudným se jim nakonec nestalo ono takřka muzejní prošoupání na blíže nespecifikovaných místech, nýbrž můj čmeláčí pas. Proč do plavek hubnout, když můžeme tloustnout! Hbitě a s nedbalou elegancí.

Těžkotonážní strava je větší kouzelnice než pověstná víla od Popelky. Jedno je jisté, získal jsem konečně ten správný plovací kruh kolem pasu. A ten musí zákonitě nadnášet lépe nežli hrkající kosti.

Když člověka navíc pravidelně irituje jeho doslova lachtanský účet za vodu, nezastaví jej ani absence plavek. Pravda, do své pneumatiky se zatím ještě neobléknu, ale kraťasy zatím nezakázali. Pak už jen stačí skočit s plnou vervou do bazénu a čekat. Jeden výživný kontakt s vodní hladinou totiž mnohdy předčí i celodenní spotřebu čerstvé, pramenité, byť chlorem upravené vody.

Když navíc víte, že počasí nenechá provozovatele ve štychu, a co jste vyčabrali, nějakým tím těžším deštíčkem bleskurychle vrátí, pak nedostane ránu ani vaše svědomí. A vy si jen nevinně hladíte svůj břich s lahváčem v ruce a říkáte mu malá.