(Ne)oficiální blog redakce Zlínského deníku

Ze dne na den byla navrácena tam, kde stávala před několika měsíci. Jednou ráno jsem pospíchala na trolejbus, který jsem viděla z dálky přijíždět.

Když jsem se blížila k nástupnímu místu a už jsem si chtěla oddechnout, že jsem svůj spoj stihla, trolejbus zastávkou projel jakoby nic a zastavil až o několik desítek metrů dále. V tu chvíli mi to docvaklo. Ne že by chtěl být řidič zlomyslný a chtěl mi schválně ujet. Jednoduše došlo k přesunu zastávky.

Když jsem se vzpamatovala a rozdýchala fakt, že je trolejbus nenávratně pryč, vydala jsem se na správné místo. List papíru na budce telefonního automatu a několik cestujících mě utvrdili v tom, že tady už příští spoj skutečně zastaví.

Po pár minutách jsem se podívala směrem k ,,bývalé“ zastávce a viděla jsem hlouček lidí, který vyčkává. Bohužel již na jakékoliv varování bylo pozdě. Stačila jsem zaregistrovat jen jejich udivené pohledy, když jim autobus nezastavil. Co naplat, špatné označení v místě bývalé zastávky způsobilo to, že podobný obrázek jsem viděla i v několika dalších dnech. A síla zvyku dělá své…

Lucie Mrázková