Lidé v Březnici po celou dobu II. světové války velmi trpěli. Pokrokoví protinacisticky smýšlející občané se zapojili do ilegálního odboje proti okupantům již od jara 1939. Vedení nejaktivnějších odbojových skupin v kraji rozhodlo, že střediskem odboje pro Zlínsko a jeho okolí bude Březnice u Zlína její horní paseky „Kříby". Tam vybudovali ukrývající se muži v lesích devět skrýší v zemi bunkrů. Přežívali tam v těžkých podmínkách gestapem pronásledovaní organizátoři protifašistického odboje i z Hodonínska, mladí Březničané odmítající nucenou práci v Německu a také uprchlí sovětští zajatci. Za podpory jak pasekářů, tak mnoha rodin z vesnice, kteří je tajně zásobovali potravinami a vším potřebným, dokázali přežít.

Věznili ženy i nezletilé

Jako vždy i zde se pod nátlakem gestapa našli zrádci a začalo zatýkání občanů v Březnici.V kruté zimě 29. ledna 1943 došlo v počtu 200 německých vojáků a gestapáků k přepadovému tažení k největšímu bunkru v „Zákopaničí". V nerovném boji 2 partyzány zastřelili. Březnici pak hrozil osud Lidic a Ležáků. Čekalo se na rozhodnutí K. H. Franka protože procento zatčených v poměru k počtu obyvatel obce, dle jeho názoru, bylo dostatečně veliké, byla tato hrozba odložena.

Z Březnice bylo okupanty vězněno 64 mužů, žen i nezletilých mladistvých, 19 z nich nacisté připravili o život.

Konečně na jaře 1945 svitla naděje na toužebný konec utrpení ukončení války. V této době jsem měla chodit první rok do měšťanky ve Zlíně. Místo vyučování jsme si se spolužáky chodili jen jednou za měsíc pro úkoly, protože všude ve školách byli němečtí vojáci. Při jedné ze zpátečních cest jsme utíkali i před bombardováním Zlína.

Že jsou Němci v koncích, začalo tomu nasvědčovat v průběhu zimy 1944-45 např. i to, když museli mladí muži nuceně budovat za dozoru německých vojáků před vjezdem do vesnice od Zlína protitankové zátarasy. Tato strategie byla nakonec k ničemu, protože osvoboditelé přišli do Březnice z opačné strany od Kříbů.

Blížící se fronta

V místní škole i v domech v obci byli ubytováni napřed maďarští vojáci a potom až do příchodu Rudé armády němečtí vojáci. Tito také přepadli Loučku, odkud si přivezli mnoho proviantu, slepic a nejvíc slivovice v kanystrech. Jejich německý velitel, kterého jsme museli ubytovat, v domě, odjížděl- ustupoval 2. května 1945 ráno před 5. hod. a první ruský voják k nám do domu vstoupil po 8. hodině.

Již 1. května se ve vesnici ozývalo směrem od Kříbů vzdálené dunění střel oznamujících blížící se frontu. Proto otec nařídil, že budeme spát ve sklepě, obzvlášť když němečtí vojáci byli pořád v dědině. Přišli se ukrýt i sousedé, kteří neměli sklepy Vaňousovi, Úlovi a Ambrůzovi. Nanosili jsme do sklepa slamníky a otomany, jen my děti jsme usnuly, i když dunění blížící se fronty zesilovalo.

Sověti byli utrmácení a zablácení

Ve vesnici zůstalo i po ústupu německé posádky několik fanatických německých vojáků, kteří se nechtěli smířit s porážkou. Tak ještě ráno někdo tloukl na dveře. Když bylo slyšet německý hovor, šla maminka otevřít a p. starosta, doprovázející dva německé vojáky, tlumočil, že všichni muži s nimi musí ihned jít do lesa kopat kulometná hnízda. Chlapi, jak to slyšeli, se rychle schovali do výklenku pod schody ve sklepě, a tak Němci viděli jen děti, ženy a nemocného p. Ambrůze. S nepořízenou odešli. Asi za hodinu poté, kdy se střelba ozývala už přímo ve vesnici, vstoupil do domu první sovětský voják se samopalem na hrudi byl utrmácený, zablácený. Bylo nevlídné jarní počasí. Jeho první věta byla: „Němci zděs nět?" Aby se přesvědčil, všechno prohlídl. Musel mít strašný hlad, protože když uviděl v komoře kus starého salámu, který jsme dostali od řezníka pro psa, hned ho začal jíst. Maminka mu v tom gestikulováním nedokázala zabránit, a tak honem ukrojila alespoň krajíce chleba a namazala sádlem. Nechtěl se zdržet, protože z lesíka za naším se střílelo. Ukazoval, že jde Němce zlikvidovat. Jáma po kulometném hnízdu je v té stráni dodnes.

Za osvobození Březnice položilo životy 8 rudoarmejců a 1 rumunský voják. Památník padlých ve středu obce připomíná všechny oběti I. i II. světové války. Rovněž památník odboje zvaný „Mohyla" na vrcholu Kříbů a bunkr i památníček v lese „Zákopaničí" (přístup z Bohuslavic nebo přes Kříby) zůstávají svědky této kruté historie. Březnici byl udělen titul „Partyzánská obec".

Díky zastupitelstvu obce a hlavně p. starostovi jsou v posledních letech tyto památky renovovány, aby současným i budoucím mladým generacím byly připomínkou a hlavně, aby nezapomínali!

Zaslala: Irma Garlíková, Březnice